Každá hezká vzpomínka na rodiče, kteří už nejsou mezi námi, je mi milá a sdílím ji.

Čím starší budete, budete vzpomínat ještě více.

I můj oblíbený Karel Čapek prý hodně vzpomínal na své zemřelé,

říkával "aby nebyli tak sami.."  

Říkávám si totéž.

To je krásně řečeno Já vzpomínám hodně, kamarádi říkají, že až moc. A to je mi teprve čtyřicet 

No já sem opravdu nemůžu napsat, protože bych byla sežrána.

Klidně napište 

Já také ráda vzpomínám na tátu, hodně pro mě znamenal. Odešel, když mi bylo 20let a dodnes mi chybí. Maminka odešla před rokem. Hodně často na ně myslím.

 doufám Dagmar, že máte alespoň děti. To prý pomáhá.

Kájo, co k tomu napsat? Je to nádherná vzpomínka na tátu. Pro mě byl tatínek modla, moc jsme si rozuměli. Jeho odchod bylo to nejhorší, co mě dosud v životě potkalo. 

Díky za blog (i když pauza byla velká) 

Ahoj Marie  Pro mne byla modla mamka, ale i tatu jsem mela moc rada. I kdyz me fakt rezal hlava nehlava  A ta pauza Marusko.....nejsem grafoman, musim si k tomu sednout, mit klid a hodne casu. Ale treba casem budu rychlejsi  Mam jeste rozepsane vzpominky z koupelny .....ty me napadly, kdyz jsem lezela ve vane. A pak o tom jidle. Jenze ja jak nemam tu spravnou muzu, nenapisu ani tuk 

Karličko, jsem dojatá. My holky všecky milujeme svoje táty. Maminky nás učily vařit a hospodařit, rozebíraly s námi naše lásky apod., ale to pravé dobrodružství jsme zažily se svými táty. V práci si tenkrát chlapi nedali na pivo šáhnout. Je ale pravda, že postupně z "desítek" museli přejít na "sedmičky". A pro točené jste tátovi nechodila? Já už od pěti let a byla to pro mě pocta (dnes by to možná někdo žaloval jako týrání dítěte). Taky velká odpovědnost, abych cestou nic nevylila. A příležitost koupit si v hospodě lentilky, dostávala jsem na ně jednu korunu čtyřicet haléřů navíc

Jarmilko chodilaaaa  Do džbánku a po cestě jsme lízaly s Denisou pěnu. A pak jsme kvrdlaly džbánkem, aby se ta pěna zas trochu udělala To mi nějak vypadlo. I ty lentilky, ty bejvaly v regále taky, ty tam dopíšu Ale já musím říct - promiň tati, že ja byla mamčinej miláček, a když mamka umřela - tři roky po tátovi , tak to byla hrozná rána. I když i ona byla léta v léčebně. To všechna ta debilní výměna bytu  O mamce je tu taky blog. Ten teda nebyl na titulce, tak ho četlo méně lidí.

Nemá cenu si nic podobného vyčítat :)

 no žere mě to často a dost. Oboum bylo 59 let, když onemocněli a oba by byli v pohodě, kdyby se nepřestěhovali  Ale to už nezměním  Díky Kájo 

Moc hezké, lidské počteníčko...vážně jste mě dojala a to v žádném případě nejsem melancholik....Mějte se hezky 

Moc děkuji  I Vy se mějte sluníčkově 

pěkný, protože takový "normální", takže předpůlnoční karma

 Díky moc za karmu .......i za tátu 

Karlo, dobře! Na rodiče se nezapomíná...

Děkuju  Já na ně myslím někdy možná až moc.....moc se vracím do minulosti (říkaj kamarádi). Ale zase díky vzpomínání na rodiče a krásnému dětství jsem začala psát