Nechci polské všechno aneb Zlatá Itálie!

Dneska je můj článek o tom, proč ohledně jídla a vlastně i dalších výrobků nedám na Itálii dopustit a co mě na té naší republice fakt štve.

Nezlobte se na mne, ale zase musím říct:,,Zlatá Itálie," protože to polské všechno už mi tady leze na nervy! Ne, nebudu se rozčilovat a kazit si karmu (mojí, né tu pod blogem), ale povím vám, jak to chodí s jídlem ve střední Itálii.

 ,,Odkud jsou ty vajíčka?" Ptala jsem se Michala na nákupu. ,,Půl hodiny" jsme luštili kódy, než jsem se dozvěděla, že ty vejce jsou z Polska a od slepic z klecí. ,,Fuj, tak to neber, od té doby co jsem viděla v Itálii video o tom, jak ty slepice žijou - teda spíš trpěj, tak bych takové vejce nekoupila, to si raději těch pár kaček připlatím. A navíc polské!" Michael, jako většina chlapů, vzal by prostě vejce a máslo za nějakou střední cenu a šel by. Pak se diví, že jsem tak dlouho na nákupu v potravinách. 

Po návratu z Itálie, nenakupuju bez rozmyslu jako před lety. Tenkrát jsem koukala hlavně na ceny, ale na složení a výrobce vůbec. Teď už to levné kupuju jen v akcích, protože jinak je to samej palmovej olej, éčka a Polsko. Proč mi to polské tolik vadí? Protože jsem už v Itálii četla, jak tím Českou republiku zahlcují, jak se furt někde něco polského stahuje z prodeje (sušenky, hovězí maso, vejce, kuřecí maso, ale také konzervy a kabanosy, které mají lživé etikety o procentech masa ve výrobku atd.) a hlavně je to všude - od másla až po šampóny! Ze čtyř druhů vajec jsou tři polské (bílé s divnejma tečkama) a já bych tak chtěla ty naše hezký český pokaděný vejce, podobný těm, které jsem vybírala u tety Marušky v Pileticích z kurníku. V obchodě vždycky krabičku vajec otvírám, abych se mrkla, jestli není nějaké nakřáplé a ta barva polských vajec už se mi nelíbila předtím, než jsem si vyluštila odkud jsou. Po těch všech zprávách o nekvalitě polských výrobků nevěřím nejen jejich potravinám, ale už ani sprchovému gelu nebo masce na vlasy. Proto i v drogerii hledám italské výrobky, jako jsou antiperspiranty, šampóny a prací prášky. 

Všichni víme, že výrobky pro střední a východní Evropu jsou horší. Já to třeba poznám na Nutelle. Ta, kterou jsem jedla v Itálii, chutnala úplně jinak než Nutela co koupím v Praze. U nás je mnohem sladší a kolem oříšků to jen proběhlo - vůbec tam nejsou cítit. Ale tady se prostě nejvíc kupuje to nejlevnější, tak se šidí kvalita, aby se snížila cena. Po pravdě nevím, kam tady chodit nakupovat. V Itálii jsem věděla, že to levné, ale pro mne hlavně to německé, co střední Itálie nemá (jako je třeba tvaroh, kefír nebo máslo) koupím v Lidlu a v Penny. Tam chodili vesměs jen Arabové, Ukrajinci, Poláci a já. Tady jsou tyto obchody zahlceny polským nekvalitním zbožím (dobře jsou to discounty), ale už i to Tesco je samej poland. Prostě nám to cpou všude a já abych otáčela opravdu každou krabičku.

Italové si na jídle hodně zakládají, snaží se jíst dobře a hlavně italsky (tím myslím výrobky made in Italy), takže nakupují nejvíc v Coopu, který má vesměs italské potraviny od různých výrobců. I výrobky pod značkou Coop jsou z 64% italského původu. A pokud potřebovali ušetřit, zašli do obchodů s názvem Dico, což býval discount Coopu. Píšu v minulém čase, protože nevím, jestli to ještě platí, po těch dvou a půl letech co už v Itálii nebydlím. S určitostí vám to neřeknu, ale co vím na sto procent, že Ital si zakládá na dobrém jídle s velkým množstvím ovoce, zeleniny, ryb a dobrého masa z vlastních (italských) chovů.

Tohle jde u nás těžko, protože velký rozdíl mezi Itálií a Českou republikou je v kvalitě výrobků. Tak například ryby - s těma je to jasné, u nás i ty ,,čerstvé" u pultu jsou rozmražené a navíc poměrně drahé. Mluvím o mně dostupných obchodech, což je Tesco a Kaufland. V Globusu a v Makru prý koupíte dobré ryby, ale kdybych jela busem do Globusu, tak mi ta ryba po cestě začne smrdět. To v Assisi jsem měla Coop i Conad za barákem a v něm velký pultový prodej ryb. Co já bych za jeden takovej obchod v okolí Vršovic dala! Už dva dny mám tak strašnou chuť na nějaké škeble, krevety nebo chobotničky, že bych za dobré spaghetti alle cozze e vongole (slávky a mušle) platila zlatem. No nic, zpátky k Italům a já si dám k obědu aspoň sardinky (už asi vím, jak se cítí těhule).

