Praha je krásná, ale ti Pražáci jsou divní
Nebylo by to poprvé ani naposled, co si mou nevymáchanou hubou nadělám problémy.
Riccardo pokračuje vážným hlasem: ,,co prosím tě děláš v Bastii, v těch prdelákovicích, když máš byt v tak nádherném městě? Vlastně v nejúžasnějším městě co jsem kdy viděl!" Až teď mi to docvaklo. Dělá si legraci. Rázem se můj pocit strachu přeměnil v pocit hrdosti.
Můj švagr byl koncem května poprvé v Praze a zamiloval se. Praha ho tak očarovala, že tyhle dva týdny nemluvil o ničem jiném. Dokonce zblbnul i moji osmdesátiletou tchyni (jeho matku). Teď chce i ona letět do té naší stověžaté.
Před dvěma týdny se šestice kamarádů z Kalábrie rozhodla, že stráví víkend v Praze a dnes by se tam nejraději všichni přestěhovali. Okouzleni městem, památkami, ale také čistotou, přesností a rychlostí (u dopravy, v obchodech či v restauracích). Švagr je doktor a býval starostou města Siderno, tudíž tohle opravdu ocení a je to pro něj velice důležité. Jenže v Kalábrii ukázněnost, přesnost, dochvilnost a pořádek najdete jen těžko! Kupříkladu tříděný odpad, to je pro většinu jižanů velká neznámá. Navíc pod vládou tamní mafie ....... .
,,Ty úchvatné stavby, ten pořádek, to nablýskané metro, ta nádhera všude kolem. Nepochopím, proč tam s Mauriziem nežijete. Já bych tam klidně dělal kafe." Rozplývá se při vzpomínkách Riky. Proč ho napadlo zrovna kafe? Protože to je asi jediné, co v Praze Ital postrádá. Dobré italské espreso vám v Čechách neudělá skoro nikdo. Myslím to opravdu dobré, hutné, kdy vám nasypaný cukr zůstane chvilku na hladině. Nejlíp dělají espreso v okolí Neapole. Prý záleží hodně na vodě, na kávě, na přístrojích, ale také na šikovnosti barmana a to hlavně, když si objednáte kapučíno. Vždy, když jedeme do Kalábrie, zastavíme se v okolí Neapole na kávu. Po těch letech už i já ocením to pravé espresso italiano. Já Pražanda , která před patnácti lety pří prvním italském espresu myslela, že z té sílné kávy dostane infarkt a oči už nikdy nezavře. Vyskočily mi tenkrát z důlků jak dva pingpongáče.
Teď upřednostňuji espreso z barů, které vlastní Neapolitánci (a že jich není málo). Ona taková Ilaria , dvacetiletá holka z Amalfi (kterou zas nechápu já, že se z tak nádherného pobřeží, klenotu Itálie, přestěhuje sem do U mbrie ), ta vám ve svém malém baru udělá lepší espreso , než jakýkoli super barman v nóbl baru . Stejné je to s kapučinem , které musí mít hustou pěnu - cukr nesmí hned propadnou . Žádné mléko by nemělo být vidět, jen nadýchaná pěna, pod kterou se vám po odhrnutí objeví káva. Ale v Praze vám donesou kávu s mlékem a troškou pěny. Nebo oblíbené české ..proužkované" latíčko, které v Itálii vůbec neznají. Latte macchiato je tu teplé mléko, do kterého vám cvrnknou kapku kávy, jen tak, aby mléko ,,ušpinili." Macchiato (čte se makjáto) je v překladu flekatý, skvrnitý. Opačné je caffé macchiato, kde vám do espresa kápnou trochu mléka, buď horkého či studeného, podle vaší volby. To třeba mně vůbec nechutná.
Vraťme se ale do Prahy. Riky a jeho kamarádi viděli všechno důležité, neboť si vzali průvodce - mladé kluky a holky z Itálie, žijící v Praze a přividělávající si průvodcováním. Ti jim ukázali a popsali Prahu tak, že to co ví teď švagr, to nevím ani já. Za pár stovek měli dva průvodce na dva dny. Všichni byli z Prahy tak nadšení, že na Karlově mostě, když pouliční muzikanti hráli Ó sole mio, začali zpívat. Muzikanti jim pak zahráli Azzurro i jiné italské písničky a to už šestice kamarádů rozezpívala dav, který se shromáždil kolem. Riccardo sundal jednomu z hudebníků klobouk a obešel s ním přihlížející. Jedna paní nechtěla peníze dát, ale Riky se nevzdal. ,,No tak, dej, dej, dej," až dala. Klobouk pak vysypal do futrálu od kytary a vrátil muzikantovi na hlavu. Podle mne měli tito italští padesátníci úžasnej spontánní nápad!
Praha ale není jen Staré město, Karlův most a Hradčany. Na Žižkově nebo na Plzeňské ulici naštěstí Riky nebyl. Ono je úžasné vidět naše hlavní město jako turista, když jste s partou kamarádů a užíváte si nejkrásnější místa a nejlepší restaurace. Jenže jiné je tam žít. Pak teprve vidíte spousty nedostatků a věcí, které vám vadí. Jako v každém městě.
