Zajděte do Besední, tam je svět ještě v pořádku. Já, když se tam zatoulám, poprosím o "Hlubočepskou baštu" k tomu pivínko a svět je hned hezčí.

Tam chodím od dětství furt Jako malá tátovi pro pivo džbánku a teď na pívo, když je v sobotu nějaké hraní, kde mám známé Ale tu baštu jsem tam na jídeláku asi neviděla

Paní Karlo, nádherné jako vždy.

Děkujiiiiiiii

Krásný článek. Taky mám své nostalgické vzpomínky a někdy mě to donutí zavítat na místa mého dětství, kde si pak řeknu: ne, sem už nepatřím.

Jen bych se chtěla zeptat: co to byla ta Fidela, kterou jste si kupovala za padesátník? Nic mi to neříká a Google mlčí.

Fidela byla jen v průhledném obalu, já jí na Google našla, dala jsem - Fidela sušenka retro ... a je tam

Jo když já byl ještě tenkrát kluk...karma

Díky moc

Vím, o čem píšeš, Kájo mám to stejně. Moje máma tu není deset let, táta osm, vzpomínám denně. P.S.: moje babička pocházela z Poříčí, za války se tam schovávala u svého spolužáka i s dětmi- moje máma na to často vzpomínala.

Ivčo tak to máme podobné Taky vzpomínám denně a denně jim za všechno děkuju

Čím víc je člověk starší, tím víc je nostalgický. Pozoruji na sobě.

Já taky, nesmím jezdit často do Hlubo ... a to jsem tam chtěla na důchod bydlet Hezký den Šárko

Zdravím vás Karlo z daleké Kanady, kde už 55 let žiju, ale jmenujete Prokopské údolí...rejdiště Rychlých šípů (předpokládám, že víte o koho jde) Foglar, autor toho klubu ho nazývá Černé ůdolí.

Také se zminujete o Poříčí nad Sázavou, kde jsem prožil 3 roky po válce (1946 až 48 včetně), vlastně v sousedním Městečku nad Sázavou, jistě to tam znáte, bydlel jsem v tom zámečku s tím cimbuřím, kde býval statek firmy PRISPOL a kde můj děda dělal správce. Dnes je ten zámeček obnovený a po tom hnojišti, stodole a chlívech ani památka. Byl jsem tam letos v září se podívat a zavzpomínat. Do školy jsem chodil do Poříčí, škola byla v tom domku u potoka, před novým kostelem, kde je dnes obecní úřad. Překvapuje mně, že v Poříčí není hospoda. Za mých let tam byla hned naproti nádraží, kterou pak přestěhovali hned za roh. A dole u řeky, hned u mostu byla také hospoda, kteréu vlastnili Rybářovi...s jejich Frantíkem jsem chodil do školy. Ale dnes je výborná restaurace v Městečku, kterou obnovili Bartákovi, tam jsem chodíval dědovi pro pivo. V 48 se jim narodil chlapečrk, kterého jsme v kočárku vozili po vesnici společně s Jardou Dřízhalem, který dnes žije v Nespekách. Ten 'chlapeček' tuším už jako starší pán zemřel. Nahoře nade mlejnem byla také hospoda U Pánků, později hospoda Na mlýně. Ta je ted celá zpustlá. I ten mlýn, který vlastnili Vainerovi (S jejich Romanem, dnes už nežijícím jsem chodil do školy) je celý zpustlý kromě jejich hospody.. V Poříčí pamatuju dvě pekařství, Hauslera a Kališe, dva konkurenti a pak tam byla krásná kovárna, tam jsem chodil jako kluk s konmi statku na překování. Vždy jsem musel držetkonovi nohu a dodnes si pamatuji každý detail kování koní. A také cukrář Potůček, s jejich Karlem jsem chodil do školy.Ale už končím...je toho román, ale to jsou moje nejhezčí vzpomínky na mé DÁÁÁVNO prchlé a krásné dětství.

Teda pane Marek, Vy máte pamatováka Rychlé šípy znám, ale o tom, že jejich rejdištěm bylo Prokopské údolí, dozvěděla jsem se až nedávno, můj (o osm let starší) přítel mi to řekl. Já je nikdy nečetla Poříčí, to je vesnička mého mládí, jezdila jsem tam od 17 let do třiceti, než jsem se přestěhovala do Itálie. Tam jsem to milovala. Pekaře zase pamatuje jen můj přítel, já už ne, ale starou školu znám a hospody taky Teď už je tam místo hospody jídelna a ty ostatní zavřené. Díky za krásný komentář a klobouk dolů, jakou máte paměť.