Hlubočepy jsem začal objevovat až v dospělém věku, když s detma chodíme hledat zkameněliny. Jinak jsem rodilý plzeňák a už dvacet let strašničák

A v té jeskyni, jak se tam musíte proplazit jste byl?

Nejsem sice tamější rodák, ale Hlubočepy a Prokopské údolí jsem v klukovském věku navštěvoval poměrně často. A na Hlubočepy vzpomínám i z let pozdějších, kdy jsem tam už jako řidič autobusu jezdil na lince 104. Tehdy to byla krásná venkovská linka, která dnes už samozřejmě vůbec neexistuje.

Fakt stočtyřkou? A v kterém roce? Já tam do 93 jezdila denně, vystupovala jsem u střediska, večer u školky na znamení

Jen malý otazník. Nejmenovaly se ony bonbóny v plechu Letní směs? Existovala totiž i modrá varianta Zimní směs (o dost horší).

Máte pravdu. Do krabičky jsem si pak schovávala knoflíky. Letní směs byla chutnější

Milá Veroniko, nejsem "bunkrolog". Vaše fotoblogy ale sleduji už pár let velmi bedlivě, protože do Orlických hor jezdím v posledních letech často a častěji. Dodnes nevím, zda je mám (kilometrově) nejblíže, nejblíže (duchovně) však rozhodně! Takže: jen tak dál!

Veronika?

Orlické hory?

Hezký

omluva: tento příspěvek patří pod jiný blog. Promiňte.

Stoprocentní souhlas (všimněte si, že jako "starý sklerotik" píšu stoprocentní, ne 100%-ní). Čerstvý příklad: ptal jsem se vnuka (14 let, na počítači "paří" od ...tří... čtyř let), zda adresa, kterou máme v adresáři (papírovém) stále platí. Nevěděl, protože si nedokázal vybavit číslo domu. Nevygůglil na gůglmeps. Nezeptal se maminky přes skájp, vocap, signál, mesendžr, SMS...

Jo, když jsem byl tenkrát ještě kluk....

Tu písničku miluju

Tak se mi zdá, když čtu mnohé blogy vzpomínání (a já též vášnivě bzpomínám, protože v mém věku už nic jiného dělat nemohu), ale trochu mi vadí to dětství 'Za socialismu' Z toho by se dalo rozumět, že to byl právě socialismus, který nám dělal to dětství tak radostné. Nebylo to socialismem ale TÍM DĚTSTVÍM, které se v tom socialismu odehrávalo. Já mám nádherné vzpomínky na moje dětství v době protektorátu, ale nikdy bych si netroufl říci, jako to dětství za Hitlera bylo nádherné....

Ó, ano, i za protektorátu je na co vzpomínat, jistě bylo tenkrát i na Vánoce víc sněhu, tedy se zdály být svátky idylické. I za zatemněných oknech se dalo slavit, nevadilo chodit několik kilometrů pěšky do školy, byla to samozřejmost. Přesto se ve stáří vzpomíná na dětství v tom nejlepším smyslu, je to správné, paměť je prý milosrdná - uchovává hezké vzpomínky. A tím to všechno je !

Můj strejda jezdil s autobusem a já jako kluk o prázdninách často s ním. A právě tuhle linku ze Smíchova pod tím viaduktem přes Hlubočepy někam na Barrandov, která vedla přírodou i mezi baráčky a přejezdem přes trať jsem měl strašně rád a Vaše fotky mi to dětství moc krásně připomněly.

Dík.

Moc děkuju za krásný komentář, co to bylo za rok?

Bať, mně když byly dva roky, byl mi rohlík po loket. A dnes? Škoda mluvit.