Můj byt ve Vršovicích je fajn, ovšem se Sanny jsem musela půl kilometru, než jsem ji našla kousek trávy na proběhnutí a na bobika. Spousta pejskařů trávu ani nehledala a člověk pak kličkoval s nákupem po chodníku mezi bobikama všech velikostí a konzistencí. Pořádali jsme takovej každodenní vršovickej slalom. A nejen vršovickej. Třeba na Smíchově to nebylo lepší. Fuj. Teď už je snad v tomto směru Praha jiná. Všichni nosí sáčky a vy se můžete dívat i po okolí, nejen pod nohy a pokochat se třeba krásou opravených domovních štítů. Už nemusíte mít strach, že šlápnete do exkrementů nebo si podvrtnete kotník v nějaké díře. Chodníky jsou na většině míst opraveny a uklizeny, což ještě před deseti lety nebývalo. A já tenkrát, jako většina mých kamarádek, běhala z práce a do práce, koukala si pod nohy a nějakých architektonických skvostů si ani nevšimla.
,,Praha je krásná, ale ti Pražáci jsou divní," odpovídá vždycky Maurizio, když se ho kamarádi ptají na to stověžaté město nad Vltavou. Pak se na mne spiklenecky usměje. Dělá si legraci, ale má tak trochu pravdu. My Pražáci jsme divní!
Vždyť většina z nás, co žije od malička v Praze, nedocení tu její krásu! V dobách našeho dětství byla Praha šedivá, oprýskaná, plná lešení a rozbitých chodníků, tudíž jsme ji jako skvost nebrali. Pod množstvím prachu nebyly pořádně vidět ani domovní štíty. Nevím, jestli ta vzpomínka na šedivou Prahu přetrvává i teď, ale na víkend polovina obyvatel města odjíždí za Prahu, prý aby utekli té ,,šedi." I já to tak dělávala. Té pražské nádhery jsem si začala všímat až po přestěhování do Itálie. Teď bydlet v Praze, tak vezmu o víkendu foťák a jdu do těch nejmenších a nejzapadlejších uliček, do těch největších vrat a nejstarších domů, do pražských parků a zahrad.
Jen málo lidí se kochá tou krásou, tou rozmanitostí a nebere ji jako samozřejmost. Jen hrstka Pražáků vidí ty detaily, ty domovní štíty, nádherná okna, jedinečné věžičky, obrovské brány a spousty jiného. Většina z vás přes týden pospíchá, dříve s nákupem, teď s mobilem a nevidí nic kolem. O víkendu s radostí vypadne z Prahy nebo se zavře v nákupním centru. Já nebejvala jiná. I ten Karlův most jsem vždy přeběhla tak, jako by to byla lávka na Výtoni. Jenže ona i ta lávka na Výtoni stojí za zastavení.
Cirka před patnácti lety jsem šla od mé sestry Ivety, která bydlela na Smíchově v Kotevní ulici. Chtěla jsem se trochu projít a do Vršovic je to přes lávku a parkem kolem potoka Botič vlastně kousek. Zastavila jsem se asi v polovině mostu a koukala na řeku, ve které se odrážely sluneční paprsky. Ať jsem se podívala směrem k Pražskému hradu nebo k Vyšehradu, byla to krása.
Praha už není šedivá, oprýskaná a špinavá. I když ona měla své kouzlo i tenkrát. Tenkrát byla tajemná! Stačí se podívat třeba na český seriál z roku 1969 Kamarádi. Váleček, Gábina, Honza i Ferda vám tu starou, oprýskanou a mystickou Prahu připomenou.
https://www.youtube.com/watch?v=nPj8fTMB1Mo
Praha je prostě jedinečná!
Karla Šimonovská - Slezáková
Pohlaď svoje tělo
Taky se sami občas hladíte? Ne? Tak to zkuste a podívejte se na své tělo alespoň někdy jako na zázrak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Nekritizuj
,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Padesátiletá Pipina
,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.
Karla Šimonovská - Slezáková
Když Husák visel nad katedrou
Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)
Karla Šimonovská - Slezáková
Nenechám se vyhazovat!
Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Mexičtí narkos už nepašují peníze, platí si šmouly. Je to legální a bez rizika
Premium Vsaďte se, že nevíte, jak mexičtí narkos pašují peníze z Ameriky. Jistě, viděli jste v seriálech na...
Nová vlna podvodů. Vyluxovaným účtem to nekončí, přeprodávají se osobní data
Premium Kyberzločinu dlouhodobě přibývá, v Česku se s končící lhůtou pro daňová přiznání podvodníci...
Životní prostředí v Československu patřilo k nejhorším na světě, líčí vědec
Premium V roce 1989 se stal vůbec prvním ministrem životního prostředí. Profesor Bedřich Moldan patří mezi...
Auto za tahačem s tankem zastavilo. Už ale ne kamion, který osobák sešrotoval
Při nehodě tří aut zemřel na dálnici D1 mezi Bohumínem a Polskem jeden člověk, další dva jsou...
- Počet článků 265
- Celková karma 34,96
- Průměrná čtenost 3722x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!