Nestěžujme si, vždycky může být hůř ...

Všechno zlé je k něčemu dobré. Alespoň se planeta ,,nadechne," rodiče si začnou vážit učitelů, děti zjistí jaké to bývalo dřív, když se večery trávily s rodinou a uvědomí si, že příroda či kamarádi jsou lepší než gauč s tabletem.

Nedávno mi vyprávěl kamarád, jak si jeho desetileté děti rozbily nový tablet. Nedal jim ho opravit, protože počítač k učení doma mají a na chalupě se můžou zabavit jinak. Nejdříve byl prý pláč a prosby, ale když přijeli do přírody a z protější chalupy vyběhly sousedovic děti, bylo najednou vše tak, jak má být. Celá partička si hrála dole u potoka nebo za chalupou v lese, na oběd je museli volat několikrát, večer nahánět. Děti v osm padly do duchen a za pár minut bylo ticho, což se v pražském bytě nedaří. ,,Božský klid, tam bych se přestěhoval,"pochvaloval si můj kamarád večer s manželkou na verandě. Druhý den to podle jeho slov probíhalo stejně, dokonce starší dcera snědla koprovku od sousedů, kterou by doma nepozřela ani za nový tablet. Večer pak seděli zase na verandě, tentokrát i s dětmi u Člověče nezlob se. Děti byly z toho víkendu nadšené. Už je to třetí týden co jsou doma, učí se denně přes počítač, ale o víkendech si na internet ani nevzpomenou.  Třeba (doufejme) tahle nelehká doba otevře oči nejen dětem, ale i dospělákům.

Tak například spousta rodičů teď opěvuje učitele, i když dříve stávali na straně svých dětí a učitel byl podle nich neschopný. Až teď si totiž uvědomují, jak náročné a vyčerpávající je učit. Navíc v době, kdy se k vyučujícím už nevzhlíží s úctou jako dříve. Snad se díky této situaci vrátí respekt dětí i rodičů k učitelům. Takový, jaký si pamatuju já z mého dětství. 

A planeta Země? Kolik let jsme ji pro naše pohodlí dusili, kolik desítek let jsme nepřemýšleli nad tím, jak ji zamořujeme. Ani povodně, požáry, zemětřesení a změna klimatu nás nedonutila zastavit se, omezit plasty, cesty autem všude možně (i pro kousek chleba), kupování stále nových a nových nepotřebných věcí. Dříve se to rozbité opravilo, dnes se vše rovnou vyhazuje. Máme všechno a ještě mnohem více než potřebujeme. Neumíme šetřit a přírodu už vůbec ne! Do plastů se balí i oloupané pomeranče, kousek masa je zabalen v ohromné plastové krabici, spousty potravin se zlevňují a potom vyhazují. Já kupuju už od Itálie věci ve slevě (pokud na ně natrefím). Tehdy u pultu se zlevněným zbožím psali, že zakoupením těchto výrobků, jejichž doporučené datum spotřeby končí v ten den, pomáhám nejen majiteli obchodu, ale hlavně přírodě. A nakonec i vlastní peněžence. Datum spotřeby je většinou minimální a z obchodu i z vlastní zkušenosti vím, že spousta věcí vydrží mnohem déle. Zkuste to taky, nebojte se toho. Třeba i takové květiny, zlevněné o šedesát a více procent, vydrží dlouho ve váze i v květináči, stačí je jen ošetřit. Tak proč je vyhazovat? Vždyť skládky jsou přeplněné a spalovna nestíhá. Jen se občas podívejte, kolik plastů obden vynášíme a jak rychle se zaplní kontejnery. Pokud to člověk nesleduje, tak si neuvědomuje, jak strašně moc odpadu vyprodukujeme. Já mám nádoby na tříděný odpad pod okny, vidím to dennodenně a je to fakt hora odpadků!

Začněme už konečně všichni pomáhat přírodě, protože tohle je možná jen další varování.

Vždycky může být hůř než je a to by si měl každý z nás uvědomit. Buďme šťastni za to co máme, co nám zbylo, i když budoucnost zdá se nejistá. Nepodléhejme strachu, stresu, depresím, ale buďme vděčni za maličkosti - třeba za to, že slunce nám teď dodává dennodenně energii. Všimli jste si, že po dobu karantény bylo jen pár dní zamračeno? Tolik slunečných březnových dnů za sebou si pamatuju snad jen z Itálie. Možná je to poděkování za to, že sedíme doma a necháváme zem, aby se znova nadechla. Ona to opravdu potřebuje!

Vím, že pro spoustu lidí to budou obrovské finanční ztráty, ale pokud neztratíte život svůj či blízkého člověka, vždy se dá začít znovu nebo jinak. Mohlo by být přece hůř, kdyby nedej Bože vypukla třetí světová nebo někdo z vás, kdo právě tohle čte, ležel na plicním ventilátoru. Naučme se být vděčni za každý den prožitý ve zdraví, protože ne každý má to štěstí žit a stárnout.

Tak šťastné a v maličkostech krásné stárnutí nám všem :)