Před třiceti lety, když jsem ještě chodila na koledu aneb Mé nejhezčí Velikonoce

,,Jiřko, zastrč si tu slámu, co ti čouhá z bot." Dobírali si mamku kamarádi, protože byla z Opavy. Co by pak museli říkat Šimoňákům z Piletic, vždyť tam bývalo opravdu jen JZD, pole a pár baráků. Nebyla tam ani hospoda a i te

Šumperák strejdy Vaška byl tak naleštěnej, že by se z podlahy dalo jíst. ,,Maruško, ty jsi snad vyleštila i králikárnu." Škádlí mamka tetu, když nosíme věci do baráku. ,,Ale Jířo, tak naleštíno, jako máš doma ty, to já mít nikdy nebudu." 

Ano, naše mamka byla úklidovej maniak. U nás se uklízelo uklizené. To víte, že jako dítě mě to hrozně štvalo, protože tenkrát se děti zapojovaly do úklidu už od prvních školních let. Tudíž každou sobotu nástup na galeje. Ale s odstupem času jsem jí za to vděčná.

U tety Marušky bylo také vždycky naklizeno. Velká váza s narcisky v jídelně na stole a kolem dokola pohoštění, od sladkého beránka, přes koláčky, po slanou nádivku s kopřivami. Pamatuji, že když jsem viděla prvně sekat kopřivy a dávat je do nádivky, bála jsem se jí pak sníst, aby mě nežahly do jazyku.  

,,To půjdou zas kila nahoru, smála se mamka a popíjela s tetou kávu. Já s Marťasem hned vyběhla ven na zahradu, mrknout na králíky, na slepice a pozdravit čuníka. Za barákem pokuřoval táta se strejdou a vedle nich se na klepadle houpaly dvě králičí nožičky. ,,Fuj, co to je, to je hrůza," vykřikla jsem a všichni se začali smát. ,, A co jsi myslela, že v pondělí bude k obědu? Počkej, jednu ti dám pro štěstí." Strejda odložil pivo a začal sundavat králičí nožičky. Marťas doběhl do stodoly a se smíchem se vracel. ,,Tady ti dám něco já, to bude k obědu v neděli," a vytáhnul slepičí pařát. ,,Ty jseš blbej Martine, jdi s tím pryč." Ale čím víc jsem nadávala a utíkala, tím víc se ti tři pánové smáli a Martínek běhal s tím pařátem za mnou.

V neděli šli chlapi na vrbové proutky, aby pak na zahradě upletli pomlázky.  Já seděla na staré dřevěné lavici u babičky (maminky tety Marušky)   před chalupou , zahrada byla posetá sedmikráskami a z okna se linula vůně pečeného kuřete. Naproti mně, na velkém špalku seděl strejda Vašek a pletl pomlázky. ,,Strejdo a upleteš jednu i mně, i když nejsem kluk?" ,,Ale to je jasný, vždyť ty půjdeš s náma na koledu, ty jsi malej Karel." Byla jsem šťastná! Velkej Martin si upletl pomlázku, která byla vyšší jak on a na koledě nám pak dělal ,,předvoj." 

Velikonoční pondělí - nejhezčí část vesnických Velikonoc. I když pletení pomlázek, malování vajíček a obědy ve velkém rodinném kruhu, to bylo také krásné. Ale pondělní ráno, kdy jsem jako malá chodila na koledu, na to nikdy nezapomenu.

..........pokračování v mé knize:http://www.jine-knihy.cz/zrzave-detstvi-v-socialismu/