A tak to má bejt Napadá mě ještě pokusit se udělat udělat každý rok expedici do Kalábrie, protože i mě se tam líbilo a ve Scalea už se známe s kempařem a dáme ,,český večer s kytarami."

to je blazinec, co? domovy dva, srdce dve... nekdy to zivot nese lehce zahadne...ale tak to ma bejt. jinak by to ziti bylo lehce nudny! pekny!

Nikomu z nás se nechce vracet z úžasné dovolené a přesto se všichni domů vrátíme. Teď jsi nabitá novou energií a tak si ji uchovej. Běž a promluv si s klikou u dveří. Pohlaď ji a řekni, že ji máš ráda, že je Tvůj život a že ji příště vezmeš s sebou.

Tak já tedy vím ... vím, že mám třeba zadek na dvě půlky a naučil jsem se s tím žít! .-)

Michale ty mě vždycky rozesměješ Díky. Jinak kliku mám ráda, ale teď na ní sáhnout, dá mi ránu jak špatně izolovaná zásuvka .......a jezdit nechce, to už jsem psala Dáše. U nás je to sever proti jihu - hlavně o svátcích. A zatím furt vyhrával jih.

Káji a nebylo by řešení (a popravdě asi i fér) vzít Mauricia příště do Prahy s sebou, všude ho povodit, aby viděl, po čem se Ti tolik stýská, ukázat mu místa a seznámit ho s lidmi, kteří Ti tolik uvízli v srdíčku? Víš, naprosto chápu, že se teď cítí zhrzený a zrazený. On Ti tu letenku koupil, on Tě ty roky podporuje a najednou se mu takhle změníš Ty i všechno kolem.. Vlastně by byl divnej, kdyby nežárlil. Ať už v tom Tvém rozpolcení je chlap anebo jenom Tvé -na 3 týdny oživlé- mládí a vzpomínky. Možná, když bys ho do všeho zasvětila, měla bys v něm potom skvělého parťáka nejen na život v Itálii, ale i na časté návštěvy v Čechách. A třeba (netuším, jak je na tom s majetkem),by byl schopen Ti či vám koupit v Čechách bydlení na návštěvy a později na jeho důchod. Víš, jsem téhož názoru, jako ostatní. S každou další návštěvou Ti to tu bude všednět (ne vždy si lidi najdou čas na setkání u kytary) a jednou bys přišla na to, že se Ti stýská po Itálii,... Jak říká jedna moje kamarádka. S každým dalším chlapem Ti jeho špianvý ponožky a slipy smrdí dřív. A podobně to bude i s místy. Za chvíli bys už v těch místech viděla i pavučiny a jiné "mouchy", které jsi teď pro slzy dojetí neviděla. Drž se, koči.a pořád platí pozvání, až zase příště zavítáš do Čech.

Ahoj Dášo, díky moc za komentář, ale to je úplně jinak než si myslíš. Maurizio v Praze byl několikrát, za těch 7let. Kamarády moc poznávat nechtěl, raději chodil sám po centru. On vlastně mé kamarádky nechce poznávat ani tady v Itálii, bud společné, co známe z Assisi nebo jeho. Za Lenkou jel jednou, protože jsem prudila. No ale to neva. Do Prahy jezdit nechce, protože má osmdesátiletou mámu v Kalábrii, což je skoro stejně daleko jako do CR, takže ani ted na Vánoce (po třech Vánocích trávených na jihu) prý do Prahy nechce. Na důchod chce taky do Kalábrie, původně chtěl teda do Afriky (dělá si teď nějakou školu na průvodce), kam já bych určitě nejela. Třikrát jsem mu řekla, proč se nevezmem, po těch letech - on ženatej nikdy nebyl a nechce. Tak to jen odpovídám na to co píšeš. Pak jsou tu i jiné věci, ale to už není pro veřejnost Ještě jednou díky moooc za dlouhý komentář ....i za pozvání

...snoubit srdce s rozumem je někdy sakra problém..jsi nyní plná zážitků, takže je pochopitelné, že se Ti stýská. Dej tomu čas, nech odpočinout srdce a dej prostor rozumu. Pak se uvidí kdo s koho

Ahoj ségra, v řervenci má ségra (ta opravdová) promoci, tak asi poletím do Prahy - jestli tam teda dřív nepojedu nákladáčkem Každopádně jsem se na Fb domlouvala s blogerama, že se můžem sejít Jinak máš pravdu, je to boj, zvlášť, když srdce mám veliký a rozum malinkej .......a to není legrace, jen mi to příde už nějak k smíchu. Deset dní ,,pláče" stačilo. Pokusím se dát tomu čas, ale Maurizio nevypadá, že by chtěl čekat.

Káji. Te ́d je pro Tebe Praha něco jako lunapark. Dosáhla jsi tady velký uspěch/ kniha/ po dlouhé době jsi viděla lidi a místa , která miluješ. Poznala jsi nové lidi a to díky tomu že jsi byla uspěšná a tak trochu celebrita/ jak já to slovo nesnáším/. Chápu co vše te ́d promlouvá k tvému já a křičí zpět tam tam tam. Itálie je všední život , Není tam žádný Tomáš Klus, večírky na tvou počest. Jenže ono by to i tady časem odešlo a velmi rychle by jsi prozřela a věř mi že by se ti strašně moc stýskalo po té Itálii, Radím ti co ostatní, tak si teď řekni že sem budeš jezdit každé tři měsíce a věř mi že za párkrát už to zas prodloužíš třeba na pul roku a na tom už zůstaneš. Jen neblbni a bu ́d užasnou paní doktorkou plyšákovou.)

Ahoj kočko, krásně jsi to napsala, proč ty nepíšeš blogy, když tak krásně píšeš .....a nejspíš máš pravdu. Lunapark mluju a ty tři týdny byly přesně takové - a stáli mě i stejný prachy .....snažím se to házet do legrace, jinak se tu ukouřím a upiju Moc děkuju za krásnej komentář i za paní plyšákovou

doma je doma...

Káji, hlavně, že ses nám neztratila. A doufám, že jsi v Praze neztratila hlavu.

Čas to rozsekne.....nech to koňovi...:))))

držím palce!

Maruško ahoooj Já Ti moc děkuju za radu a budu se jí řídit. Hlavu mám na stejném místě, jen to srdce se šouplo směr Praha. No je fakt, že jak píše Sára, byl to lunapark a to já miluju. Takže jsem teď úplně mimo ..........což bývám i bez lunaparku Ale víkend nabručeného medvěda a třískajících dveří mi to srdce posouvá furt ku Praze, no uvidíme

Ahoj Káji, asi Ti i trošku rozumím, každopádně Itálie je Tvým druhým domovem, Maurizio skvělým partnerem. Možná to způsobil ten dlouhý čas, cos tu nebyla...

Péťo dobré ráno, děkuju, ale nemaluj si všechno tak růžově, i náš vztah má své masařky - o kterých samo sebou nepíšu. Já vyndavám ze skříně jen mé kostlivce, ty partnera nemůžu, to už bych měla zabalenej kufřík dávno ......jo ale s tím časem, to máš pravdu, já jsem taková k...a, že jsem tam tři roky neletěla a i na Vánoce jezdila na jih - ač jsem chtěla Vánoce v Praze.