V každé době se dá žít a být osobně šťasten. Dobře to popisuje A. Lustig, třeba i kus štěstí v koncentračním táboře. Ten osobní pocit je nesmírně cenný ! Nedá se uzmout a člověk je schopen si jej vyvolat sám ! Jak na to ? ...

Zela jednoduše - žít a nechat žít. Radovat se z maličkostí a z toho vlastního - vydobytého. Ujasnit si řadu pojmů. např. Na peníze se dívat jako na prostředek - nikoliv cíl, života svého. Pochopit, že je lépe dávat, než-li brát. Zejména pak do portfolia osvědčeného - rodiny, dětí. Ta investice, i nepeněžní se pak člověku sama vrací. (Není špatných dětí - Pouze jejich rodičů) ...

Já měl štěstí na otce. Neúnavný trapič a vykořisťovatel, levné dětské pracovní síly ! Překvapení plno. Tu kopec podivné hmoty před barákem - uhelné kaly! Tu mazané sdělení, že rybíz je zdravý - Proč poté z toho bublal omamné víno, nechápu ! Bonmoty - "Majetek, který nemohu cíleně využívat mne obtěžuje. Pojďme přepsat auto a chatu" ...

Historka, kterak jsme šli v dospělosti na pivo. Pojednou kráčím sám, ohlédnu se - Otec ohnutý - Infarkt ? Přikráčím zděšen - "Hle synu, jaká to podivná rostlina ! A jaký ještě podivnější brouk - po této leze" ! Dušičky ? Určitě významný svátek. Ovšem ten rodič už 20 let nežije - Doprovází mne denně ! Nerozmazloval - trápil. S podobnými lidmi pak byl život i v ČSSR hezký ! Snažím se tedy i v ČR : ...

Souhlas. Lidi jsou rozcapení a neví, coby roupama. Musí furt něco kritizovat, na všechno nadávat a neustále brblat, i když skoro nemají pořádný důvod. Stačí hloupá záminka, která se vždycky najde. Ať už přebrept Babiše, prohra Kvitové, moc prší, nebo je naopak moc teplo. Nejhorší je, že si to vůbec neuvědomují a pokládají to za realitu. Příměr, že je to tu jako za komunistů potože se výjimečně zavírají obchody v neděli je naprosto absurdní, ale spousta lidí tomu fakt věří. Jak se říká, všechno je v lidech, nikoliv ve věcech.

Přesně

Tak pokud člověk bydlel ve městě, měl to do krámu často sotva 100-200 metrů a ty nové (kde bylo kromě potravin i něco ze základních potřeb drogerie) se často stavěli v tzv. akcích Z. Jinak mléko se v osmdesátých letech už dodávalo výhradně v půllitrových plastových sáčcích a nebo menší čtvrtlitrové, ty jsme dostávali ve škole (na ZŠ) ke svačinám, mimochodem ty byly u nás na severu zdarma (rodiče pak dostávali tzv. pohřebné). Auto v každé rodině rozhodně nebylo samozřejmostí a už vůbec ho nikdo nepoužíval na dojíždění do práce, většinou sloužilo pro přepravu haraburdí a členů rodiny u víkendech na chatu. Barevné televize postupně přicházeli teprve v polovině osmdesátých let (nejprve ty ruské zn. Rubín), ale koncem desetiletí už byly běžným standardem většiny domácností. Naopak s počítači se běžný člověk prvně setkal často až v polovině devadesátek, mobilní telefony a internet pak ovládly naše životy s nástupem milénia - to byla také doba, kde se svět začal opravdu radikálně měnit a s tím i životní styl nás všech, a proto dětství a dospívání už nikdy nebude tak kouzelné jako dřív, ten pocit tajemna (dříve nebylo možné si vše vygůglit) a objevování.

mléko bylo v litrových sáčcích

dříve se dával důraz na rodinu dnes na výrobu citových mrzáků kterým se do srdcí vlévá žluč podřízenosti a konformita vnuceného životního mamonu (jak to dopadne vídáme u sousedů a že je doháníme svižným kvapíkem..)vídám to na ulici ve škole i u soudu proto děkuji za pohlazení vzpomenutí na dětství které bylo proti dnešku relativně šťastné a svobodné...

dříve se dával důraz na rodinu dnes na výrobu citových mrzáků ...co to melete, lidské vztahy jsou furt stejné

Kdybychom neměli, o čem se nám v mládí nesnilo, vývoj by se zastavil. Tak nějak co svět světem stojí, člověk jde dál a dál, co se Vám v dětství zdálo dostačující, Vaši předci by nepochybně označili za zbytečný luxus. Auto se používalo na delší cesty, jak kdy. Byly doby, kdy žádná auta nebyla, takže žádné auto na delší cesty. Pěšky nebo za vozem.

Jiná doba, jiné problémy, lidem se vždy žije lépe než dřív, ale to neznamená, že nemají žádné problémy, děti dnes neznají sběr papíru, protože za něj nic nedostanou. Tak nějak jste přešla Váš život v Itálii, protože to by z pohledu osmdesátých let byl velký luxus nehledě na problémy styku s rodinou, problémy rodiny, která tady zůstala, atd. Chápu, že se Vám stýská po dětství, na druhou stranu v té době měly matky vytahané ruce, protože jim otcové s ničím nepomohli, nesrovnatelné s dnešní dobou. Takže každá doba má svoje. A přesto je třeba jít pořád dál, i kdyby si předchozí generace myslely, že jsme neuvěřitelně rozmazlení.

Není žádný rozdíl mezi společností, která utratí za jídlo 40% svého příjmu a za bydlení 20% (ČSSR) a mezi společností, která utratí za jídlo 20% svého příjmu a za bydlení 40%. Vždy je to dohromady 60%.

Tak jsem trochu v rozpacích. Nějak jsem nepochopil, jestli ta leta které popisujete chválíte či nikoliv. Jste jistě mladá a (pohledná) žena , která jak se mi zdá nostalgicky vzpomíná na ty "útrapy" let komunismu. Ve vašem profilu píšete, že ráda vzpomínáte na léta osmdesátá. Ty jsem ve Staré vlasti nezažil, byl jsem už tady v Kanadě. Nemohu se tedy k té době vyjadřovat. Ano, dnes tam máte všechno a to ubírá radost z každé mailčkosti ze které jste se dřív radovali. Jde ted jen o to, vybrat si. Pánové Voskovec a Wrich kdysi zpívali: "Jde o to jen vybrat si, co kdo chce míti, z života mít legraci či peníze vzíti"

Já jsem šťastná tak i tak, jen ty naši mi schází

Jo, jsme. Taky jsem si zaprskala, že zrovna tento víkend jsem potřebovala na velký nákup. Ale v tu sobotu to nakonec nebylo tak hrozný, lidi nemají teď pudy se v obchoďáku zdržovat. Taky co tam s hadrem na puse, bez shoppingování hadříků, vysedávání u kafíčka zavěšená na wifině...

Neprskej

Plýtvání bytostně nesnáším a v přepychu se cítím nesvůj, proto tyto blogy přečtu vždy do konce:) Na některé věci si ale sáhnout nenechám(auto, cestování, kytara..)

Nejmenujete se Michael