Podpora českých podnikatelů
Mám ráda malé obchůdky, kde se na vás prodavačka usměje, prohodí s vámi pár slov a otevře vám třeba dveře, pokud máte plné ruce. Mám ráda krámky které voní, ať už je to pekárna, lahůdky, drogerie nebo květiny. Všechno má svoji specifickou vůni, kterou si pamatuji ještě z dětství, když náměstíčko v Hlubočepích bylo takových obchodů plné.
Pak přišla doba obchoďáků a to co se nám zdálo obyčejné, začalo být vzácné a naopak. Kotva, Bílá labuť, Máj nebo Dětský dům - obchodní domy, které se nám zdály v osmdesátých letech úžasné, ztratily své kouzlo. Snad jen nám, milovníkům retra a vzpomínek, připadají tyto obchodní domy stále krásné. Ale co tak poslouchám, tak všem připadají úžasné malé obchůdky ve starém stylu.
Jenže ono není v dnešní době jednoduché otevřít si cokoli, ať už je to krámek, dílna, výrobna nebo cestovka.
Všichni nadáváme, že malé obchůdky zavírají, ale kolikrát tam jdeme nakoupit? Zajedeme si raději na velký nákup do obchoďáku, ať to máme všechno jedním vrzem. Stejně tak je to s malou čistírnou, která je pár ulic vedle, ale nedá se tam parkovat nebo s cestovní agenturou, kterou má sice naše kamarádka, ale koupit si zájezd u největší české internetové cestovní agentury (která už vlastně ani není česká, ale čínská, stejně jako fotbalový klub kousek od mého domu) je přeci o jeden telefonát a pár kliků na počítači rychlejší. Já tomu fakt nerozumím a dost mě to mrzí, ale alespoň člověk (který začne podnikat) pozná opravdové kamarády.
I když malý obchodník nabízí různé slevy, dárky k nákupům, dělá si reklamu kde může, tak mu je to stejně většinou prd platné. Všichni si stěžujeme, jak všechno podražuje, ale když nám někdo nabídne jak ušetřit, tak nás to nezajímá a dáváme raději vydělat velkým zahraničním firmám, než malým podnikatelům, kteří by vydělané peníze vložili zase do naší země a do ,,našich" dětí.
Možná ten, kdo nemá auto (jako já) nakupuje v krámcích okolo svého bydliště. Nechci tu nikoho moralizovat, jen konstatuji, protože s mojí leností, kdybych měla auto, dělám nejspíš to samé (s výjimkou kamarádů). Jenže díky tomu, že ho nemám, užívám si nákupy v okolí mého domu. No a řeknu vám, že je to moc fajn!
Když jsem se před pětadvaceti lety nastěhovala na Vršovické náměstí, bylo tu spousta malých krámků. Cukrárna, pekárna, papírnictví, knihkupectví, hračky, elektro atd. Během čtvrt století se skoro všechno zavřelo. Vydrželo jen pár silných jedinců a většinu obchůdků nahradili vietnamské potraviny, hadry, občerstvení a nehty. Jak je možné, že oni to zvládnou a my ne? Mají ještě jiné zdroje příjmů, že se léta udrží na náměstí, které rok od roku zvedá nájem? Nebo jsou tak skromní, že jim to, co zbývá po zaplacení všech nákladů stačí? Nevím, ale každopádně jsem strašně ráda, že v okolí mého domu začínají zase otvírat krámečky malí čeští podnikatelé!
Je tu nová zmrzlinárna a o kousek dál jogurtárna, obojí s vlastní výrobou, dva řezníci a teď bude i pekárnička s kávou. To budou příjemná sobotní rána.
Jak jsem psala v jednom blogu, strašně ráda si zajdu v sobotu dopoledne na nákup, když do oken svítí sluníčko a člověk může vyběhnout jen tak (né úplně jen tak, to bych vám nepřála vidět, myslím v tom, v čem je zrovna doma - bez kabátu a kozaček) pro pečivo, kousek masa, ale také do hračkářství pro dárek. Pokecám s prodavačkama a je to mnohem příjemnější než jen naházet věci do košíku a u kasy vidět strhanou pokladní, jak se snaží rychle vše napípat, aby ten pán za mnou přestal podupávat nohou a koukat neustále na hodinky.
S Michalem chodíme jednou týdně na větší nákup do Kauflandu. Ovoce, zelenina, rybárna a klasické potraviny totiž na Vršovickém náměstí nemáme. Poslední dobou platíme raději na samoobslužné kase, protože je to zábavnější, občas rychlejší, ale hlavně klidnější. Někdy bych totiž ty nevrlé a stále remcající lidi ve frontě poslala s chutí do patřičných míst nebo za tu kasu - na osm hodin!
Přes týden chodím po práci nakupovat do malých krámků. V papírnictví pokecáme a zavzpomínáme s paní, která tu pracuje přes třicet let, v drogerii podrbu s ex mého ex, italské víno si koupím ve vedlejší ulici, kde má krámek sedmdesátiletý sympaťák a v pekárně už mě znají, tam chodím denně. Michael je totiž chlebožrout a zvládne sám zdlábnout půlkilovej chleba před a po večeři.
