Ptej se a poslouchej aneb Mělo by se vzpomínat na rok 1968

21. 08. 2019 15:52:54
Les, spousta hub, ticho, jen zpěv ptáků a najednou ... ruská vojenská auta. Psal se rok 1968, byl jedenadvacátý srpen a moje maminka měla za pár dní porodit moji sestru Ivetu.

Já okupaci nezažila, ale vždycky mám husí kůži, když koukám na záběry a na filmy z tohoto dne. Třeba zrovna v seriálu Vyprávěj je tahle scéna velice dojemná a občas si na ni v lese při sbírání hub vzpomenu. Muselo to být šílené, zvláště pro ty, co zažili válku a hlad. A právě v sedmém díle s názvem 21.srpen je tohle nádherně zfilmované. Člověk ač to nezažil, díky Bohu, vžije se do děje, cítí strach, beznaděj a neudrží slzy.

Miluju tenhle seriál, je za posledních deset let asi můj nejoblíbenější a viděla jsem ho xkrát. Je to seriál o nás, o době kterou jsme prožili, o věcech které jsme všichni měli. Všechno mi tam připomíná mé dětství a já vzpomínky na dětství (jak všichni z mých blogů víme) miluju. Nejsou to ale vzpomínky na socialismus a na politickou situaci, o které jsem tehdy neměla ani tušení. Vždyť v mých šestnácti letech, kdy jsem za sebou ještě tahala ,,dřevěného kačera," se vše obrátilo a mé dospívání jsem k mému štěstí prožila ve svobodném státě. S mojí upřímností a nevymáchanou hubou bych si jinak nejspíš nadělala dost problémů. To co miluju a o čem píšu jsou vzpomínky sic na osmdesátá léta, avšak na kamarády, se kterými jsem běhala od rána do setmění venku, na céčka, mončičáky, šumáky a polárky, ale hlavně na rodiče, kterým jsem denně vděčná za všechno co pro mne udělali. Třeba i za to, jak mě táta brával na houby, učil mě je sbírat, čistit, poznávat a rozeznávat. Jak mne naši naučili, že les mám milovat, nic v něm hlavně neodhazovat, být potichu a nevyřvávat. ,,V lese se nekřičí, to podhoubí nech hezky upravené a hlavně nekopej do žádných hub!" Slyším stále tátova slova.

Vyprávěj miluju možná i proto, že seriálová máma Jana mi připomíná mojí mamku Jiřinku, táta Josef mého taťku Karla a nemluvě o tom, že intériéry bytů jsou skoro stejné, jako byl ten náš a nádobí, hračky či oblečení úplně stejné. Vždy se ponořím do děje tak hluboce, že nevnímám okolí a ten přenos v čase je neuvěřitelně silnej a úžasnej. A když je 21.8., pouštím si tenhle díl, při kterém, ač ho vidím snad po desáté, neudržím slzy. Nemělo by se zapomínat na tu hrůzu, která se stala v době, kdy už to nikdo nečekal. Všichni si mysleli, že válka nebude, nemůže být, ale toho jedenadvacátého srpna 1968 zůstali stát bez dechu. Já, ač narozena o pět let později, vzpomínám každoročně a ráda poslouchám vyprávění těch, kteří tento hrozný den prožili. Člověk si pak váží mnohem víc té doby, ve které žije a přestává si stěžovat na cokoli.

Nedávno mi vyprávěla Miluška, jak byla s tehdy s tříletým Michalem v Načeradci. Malej Míša si hrál u okna se svojí špuntovkou, když se ozval burácivý zvuk vojenských aut. Všichni vykulení, s otevřenou pusou sledovali co se děje, ale raději šli dál od oken a bez špuntovky. Tu museli schovat za kuchyň, aby s ní ten malej špunt nechtěl chodit na náměstí do obchodu, jak bylo do onoho dne jeho zvykem. Když se kolona vojenských aut zastavila v ulici, všichni se schovávali a zamykali vrata, aby po nich vojáci nechtěli vodu či potraviny. ,,Přece je nebudeme napájet a podporovat," domluvili se sousedi a hromadně zamkli svá stavení. Moc ráda poslouchám vzpomínky Milušky, která vypráví nejen poutavě, zajímavě, ale také velmi vtipně.

Mamky a táty jsem se nestihla zeptat kde byli, jak ten den prožívali a co cítili. Jelikož ten den byla středa, tak taťka nejspíš na Barrandově v práci a mamina asi doma, když měla týden před porodem. Škoda že se to už nedozvím. Čím jsem starší, tím více mě tyhle věci zajímají. Od mamky, ač umřela velmi mladá, dozvěděla spoustu věcí o naší rodině, ale s přibývajícím věkem je stále víc a víc toho, na co bych se strašně ráda zeptala. Pozdě!

