Tak já vyrůstal také v osmdesátých letech, ale ještě ve zděném činžáku, kdy byly špaletová okna, mezi které se na Mikuláše dávali drobné dárečky (třeba hokejové chrániče holení, to byl panečku pro kluka dárek). Na vánoce jsme pak měli živý stromek a klasické svíčky, ze kterých občas ukápl vosk, takže se pod smrček raději dával starý koberec. Stromek byl ve velké chodbě a já ho na štědrý den celé odpoledne chodil okukovat, jestli už pod ním něco není. Marně jsem také toužil po autodráze, ale později mi rodiče převezli modely vláčků z NDR, kde se tenkrát vyráběly (PIKO). Snad jen toho kapra a rybí polévku jsem nikdy neměl, protože u nás by to nikdo nejedl, takže klasika, bramborový salát, řízky, vinné klobásy a filé

Špaletová okna mám teď u mne ve Vršo i u Michaela v Karlíně, dávám tam dárky na Mikuláše A ty vaše klobásy jsem letos také jedla, prvně v životě. Michael je dělá každé Vánoce, já to vůbec neznala Děkuju za krásný komentář, taky si ráda počtu o dětství někoho jiného. Mám velkou představivost, tak to vždycky vidím živě - teď ten Váš stromeček

Děkuju

No hezké, ale autorka dnes žije v Itálii, takže to vidí zase jinak. Já bych ty dnešní vánoce za ty tehdejší nevyměnil, teprve ve 20 letech jsem začal žít vlastním životem a ne tímhle vystrojeným divadlem.

Já už jsem dva a půl roku zpátky v Praze

Diky za článek.Uplne jen se vrátil o třicet let zpět.

Tak to je super, to jsem přesně chtěla

Kájo dík-dýchlo na mě dětství

Libuško to je moc fajn

Já když přimrzne, v rukavicích řídím. Ale jsou pletené, ne kožené. Dík za report, taky si něco pamatuju, i když zrovna tyhle hry měli jen spolužáci. Ale ty formičky, ty má máma dodnes. A mundúrové kalhoty, když se trhnou, to jsou super hadříky.

A neklouže ti to Klárko?

Milá Kájo, lezu s teplotou z postele k notebooku (čtu blog na mobilu), abych na tohle mohla reagovat... to je NEUVĚŘITELNÉ, co Ty dokážeš vykřesat ze vzpomínek!!! Klobouk dolů! Tolik věcí leží člověku na dně paměti... i pocity s nimi spojené. S rodiči už to dnes v tom vánočním chaosu není vždycky úplně jednoduché, ale pokaždé na Tebe myslím a těch chvil si vážím... Hra Z pohádky do pohádky by u nich ještě někde měla být. Až ji najdeme, zvu Tě

Šťastný nový rok vám oběma!

Na tu stolní hru si také pamatuju, spolu s "Člověče nezlob se" tenkrát asi nejoblíbenější, hráli se často také karetní hry, žolíky, prší... Ale kdy jsem třeba žolíky hrál naposled, to bych musel opravdu dlouho vzpomínat.