Jo, tak trochu si tu připadám jako v Itálii a je to moc fajn, obzvlášť od jara do podzimu. Ale chodím k nim i v zimě, protože vím, že i oni musí ,,jíst."
Nemůžeme pomoci každému, ale každý může pomoci někomu :)
Karla Šimonovská - Slezáková
Nekritizuj
,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Padesátiletá Pipina
,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.
Karla Šimonovská - Slezáková
Když Husák visel nad katedrou
Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)
Karla Šimonovská - Slezáková
Nenechám se vyhazovat!
Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.
Karla Šimonovská - Slezáková
Tak jsem zase v Itálii :)
Moc ráda se vracím do mého druhého ,,domova," kterým je Itálie. Miluju tu spoustu věcí, ale jedno mám nejraději ...
Karla Šimonovská - Slezáková
Svlékněte se, uvolněte a vychutnejte si tu slast
Ženy odhoďte podprsenky i kalhotky, pánové slipy či trenky ... a nejen. Pak uvidíte, jak si to léto lépe užijete.
Karla Šimonovská - Slezáková
Čtenářům blogů iDNES
Budu chvilku hlasem blogerů, když oni jsou bez hlasů, ač čtenářů i diskutujících mají víc než dost.
Karla Šimonovská - Slezáková
Na seniory mi nesahejte!
,,To je hrozný, zase důchodcům přidali, ti se mají líp než my pracující. Baba jedna stará, dědek plesnivej."
Karla Šimonovská - Slezáková
Jsem prý blázen
,,Ty jsi blázen, ty nejsi normální, ty jsi magor," slyšela jsem nejednou. Ano, žiju dvojí život, i když to tak na první pohled nevypadá. Někdy mě to těší, někdy je mi z toho zase smutno, ale jinak to nejde a už asi nikdy nepůjde.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jarní milování
Dnešní článek je o milování, protože podle mne je to společně se zdravím to nejdůležitější, co v životě máme.
Karla Šimonovská - Slezáková
V Německu bych žít nechtěla
,,Domove sladký domove." Řekla jsem si hned na letišti, po návratu z Kolína nad Rýnem. My si vůbec neuvědomujeme, v jak klidné a krásné zemi žijeme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Výrobky z dob socialismu mě dokáží potěšit iDNES
Místo dětského psychologa vařečka, pásek nebo pár facek. Místo televize knížka s baterkou pod peřinou. Místo tabletu asfalt a barevné křídy. A přesto na dětství sedmdesátých a osmdesátých let všichni tak rádi vzpomínáme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Hotely na jednu noc
,,Já bych to dělat nemohla, já bych se bála," řekla mi nejedna z mých kamarádek. Ale mě to baví, je to cestování, poznávání nového a ještě za to mám peníze. Navíc konečně tu mojí pusu využiju i na něco jiného, než na průsery.
Karla Šimonovská - Slezáková
Snad každý má ve středním věku nějaké to trápení
,,Proč já se takhle svévolně trápím, proč tu stojím jak jelito s očima plnýma slz místo toho, abych se někde courala v nákupáku nebo zašla za kámoškou na kafe. Né, já opravdu nejsem normální.“
Karla Šimonovská - Slezáková
Obyčejný život je neobyčejný
Včerejší pracovní cesta Prahou mě donutila k zamyšlení, které mě provází celým dnešním dnem a všude tu paní z ulice vidím. Možná by ji měla vidět i spousta jiných lidí.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jak jsem byla na křtu knížky aneb Knihovna Václava Havla je takový obýváček
A že to byl křest zajímavý. Patrik Banga křtil svojí knihu, kterou mu pokřtil režisér Václav Marhoul, spisovatel Jáchym Topol a spisovatelka Petra Dvořáková. Hrála kapela, víno teklo proudem, všude kamery a byla jsem tam taky já!
Karla Šimonovská - Slezáková
Ano bylo líp, ale bylo i hůř aneb Jsme hodně zhýčkaní
Vzpomenete si ještě na svoje dětství a mládí? Na to jak jste se měli, co jste jedli, kam jste jezdili, jak vaše rodiče doma dřeli? Porovnejte to s tím, jak se máte dnes a přestaňte si stěžovat!
Karla Šimonovská - Slezáková
Rozdíly mezi Českou republikou a Itálií jsou stále stejné a nepřehlédnutelné
Je to přesně 22 let, co jsem se srdcem svázala s Itálií a každá cesta tam, je pro mne plná emocí, vjemů a zážitků. A tak, když mi ve čtvrtek pan ředitel oznámil, že bych mohla letět pracovně na veletrh čokolády do Assisi
Karla Šimonovská - Slezáková
Blbý a blbější na Moravě
Češi, Moraváci, Slováci - všude se najdou blbci, ale na lodích na Baťově kanálu si minulý víkend snad udělali československý sraz!
Karla Šimonovská - Slezáková
Miluju návraty do osmdesátých let
Jsem vděčná za cokoli, co mi připomene dětství, ať už jsou to věci nebo místa. Takže když mě kolegyně Péťa pozvala na jejich třítýdenní dětský tábor, jela jsem s radostí, i když jsem jako malá pionýrské tábory strašně nenáviděla.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 264
- Celková karma 35,43
- Průměrná čtenost 3736x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!