Už jsem taky netrpělivě vyhlížela, kdy si od Vás zase něco pěkného přečtu.

Trávila jsem dětství v lesích a na loukách kolem Aše. To jsme se ještě ládovali šťovíky, jak lučními tak lesními, ty byly jemnější a vypadaly jako čtyřlístky. A kuličky jsme práskali ostošest. Naštěstí tam moc nefungovala československá televize, spíš německá. Tak jsme jako děti o nějakém socialismu ani nevěděli, kromě cedulí "hraniční pásmo, vstup jen na povolení", které obklopovaly město ze všech stran. Bylo tam plno napůl zbouraných domů a to jsme měli bytečky, že by nám mohl každý závidět.

Vy jste zlatá  Šťovík jsem taky jedla, zvláštní, jak si člověk hned vybaví tu chuť  A jak bytečky? Jako bunkry?

Taky jsme jako malí práskali...

Dneska už ne, dneska už vím, že přemrzlé kuličky jsou zimní potravou ptáků, tak jim to tam nechávám, aby neměli v zimě hlad.

Já tady zas nechávám granátová jablíčka - rozpuknou se a to je pak večeře pro ptáčky  Máte pravdu, jsme dospěláci a zmoudřeli jsme, taky to dnes vidím jinak, ale i tak bych si jich pár práskla 

Šlapat na ty kuličky, to byla špatná metoda. Daleko větší efekt to mělo, když se kuličkou třísklo o zem, až se rozpleskla. Ale to chtělo pochopitelně mít v rukou švih, který holkám vždycky tak nějak chyběl. Na házení čehokoliv kamkoliv byly většinou levé jako šavle. 

 s tím souhlasím  Při hodu granátem jsem málem zabila naší tělocvikářku 

Práskám stále

A učím to i vnoučata

Vy se máte 

Jé, to jsem si ohřála dušičku a zavzpomínala. A jak se těším, až začne práskat nejmladší syn (1rok). To bude prima. Tuhle jsem řešila, co nasadit do živého plotu zahrady a zjistila, že v podstatě všechno, co už tam máme, je pro malé dítě jedovaté. Samozřejmě jsme to tam nechali a doufáme, že až se začne rozhlížet, vše mu včas vysvětlíme.

Takže můžu zodpovědně říci, že jsme tu naši svobodu využili dobře jako děti (nejen, že jsme přežili, ale i jsme si to užili) a jako rodiče musíme zvolit ten správný poměr mezi dohledem a důvěrou, že si budou naše zákazy a vysvětlování pamatovat.

Dášo krásně napsáno, až mě zamrazilo. Ale v dnešní době je to těžké -  já mít dítě, tak ho mm asi na vodítku  Ne kvůli bobulím, ale kvůli světu kolem. Máte štěstí, že máte zahradu, i když jedovatou  Jsem ráda, že jsem Vám zahřála dušičku, na podzim je to třeba. I když ta láska jednoroční vám ji asi zahřívá denně 

Velmi pěkně napsané a tak nějak jsem se na chvilku přenesla do mého dětství - popisujete to tak, jak to prožívaly skoro všechny děti. Každá generace říká, že "za našich mladých let to bylo lepší" a bohužel s tím souhlasím - naše dětství bylo jedinečné - volnost, přátelství, dětská fantazie - to všechno bylo bez hranic, zatímco dnes je jen málo dětí, pro které je zarach že nemohou jít ven, doopravdy trestem ..Já chci být zase malááááá  :-)

Děkuju  Moc jste mě potěšila - po měsíci jsem zase něco napsala a nevěděla, jestli jsem to psaní nezapomněla. A s tím zarachem jste mě pobavila - hlídám pětiletého kluka a pro něj je trest jedině, když mu seberete tablet nebo nintendo (nebo jak se to jmenuje).

Krásně se mi četlo a ještě jsem si zavzpomínala... také jsme kradli jablka a ořechy, a pak jsem byla v první třídě u zpovědi a musela jsem to říct. Dostala jsem Otčenáš a Zdrávas a bylo to. Ale ta volnost, Karlo, to bylo něco!

Magdo fakt u zpovědi  To je úžasný  To je jak z filmu 

Karma.Velmi příjemné čtení mezi zdejším hnojem....

jj, je to takové duchovní pohlazení.

Ač jsem jako dítě dělal s těmi kuličkami to samé, tak až teď jsem se dozvěděl jak se to vlastně jmenuje. Dodnes si občas šlápnu.

Já jsem na tom úplně stejně... A taky si občas šlápnu a mám dětskou radost z toho, jak krásně to pukne.

Phew!!! Já už se bál, že jsi utekla do Afriky.

Ty bílý kuličky jsou mimochodem jedovatý. Když jsme byli malí, tak jsme se ségrou vařili nad ohněm ve staré plechovce jedovaté lektvary (z toho co jsme našli v lese, na poli nebo na chalupě a kdykoliv jsme měli důvodné podezření, že by to mohlo být aspoň trochu jedovaté) a ty bílé kuličky byly vždycky naše hlavní ingredience. To se myši v okolí třásly 

 neutekla, začala jsem makat kamaráde  A já jsem jak chlap, nezvládám dvě věci najednou  Koukám, malej alchymista  Jak je Honziku ?