Těžký život mé kamarádky

Je krásná a sexy. Muži se kolem ní točí, ženy jí závidí. Nikoho by nenapadlo, že téhle usměvavé holce schází to nejcennější - zdraví!

Italské léto - čtyřicet stupňů ve stínu a na sluníčku vydrží jen Siciliani, Většina z nás lemtá vodu kde může a stejně má žízeň. Jak to ale dělá ona? Moje kamarádka Vanesa, která nesmí pít? V těhle horkých dnech na ni myslím často.

V klimatizovaném nákupním centru Collestrada sedí tři kamarádky. Na první pohled hezké a bezproblémové třicátnice, za nimiž se otočí skoro každý Ital. Jak by ne, vždyť slovanské holky jsou v Itálii rarita. Světlá pleť, modré oči, blond vlasy - to jsme my. No dobře, mně už bylo čtyřicet, ale to nikomu neříkejte. Navíc jsme vysoké, což italští muži obdivují a italské ženy hodnotí asi takto: ,,Nechápu, proč si bere podpatky, když je dvoumetrová - kráva." Ano, italské ženy nám závidí hlavně výšku. Nejedna známá se mi svěřila, že její sen je pár cenťásků navíc. Prsa se předělají, tuk se odsaje, vrásky se vyhladí, ale výška, ta vám zůstane. A tak se Italky naučily chodit na patnácti centimetrových podpatcích i v příkrých středověkých uličkách.

,,Vaneso a ty chceš s bublinkama nebo bez?" Ptám se kamarádky, když jdu k baru objednat tři kávy a tři sklenice vody - vlastně dvě. ,,Pro mne bez vody." Usměje se Vanesa a její úsměv vypadá jako reklama na zubní pastu Perličku. Nikdy jsem u nikoho neviděla tak bílé zuby. ,,Promiň, já jsem blbá, vždycky na to zapomenu. Vezmu ti jen kafe."  Mezi tím, co mi barman dělá espressa, koukám na Vanesu. Je opravdu nádherná! Jenže co naplat, když jsi holka jako ze žurnálu, ale schází ti ledviny. Tahle holka má posledních pár let opravdu těžký život.

Vanesa bydlela do dvaceti let v České republice. Pak se zamilovala a odjela za svou láskou do Itálie. Plánovala si tu svůj - La dolce vita (sladký život). Ona, Marcello a jejich dvě děti (co určitě budou mít). To bude idylka.

Jenže člověk míní a život mění. Po pěti letech přišel překvapivý obrat. Stalo se to, co si nepředstavovala ani v nejhorším snu. Selhaly jí ledviny!

Její maminka byla okamžitě připravena k transplantaci. Bohužel se po operaci objevil další problém - s krví. A tak je Vanesa na čekací listině, ale kvůli problému srážlivosti krve se jí doktoři bojí operovat.

,,Holka zlatá jak ty to děláš? Já bych pila od rána do večera. A v pondělí má přijít další vlna veder. Tenhle týden to bylo prd, to byl jen takový předvoj toho co přijde. Jen taková malá vlnka, před tou hlavní vlnou tropických veder." Povídá Petra své bývalé kolegyni z práce. Vanesa a Petra spolu pracovaly roky v kanceláři. Dodnes s úsměvem vzpomínají na zástupy Italů s květinami či s pozváním na oběd. 

,,Během týdne to není tak hrozné, to se můžu občas napít, vždyť chodím obden na dialýzu. Horší je víkend, hlavně když jsme u moře. Tam to bez vody prostě nevydržím. A ani bez Spritzu. V neděli večer jsem pak nafouklá jako žába," směje se Vanesa a začne vyprávět podrobnosti o životě bez ledvin.

Pro ni je to rutina, pro mne něco šíleného. Čumím na ni s otevřenou pusou a s lítostí v očích. Věděla jsem, že chodí na dialýzy, že nemůže pít, ale neuvědomovala jsem si, co život bez ledvin obnáší. 

Nikdy jsem se Vanesy nevyptávala na podrobnosti, nechtěla jsem nakukovat do její ,,Pandořiny skříňky." Chodily jsme společně na oběd, na kávu, shoppovat a drbat naše drahé polovičky. Vanesa byla vždycky veselá, čilá a krásná. Prostě úplně v pohodě.

Ano - v úterý, ve čtvrtek a o víkendu je Vanesa úplně normální holka, která se stará o svého Marcella. ,,Jen" nemůže pít. Ostatní dny se Marcello stará o Vanesu, která se po pětihodinové dialýze cítí jako po špatném flámu. A všichni dobře víme, jak těžká jsou rána opilcova. Dovedete si představit, mít kocovinu třikrát týdně? 

,,Já tě Vaneso tak strašně obdivuji, máš takové trápení a jsi stále usměvavá, kde bereš tu sílu?"

,,Víš Kájo, při první operaci jsem jim málem zůstala na stole. Je to zázrak, že jsem tady. A tak beru každý den jako dárek a nad dárky se přece každý usmívá."

Děkuji Vanese, že mi dovolila napsat její příběh. Snad pomůže otevřít oči a hlavně srdce těm ,,obyčejným" zdravým lidem, kteří si neuvědomují (stejně jako já před pár lety), že normální život je ten největší dar!!!