Děti- a je jedno,jak staré mají rodiče - potřebují řád a důslednost.I dvouleté dítě pochopí,že je čas si hrát,jíst a jít spinkat,ten čas má být přibližně každý den stejný.Já mám děti tři,z toho 2 po čtyřicítce a denní režim se vždycky vyplatil.Taky musí děti vědět,že vždycky velí dospělý,to taky ušetří spoustu diskusí,např.kdy se půjde z písku.Jsou věci,o kterých se dá diskutovat,ale většinou prostě rozhoduje dospělý,ať se to dítěti líbí nebo ne.

Tak takhle to v Itálii není ......ale jsem ráda, že to někdo vidí jako já!

Článek je napsaný vtipně a pravdivě

Mám 3 skvělé dcery Andreu, Terezu a Sáru, teď už jsou velké. Všechny mají jednoho tátu 😀. Tu nejmladší jsem měla ve 37. letech, příští týden jí bude 18. V porodnici jsem patřila mezi nejstarší 😅. Sparťanská výchova u té nejstarší, kterou jsem měla ve svých 21.letech (podotýkám, že jsem byla poslední ze třídy, která se v tomto věku vdàvala) každým rokem ubírala na plynu... Mé vrstevnice si v těch 37 užívaly, chodily tancovat i do barů a dělaly si krásná nová prsa. Vlastně nevěděly roupama, co dřív. V Té době jsme si ani moc nerozuměly, protože já měla úplně jiné starosti. Pak za mnou přišla ve svých 40 má dobrá kamarádka a začala se vyptávat. Dnes už bude jejímu Vladanoví 18 let a nikdy nelitovala ! Jinak mé dětí nebyly plánované, prostě to nějak přišlo. Nebyla jsem štěstím bez sebe, když jsem před sebou valila velké břicho, ani když jsem nemohla v noci spát. Také nesnáším uvřískané a rozmazlené děti. Pravdou je, že každé dítě je jiné a ne vždy výchova je hlavní příčinou toho, že zlobí. Ve 42 letech bych dítě také nechtěla, neměla bych už na to sílu. Nebylo to vždy úplně lehké a není to lehké ani teď, ale neměnila bych

To Vám Jani věřím, já do 40ti let chtěla otěhotnět, ale když to nešlo, tak jsem se s tím smířila a mám ráda život i tak. Ted mam alespon jedno dítě a pracuji na druhém, i když jen papírové

Ono to, Karli, není ani tak o věku rodičů jako o jejich odhodlání vychovávat a žít i s prckem naplno. Znám pohodlné a nevychovávající rodiče v každé věkové kategorii.

Vybavilo se mi, jak jsem ve svých 20 letech byla v Anglii u rodiny (rodiče kolem 30), kde moje kamarádka (též 20letá) působila jako aupair. 2letý chlapeček byl nejen hyperaktivní, ale vysloveně záludný a zákeřný. Když po mně potřetí ze země natáhl ručičky a jakmile jsem ho měla v náručí, začal mi kroutit nosem a štípat do tváře, udělala jsem mu totéž a dala jsem si záležet, aby ho to opravdu bolelo. V tom přišel jeho otec (k mému úleku). Namísto povyku, si úlevně odfoukl a se slovy "no konečně!" a mrkl na mně, zatímco kloučkovi řekl "opovaž se bulet, nebo dostaneš i na zadek".

Ale chápu, že je něco jiného rodit po 40ce potřetí a poprvé. To je opravdu o zdraví.

Dasi me taky rodice vetsinou dekujou, kdyz ty deti srovnam, ale preci jen nechci byt ta jezibaba .....u tech co hlidam ;) Coz dnes uz se na zadek detem nedava? Ted jsem po pul hodine vriskani uspala dvojcata a vypravila Tomase a Frantiska, sli nekam s tetou. Reknu ti, ze jsem durch :-D

No, my jsme s bývalou přítelkyní se snažili moc a furt nic. Doktoři říkali, že je jednodušší začít u partnera. Ona se to nejdřív bála říct, ale po půl roce si troufla a přišla stím. Samozřejmě, že jsem úplně hrdě naklusal do nějakýho kumbálu s kelímkem - a bylo to v pohodě. Tak se zaměřili na ní, napustili do ní nějakou kapalinu, zjistili, že neprochází, tak jí protáhli nějaký trubky a pak to jen svištělo...Tedy ti svišti. Užil jsem si ,,mimin" bohatě i před tím. Brácha se narodil, když mi bylo 9, tak jsem ho vlastně ,,vychoval" já. Pak jsem hlídal ještě jeho kluka. Tam, ale i u něj samotného platilo přesně to, co popisujete. Lezli všude, chytal jsem ho v poslední chvíli za nohu při pádu za gauč ze záclon a pod.... Ty své jsem pak nejradši vzal na vycházku a totálně je utahal, že jsem je donesl domů spící. Když jem poznal mojí současnou přítelkyni, bylo ji 42, řekla: ,,já už děti nechci, jsem na to stará." Hurááááá!!!!

Romane pozdravujte pritelkyni, naprosto ji chapu ;) Ja byla v Motole i na laparoscopia a vse ok. Partneri pry taky, tak ja uz verim fakt na osud . A nechci ho pokouset ;) ... tak zacnu asi zobat antikoncepci :-D

Paní Karlo, s dětmi pracuji a našla jsem se ve všech Vašich příhodách.

Nicméně mám zkušenost, že děti starších ( 40 a více) rodičů jsou povětšinou spořádanější, protože si na ně rodiče udělají více času a tím jak na dítě dlouho čekali jsou i trpělivější (to neznamená, že děti nechají lézt si po hlavě, spíš jsou důslednější). Asi jako na Vašeho Františka.

Ano, mama Františka je o rok mladší než já, ale máma Aleška taky a ten skáče po hlavě všem

A tak jsem si ten Váš blog "vychutnala" Já bych Vám o dětech napsala knihu, zvlášť teď, co s nimi spolupracuji..ať si má každý dítě kdy chce, ale ať si popřemýšlí, zda v daném věku dítě opravdu zvládne, zvlášť, když má žena před padesátkou, to pak neví, zda má řešit klimakterium či jednoho malého řvouna. Ještě, že jsou teď ty tablety! Každá druhá máma jimi "uklidňuje" své protivné, otravné dítě. Aby mohla ona sama na tabletu v klidu surfovat...

Zdravím do slunné Itálie!

Mirko dnes jsem byla na večeři v restauraci a celá rodina, i dvě děti kolem 3 let koukali do mobilů, hrůza!

Je mi Vás upřímně líto, ale faktem je, že když Vám Pán Bůh děti nedopřál, měl s Vámi jistě jiné plány.

Jinak ale máte pravdu: jen mladí lidé mají mít děti. Mladí lidé na to mají sílu a elán. Jak člověk stárne, síla mu odchází. Nejde ani tak o ty staré rodiče, že už to nezvládají, ale hlavně o to, že ty děti to mají se starými rodiči těžké, protože si tolik neužijí a nejsou tak dobře vychované. Právě děti mají nárok na mladé rodiče - o děti jde, ne o ty rodiče.

S dětmi jsem "blbnul" a s vnučkou také "blbnu", ale je to prostě jiné. A člověk to pozná, až když to přijde. Nedá se to vysvětlit mladším.

Jardo máte pravdu, kdybych měla ted dítě, tak by mělo dědečka, ne tatínka