Vy, kdo ještě máte rodiče, či prarodiče, ptejte se jich na všechno možné, na jejich život, na vaši minulost, povídejte si u kávy s bábovkou, u večeří, u vínka, v krásných letních i v dlouhých zimních večerech. Jednou, až židle naproti vám bude prázdná mohlo by vás mrzet (né že by mohlo, ale mrzelo by určitě), že jste se neptali.

Autor: Karla Šimonovská - Slezáková | středa 21.8.2019 15:52 | karma článku: 27.72 | přečteno: 825x

Další články blogera

Karla Šimonovská - Slezáková

,,Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj"

..řekl moudrý král Miroslav ševci. A nejen v pohádkách platí toto rčení. Vše se nám vrátí jako bumerang! Nevěříte? Já už to ponižování se několikrát zažila na vlastní kůži! A také znám lidi, kteří se povyšovali a špatně skončili.

10.9.2019 v 15:47 | Karma článku: 24.80 | Přečteno: 947 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Tomáš Klus na Hrad aneb Víc takových sluníček

Tomáš Klus je prostě jedinečný - jak písničkář, tak skladatel a improvizátor, ale hlavně jako člověk. Před třemi lety jsem měla tu čest, mít Tomáše na autogramiádě mé knihy a poznat ho z blízka.

4.9.2019 v 14:40 | Karma článku: 24.79 | Přečteno: 2238 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Včerejší kolize na Vltavě

Srážka dvou lodí a lidé skákající do Vltavy, tak tohle jsem za svých pětačtyřicet let v Praze ještě neviděla, až včera. Jsem zvědavá, jestli o tom někde budou psát, ráda bych totiž věděla, čí to byla chyba.

30.8.2019 v 13:38 | Karma článku: 25.24 | Přečteno: 1556 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Porno a feťáci aneb Dnes už bych dítě nechtěla

Musím uznat, že naše dětství a dospívání bylo jednodušší. Běhali jsme sami venku do setmění, váleli se na loukách i v lese a doma se mohli koukat leda tak na Vlaštovku. I pro rodiče to bývalo v tomto ohledu lehčí.

29.8.2019 v 15:03 | Karma článku: 42.31 | Přečteno: 12712 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Odpouštět, či neodpouštět...

Ok, budeme pokračovat:-). V tom věčně aktuálním tématu odpouštění-neodpouštění. (Snad už jen pro tu zajímavost, že já v noci - přesně na tohle téma chtěla psát, ale pak jsem to vzdala a vrhla se do říše snů...... A Vy?

16.9.2019 v 6:54 | Karma článku: 6.21 | Přečteno: 143 | Diskuse

Miloš Korotvička

Jak se pozná, že přijde krize

Pořád slyším ve zprávách o blížící se krizi. Jsem klidný. Krize je daleko. Je to v podstatě jednoduché. Vysvětlím.

16.9.2019 v 1:27 | Karma článku: 8.92 | Přečteno: 299 | Diskuse

Petr Šimík

Bible, Mein Kampf

Myšlenky. Slova. Věty. Příběhy. Zapsané příběhy. Hledání odpovědí. Hledání důkazů. Jsou příběhy a my hledáme důkazy o těchto příbězích.

15.9.2019 v 20:57 | Karma článku: 8.78 | Přečteno: 264 | Diskuse

Renata Pospiechová

Dnešní maminky

Maminky své děti milují, milovaly a budou milovat. Tak to bylo a je. A chtějí pro ně to nejlepší. Jen mi občas připadá, že chtějí to nejlepší spíš pro sebe.

15.9.2019 v 17:40 | Karma článku: 29.67 | Přečteno: 878 | Diskuse

David Vlk

O ďůrečku lepší život.

Jako jestli ste se zase těšili, že vám tady budu líčit, jak sem zase držel dietu a pološílený hlady pobíhal po Bílých Karpatech zabalený do igelitu, tak to se plete.

15.9.2019 v 17:38 | Karma článku: 20.79 | Přečteno: 601 | Diskuse
VIP
Počet článků 200 Celková karma 31.78 Průměrná čtenost 2925

Pražanda, která žila 12 let ve střední Itálii, ráda na ni vzpomíná, ale ještě raději vzpomíná na osmdesátá léta v Československu.

Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :) 

Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!

 

Zrzavé dětství v socialismu

Najdete na iDNES.cz