Děkuju Zuzko.

Moc hezký, Kájo

Hezké ctení,dekuji.

To jsem ráda Díky za komentář.

Krásné vzpomínání, také vzpomínám, ale mám problémy se vracet zpátky. Kolem domu, kde jsem do jednadvaceti bydlela, pouze rychle probíhám. Všechny vzpomínky bolí, protože nic nemůžu vrátit.

Tento týden jsem si prohlížela staré fotky...

Ivanko děkuju Bolí a nějak čím dál víc Proto tam teď jezdím míň

Moc mě baví Vaše vzpomínání, Kájo.Těším se na další psaní.

Děkuju Vám Věrko, to mám radost

to máte štěstí, opravdu se to povedlo. Podobně vzpomínám na dům (třípatrový) mého děděčka, které léčebné lázně proměnily na penzion a poté na ubytovnu pro zaměstnace. hůř to bohužeol dopadnout nemohlo. pokaždé, když jedu kolem nakouknu aspoň do přízemí a zavzpomínám na dětství, které jsem tam strávil

Mohli ho třeba srovnat se zemí, takhle alespoň můžete nakouknout

Kájo, představ si, že v pivovaru v Řevnicich, co dřív byl drážní domek a bydlela tam prateta, je už i penzion a já tam brzy prespim. V domě, kde jsem trávila prázdniny, jen o patro výš. Já se na tu nostalgii tak strašně těším!

Karma a měj se, kočko!

No to je paráda Šárko, to se to tam bude psát A díky za karmu, sice jsem to nestihla na soutěž, ty čokolády teď jedou,

ale na párty mě snad vezmou

Zatoulat se, prohnat hlavou vzpomínky a pak se zase vrátit do soucasna a žít dál. Za pár let se zatoulas do dnešních časů a pak budeš zase masírovat aktuálním žitím. A to mě ba. Moc zdravím.

Taky Tě zdravím kluku Snad budeš na večírku, ať Tě po letech vidíme Já se občas zatoulám do Hlubo, ale už méně, ta nostalgie mě teď spíš rozesmutní, takže raději žiju tady a teď Už bych měla vzpomínat na Itálii, ale to mě tak nebere, asi je to ještě blízko Jak jsi mi jednou napsal... měj se fanfárově ...Marku

Ó, jak vám rozumím. Jednu věc mám ale jinak: já se za nic na světě nechci vracet do uzavřených míst (byt, dům), kde jsem byl naposled v dětství, respektive s tím místem mám s dětstvím spojené vzpomínky a třeba od puberty jsem tam nebyl. Proč? Protože už to tam nikdy nebude vypadat tak, jak si to člověk pamatuje. Jednak už tam bydlí někdo jiný, čili je to úplně změněné, a jednak je to všechno tak nějak menší... Pro mě je lepší uchovat si tu magii tak, jak si ji pamatuju.

Jiná věc je, když člověk průběžně jezdí na nějaké venkovní místo, kde se to zase tak nemění.

Díky Vám Pavle za pěkný komentář i palec To mé vracení se je takový masochismus, vždycky mě tam hrozně svírá u srdce, je mi smutno, ale stejně mě to tam táhne

Určitě není moc baráčků jako Raudnitzův, které by byly tak pěkně literárně zachyceny. Někdo by mohl říct, že třeba vila Tugendhat, jenže to je "jen" zachycení odborné, kdežto to vaše je jednoduše řečeno osobní, čili lidské.

Moc děkuju za krásný komentář pane Jane