Nakoukněte do zimní Kalábrie, jež voní exotikou - fotoblog

Kalábrie má dvě tváře. Jedna tvář je čistá, barevná a voňavá. Je tak krásná, že by ji chtěl člověk vídat každý den. Ta druhá tvář je cítit plísní, je špinavá a smutná.

........ale když se na ni podívá oko někoho, kdo miluje staré věci a s láskou vzpomíná na osmdesátá léta, tak nakonec i v té druhé tváři najde krásu, protože v ní najde své dětství.

Já začnu tou první tváří. Tou, která voní citrusy a exotikou.

Locride, tak se jmenuje oblast kde bydlí moje tchyně a kde jsou citrony a pomeranče na každém rohu. Možná právě díky nim miluji čím dál víc Vánoce v této oblasti. Zahrady, ulice i stráně jsou žluto-oranžové. 

Sluníčko a patnáct stupňů je většinou už v deset ráno, takže si můžu dojít v pyžamu na zahradu a utrhnout můj ranní citron. A věřte mi, voní už při utržení a jeho chuť je mnohonásobně lepší než chuť citronů, jenž kupuji ve střední Itálii. Já už jsem po dvou letech každodenního užívání citronový znalec. 

,,Tak ti nevím, ale ty kdybys nepila denně citron, tak už jsi nejspíš mrtvá." Dobírá si mě často Maurizio. 

Před dvěma lety jsem se totiž někde dočetla, že citron nalačno je hotový zázrak (pomáhá prý skoro na všechno), a tak si ho každé ráno vymačkám do sklenice s vodou. A co myslíte - u doktorů jsem častěji než moje tchyně (Mauriziova máma), které je 81 let a po ránu si dává silnou kávu a cigaretu. Tak já vám tedy nevím, že by autoři článku někde udělali chybu?

Na ulicích citrusy nikdo netrhá, každý jich má na své zahrádce dost. ,,Děvenko tyhle pomeranče nejez, jsou hrozně hořké." Upozorňovala mě stará paní, když jsem jeden pomeranč vzala při focení do ruky. ,,Já je jen fotím do českých novin," udělala jsem ze sebe novinářku. A tak jsem s paní na chodníku mezi pomeranči a citrony prokecala půl hodiny.

Ale nejen stařenky na ulici, dávají se se mnou do dlouhého hovoru. Švec, zelinář, dokonce i prodavačka na tržišti. Všude kde fotím pro iDnes (říkám jim aniž bych lhala), všude tam mi vyprávějí, ukazují, popisují. Když píšete o Kalábrii jako o krásném místě, místní lidé jsou velice vděční. Oni nevědí, že píšu jen blog a ne články do denního tisku.

Ulice Siderna nejsou jen žluto-oranžové. O vánočních svátcích zde najdete škálu nejrůznějších barev. Ne, na zimu to tu opravdu nevypadá!

Uličky jsou zelené nejen díky palmám v květináčích, kterých je všude spousta, ale také ,,díky" mechu. Vysoká vlhkost je v přímořských městech celoroční a mechu i kapradí se v úzkých uličkách, kam slunce zavítá jen na chvilinku, daří výborně.

Vánoční hvězdy, ty zde dosahující několika metrů, jak do výšky, tak do šířky a jsou v mnoha zahradách. Ční se k azurově modrému nebi a jejich listy jsou rudé, aniž by je někdo před Vánoci přikrýval. Zase jsem asi někde něco špatně vyčetla, když jsem chtěla mojí vánoční hvězdu před svátky dovést k dokonalosti. V létě byla veliká, krásná a zelená. Podle rad z internetu jsem ji dala na tmavé místo, aby mi zčervenala. Chcípla - chudinka. 

Co ovšem nemá každá zahrada, to jsou strelície mojí tchyně. 

Modré nebe uvidíte v jižní Kalábrii často, ale strelície, ty se vidí málokde. Moje tchyně jich má léta letoucí na zahradě pěkný trs. Hned vedle plotu. Být to v Čechách, tak už je někdo otrhal. Třeba já.

Od té doby co mám partnera z Kalábrie, používám v kuchyni místo pepře peperončino (chilli papričky). Je to prý zdravé - oproti pepři (to mi kromě internetu řekla i moje tchyně a té já věřím). Její manžel si sypal chilli papričky snad i do čaje. Na cesty si bral vždy sáček s peperončinem z vlastní zahrádky. Ať už jedl u nás doma nebo v restauraci, vždycky si jídlo dochutil tím, co vidíte na fotografii. Na zahradě mé tchyně je peperončino kam se podíváš. Před lety ho sázel můj tchán, pan profesor Ritorto, který se možná i díky této červené rostlince dožil skoro devadesáti let.

Tyhle malé ,,mandarinky" nikdo nejí, i když jedlé jsou. Fortunella margarita (oválný kumkvat) je v tom množství všech citrusů spíše na okrasu. Ochutnala jsem ho, ale mandarinka je mandarinka. A tak Fortunella zdobí tchyninu zahrádku po celý rok. Někdy květy, někdy plody a někdy obojím.

Něco, co připomíná zimu a Vánoce se tu přeci jen najde, ale musíte do ulic vyrazit po setmění. Ulice i palmy na náměstích dostanou od města vánoční osvětlení. A jelikož jehličnanů je v italských zahradách (jižních) asi jako v českých palem, domácí venkovní vánoční výzdoba se řeší takto. Naštěstí jen venkovní, v bytech zdobí vánoční stromeček stejně jako my.

Moře. Jak já miluji moře. Vždycky jsem říkala, že jednou (doufám že za hodně dlouho), chci být do něj rozprášena. Ale poslední roky je můj pohled na tohle moře jiný. Každý den v něm umírají lidé, dospělí i děti. Moře mi čím dál tím víc nahání strach. Je strašně krásné, ale také strašně nebezpečné.

A když vidím, co moře dokáže za jednu noc udělat s promenádou, mrazí mne pouhá myšlenka na to, jak se cítí lidé v malém člunu na rozbouřeném moři. 

Jelikož jsem na blogu v roce 2016 prvně, ráda bych Vám, moji milí čtenáři popřála do nového roku. Přeji Vám hlavně dobré zdraví, protože to je v životě to nejdůležitější. Pak také spoustu slunečných dnů, jak venku tak ve vašem srdci a do třetice všeho dobrého - dobrý zrak. Ať můžete číst mé články ;)