Italové jsou velcí ochránci zvířat, tak kladou velký důraz nejen na složení a původ výrobku, ale také na to, zda jsou potraviny z kvalitních chovů (kde se zachází dobře se zvířaty). V Umbrii se stále více nakupuje v agriturismech, což jsou takové ,,velkostatky" s vlastní restaurací i s ubytováním.  Krávy tam mají v kopcích na pastvách, slepice na louce a kozy kolem baráku. V oblibě jsou bio potraviny, výrobky bez přidaných cukrů, laktózy a hlavně bez palmového oleje. Skoro každý Ital si čte etikety u výrobků, které nezná a kupuje své oblíbené (kvalitní), né levné. 

Jediné, na čem Italové hřeší a co je prostě tradice která se nezmění - bílá mouka. Kolikrát jsem se snažila vařit tu jejich pastu (těstoviny) celozrnnou, ale vždycky to končilo v koši. Pizza, pasta a cornetto, to je prostě základ typického Itala, stejně jako espresso, olivový olej nebo grappa. Tohle z Itálie nikdy nevymizí a je to moc dobře, vždyť už takhle jedí oproti nám mnohem zdravěji, tak jim těch pár prohřešků nechme. A co ještě na Itálii miluju a doufám, že ani v tom se nikdy nezmění, to jsou ta jejich gesta, elegance a podkolenky. Ano, podkolenky - elegantní muž v Itálii krátké ponožky nenosí, je totiž nepřípustné, aby měl mezi nohavicí a botou vidět okraj ponožky. Jen u sportovního oblečení se to toleruje. Vím, že to do tohoto blogu moc nepatří, ale já z těch podkolenek byla před patnácti lety tak v šoku (když jsem viděla prvně chlapa jenom v trenkách a v podkolenkách), že se tomu směju ještě dnes a hlásím, že pánské podkolenky, to je u Itala základ elegance - než se svlékne.

,,Strašně mi tu schází ryby a dobré ovoce," stěžovala jsem si v týdnu Mauriziovi a ten blboun se začal smát na celé kolo. ,,Ale jdi ty, neříkala jsi, že česká kuchyně je výborná?" No jo, já vím, v Itálii mi scházela svíčková a chlebíčky i dorty ze Světozoru (které si tu stejně koupím jednou za uherák, protože ty ceny - to je fakt masakr), tak jsem občas řekla, že naše kuchyně je lepší. Ale uvnitř mne jsem věděla, že kecám. Ovšem jako správná Češka jsem to nikdy nepřiznala. Až teď, když jsem se po dvanácti letech vrátila do Prahy a vidím, jak mi tady schází to dobré a zdravé z Itálie. Občas úplně slyším moje tělo jak volá:,,Já potřebuju jinou rybu než jen pstruha a kapra (které seženu čerstvé - losos mi moc nechutná).Chci mušle, ne knedlo vepřo! Potřebuju voňavé rajče a né tu umělou hmotu bez chuti. Proč ten meloun není vůbec sladkej, já bych si přála křupavej a při rozkrojení vonící meloun," a tak dále a tak dále. Je to fakt smutný, že i když kupuju české výrobky a snažím se vybírat ty kvalitní, tak i to maso je plný vody, takže z něj po uvaření či upečení máte skoro polovinu a pekáč připomíná potápějící se loď. O mražených rybách ani nemluvím, to je hnus. Jak já bych si dala i tu mraženou směs mořských plodů za dvě eura z Coopu. Stačila trocha česneku, bílého vína, sůl, petrželka a spaghetti ai frutti di mare byly během deseti minut na stole. K tomu dobré, ale fakt dobré a kvalitní italské bílé víno, které stálo do pěti euro (jinak se na každodenní pití k obědu a k večeři kupuje stolní víno tak maximálně za dvě eura a to se chutí a kvalitou podobá našemu vínu minimálně za dvěstě). A tak jsem ráda alespoň za ten římský salát, který se k nám vozí z Itálie, za baby špenátové listy, které miluju (s parmezánem, vlašskými ořechy a s pomerančem, jako to dělávali v restauraci Magna e vino v Bastia Umbra) a za farmářské trhy, kde se můžu zakousnout do pořádné broskve. 

Ano, přiznávám, strašně mi schází ta chuť, vůně a kvalita italských potravin a strašně mě štve (když to řeknu slušně), že nás tady zavalují nekvalitním zbožím, ovocem a zeleninou co připomíná amarouny a polskými výrobky. Asi jsem vážně napůl Italka!

PS: Jdu si koupit ty sardinky, asi jsem fakt v tom :-D