My se na prázdninách u dědy (v hornické vesnici) koupali ve starém nepoužívaném odkališti a občas na zahradě ve vyřazených důlních vozících, kterým se říkalo "hunty" (stály pod okapy na zachycení dešťovky)

Taky zajímavý Honzo, to si vygooglím

Parná léta jsme trávili na místním koupališti. Dodnes mám zafixovánu tu vůni dřevěných kabin a lehátek. Byli jsme tam většinou od rána do večera, hladoví jako psi. Místní "nabobové" si dávali na oběd párek s hořčicí, zatímco nám, "proletářským" spratkům, musela stačit jen ta hořčice, namazaná na krajíc chleba (bratru za 50 haléřů). Pro nás to ovšem byla božská mana.

Jo, to jsme si v Hradci kupovali v městských lázních. Výživné.

Díky Jíťo

Koupačky v dětství, to bylo něco.

Nejlepší to bylo kolem puberty, kdy jsme s klukama jezdili na kolech do sousední vesnice na koupání do hasičské nádrže. Díky betonovým panelům na dně, tam nebylo žádné bláto, hloubka byla maximálně 150cm a dalo se tam fantasticky blbnout.

Voda byla díky neustálému provozu krásně čistá.

Utvořila se tam taky skvělá parta, jak cizinců, tak domorodců. Těch pár let nemělo chybu.

Nádrž je tam dodnes, ale nikdo se v ní nekoupe. Voda je brčálově zelená a v srpnu je celá plocha pokrytá neprostupnou vrstvou brčálu. Lavičky kolem nikdo neopravil, takže se pomalu rozpadaní. U některých už schází i sedáky. Loni jsem jel kolem a nedalo mě to. Musel jsem zastavit a na jedné z posledních funkčních laviček chvilku zavzpomínat.

Byla to nádhera, která už je bohužel pryč....

Petře je škoda, že se o taková místa nikdo nestará, v Načeradci je to stejné, ale tak je naštěstí přítok a odtok. Podle mne by zase lidi na koupáky chodili, kdyby je vesnice udržovala. Mohli ba i vybírat vstupné, já bych jim to pade klidně dala

Moje dětství, to je naše vesnické koupaliště, špinavá větší kaluž plná pulců, které jsme s ostatními kamarády lovili do sklenic od okurek. Rochnila jsem se pořád. Postupem času jsem přestala letnímu koupání holdovat. A dnes sotva vlezu do plavek, natož do vody! Ač znamení ryba, vodu téměř nemusím. Pěkný článek, Kájo

Jooo Miri, já taky s kámošema lovila pulce do pětilitrovky, pak do vaničky a pozorovali jsme jak rostou Díky za přečtení i za komentář kočko

Kazde leto u babicky na vesnici, byl tam spinavy rybnik a u neho cela vesnice a jeji okoli. Ale ja ne. Vstoupila jsem tam jednou, nohu zaborila do bahna a hned jsem byla venku a uz me tam nikdo nedostal. A to jsem byla mala holka... Ale ja vlastne kvuli tomu jsem se ani nenaucila plavat. Nejsem na to pysna, ale stareho psa novym kouskum nenaucis, a tak uz jsem to vzdala.

To bláto mi taky vadí fůůůj A to jste Ivanko neměli ve škole plavání? Já sice dostala z plavání želvu, vůbec mi to nešlo, ale pak to nějak přišlo samo - základy jsem měla. Stejně jako v autoškole, tam mi to taky nešlo a v Itálii jsem vozila lidi do Říma. Třeba ještě není pozdě

V roce 1980 jsem se nekoupala, bazén v Písnici je dávno zavřený a do rybníka u strejdy bych už taky nevlezla. Co jsme se tam nacachtali. Nad ním je kravín, brrr!

To jsi ještě Klárko nebyla na světě co

Kájo, je to jak píšeš. Když je člověk malý a mladý, tak kvalitu vody neřeší. Na táboře jsem se koupala v rybníku, který "kvetl", a když jsem vylezla ven, mêla jsem žabinec za plavkama...brrr. Teď bych tam nevlezla ani za nic:-))

Připomněla jsi mi, jak jsme se chodily se ségrou koupat o prázdninách do Hostivaře. A jak to vždycky dopadlo? Vrátily jsme se k večeru vyvedené v barvê Apačů. Ti by se za svou bledost vedle nás styděli. A náš táta (byl moc hodný, a měl o nás strach) když nás viděl, si plácal rukou do čela...asi jakože jak má blbý děti :-DDD

Ty se Maruško taky opaluješ do ruda? Brrr žabinec, jsem asi nějaká cíťa, ale i ta Sázava už mi vadí natož žabinec.

Kájo, koupu se víc než v dětství, kdy se o nás furt někdo bál. Každý den po práci jedu na kole na přírodní koupaliště, kde jsem až do večera (na nudaplazi, ale to jen mezi námi) a odkud Tě i teď srdečně zdravím. Voda 27 stupňů. Co je s Tebou?? Carpe diem! :-)

Míšo ty se máááš, to miluju koupat se bez plavek v přírodě. Loni jsme jeli s Michalem z dovči a někde po cestě byl mezi loukou a lesem rybník, tak jsme zašli až k lesu a tak nůďo Byla tam dost železitá voda, červenohnědá, bylo to fakt zvláštní, ale super. Holka to Carpe diem nás s těma starostma u Michala první tři měsíce letošního roku nějak opustilo. Samé řešení neřešitelného, to unavilo. A furt není dořešeno Snad se stane zázrak a ten problém začne konečně normálně fungovat, jinak už se fakt nas..u a budou lítat třísky

Možná to bude také tím, že dnes má každý za barákem vlastní "bazének z PVC", jak by řekli pánové Š+G a celkově je na všechno méně času. V tomto byl doba, o které píšete jiná, ale osmdesátky celkově byly nádherné (vnímáno dětskýma očima), já asi nejraději vzpomínám na letní tábor pro astmatiky a alergiky prof. Špičáka, který se konal vždy prvních 14 dní prázdnin v chatovém areálu Sparty v krásném prostředí jihočeské Blanice. Jako Ústečák jsem to mezi, povětšinou Pražáky, neměl zprvu vůbec jednoduché, tím spíš, že jsem ve fotbale (což se mezi kluky strašně řešilo) fandil Bohemce a mým sportovním idolem byl Tonda Panenka. Ale ten chatový tábor byl obklopen mnoha rybníky, kde čistotu opravdu nikdo neřešil, nám dětem tenkrát stačilo hodit do vody velkou nafouklou pneumatiku (duši) z traktoru a dospělí od nás měli celé odpoledne pokoj. Také jsem se právě zde naučil pořádně plavat, rybníky byly navzájem propojené a měli také přítok, což bylo poznat, když člověk míjel střed nebo proudnici, jak ho to unášelo stranou. Pak si vzpomínám, jak se mi při plavání na druhý břeh pořád něco otíralo o nohy, jak by řekl M. Šimek: "to se asi třeli kapři"

Jó duše, na té se kluci vyblbli všude Já se naučila dobře plavat až v dospělosti, tak jsem se raději držela u krajů. Jestli Marku vzpomínáte rád na osmdesátky, rozklikněte si moje články o socialismu, je tam zvláštní kolonka. Taky hrozně ráda vzpomínám na dětství, z počátku mě tu trochu bičovali, ale potom poznali, že vzpomínám jen na dětství né na socík Jo a bydlím vedle Bohemky