Československé Italky jsou holky pro všechno aneb Jsme národ silných žen
Ten, kdo žije dlouhá léta v jiné zemi, miluje ji a je mu tam dobře, bude mít už navždy srdce na dvě půlky. A přesně tak to mám i já a spousta mých známých ze skupiny Italky (Českoslovenky co žily nebo žijí v Itálii).
Milujeme českou krajinu, ale i tu italskou kozačku. Celou, protože kdo žije v Itálii, projede ji křížem krážem.
Sever Itálie je jiný než střed, střed je jiný než jih a přímořské oblasti jsou jiné než vnitrozemí. Příroda, architektura, kuchyně, ale i pracovní příležitosti - ve všem je velký rozdíl. Co je ovšem po celé Itálii stejné, to je pohostinnost, přátelský přístup k mladým i ke starým lidem a vynikající kuchyně (ač velice rozdílná od severu po jih).
Jeden by si tedy řekl, proč se nás tolik vrací po letech zpět do rodné vlasti? Je nám fajn tam i tady, ale zároveň nám chybí něco tady i tam.
Když jsme v Itálii, schází nám například naše lesy plné hub a louky, které nás každé letní ráno vítají květu kyticí. Když jsme v našich hájích, chybí nám moře a to italské klima - věčné azzurro. Já (dnes už naštěstí) u moře nebydlela. Z Assisi jsem to měla 200 km jak k Adriatiku (Jaderské moře), tak k Tirrenu (Tyrhénské moře). Užívala jsem si ho pouze tři týdny v roce u ,,tchýně" v Kalábrii, tudíž mi tady v Praze zatím neschází. Co mi ale moc chybí jsou plody moře - ryby a korýši.
My Čecho-Italky totiž milujeme jak české chlebíčky a svíčkovou, tak mořské potvůrky, které se v Čechách shání horko těžko. Když jsem bydlela v Umbrii, tak jsem si při pohledu na fotografie mých českých kamarádů u chlebíčku nebo hospodské svíčkové slintala do klávesnice. Teď to mám stejné, ale s chobotničkama, mušličkama a krevetama, které na Facebook dávají všechny Italky. Jak ty italské, tak ty československé. A já se můžu uslintat. Třeba jen vzpomínka na takovej steak z tuńáka, hmmm.
Itálie, má lásko ... píše spisovatelka Eva Rýznerová v úvodu své krásné knihy a já si na tyhle slova vždycky vzpomenu, když začínám nějaký blog o té úžasné zemi. Napsala bych to úplně stejně: Itálie - má lásko, jsi nádherná, vstřícná a voňavá ... tak proč tě tedy opouštíme? Ten hlavní důvod je většinou nezaměstnanost, rozpad vztahu nebo léty zvyšující se stesk po rodném kraji - po domově.
Spousta z nás ,,Italek" nenašla v Itálii stejné pracovní uplatnění, jaké jsme měly ve své zemi. Odstěhovaly jsme se za láskou a většinou až poté hledaly práci. Jenže ona i taková prodavačka v supermarketu je tam poslední dobou nedosažitelná pozice, o místa pokladních se ve střední Itálii perou. A tak se z vystudovaných československých holek (častokrát i z vysokoškolaček) stávaly ženy v domácnosti. Z počátku nám to nevadilo, poznávaly jsme novou zemi, učily se vařit italskou kuchyni, užívaly si volných dní. Jenže postupem času mladého člověka takový život - ,,život důchodce" unaví. Pak děláte různé kurzy, učíte se čemukoli, co by vás mohlo nějakým způsobem naplňovat a vrátit do života, na který jste byly zvyklé. Já třeba jezdila jako řidička do Říma pro klienty velkých firem i pro turisty. V životě by mě nenapadlo, že budu v cizí zemi jezdit (i v noci) čtyřista kilometrů pro cizí lidi. Já srábotka, co se bojí jít v noci sama i po Praze. Nebo jsem hlídala v jednom resortu neskutečně rozmazlené děti, které bych nejraději ohla přes koleno, ale to nešlo, naopak - musela jsem je ještě víc rozmazlovat (co chtěly to měly) neboť si to rodiče přáli.
Některé holky začaly dělat uklízečky, v těch jejich maloměstech se jiná práce nenašla, ale ony už nechtěly být finančně závislé na svém partnerovi. Jiné šly dělat do fabrik, ač vždycky říkaly, že do fabriky k pásu by v životě nešly. Další začaly dělat takzvané badante (pečovatelky) starých lidí. Vařily jim, uklízely atd. Pro bývalé manažerky a nejen - dost náročná práce. Opravdu smekám před holkama, které tohle zvládly a zvládají dál, které si váží svojí finanční nezávislosti na partnerovi a jdou i s maturitou uklízet cizí byty, jen aby byly užitečné i tam, kde je o práci čím dál větší nouze. A také, aby se vrátili do ,,normálního" života. Vím, že pro mnoho žen je život hospodyňky normálním životem, ale já po zkušenostech a s odstupem času vidím, že pro mne to normální není. Mně totiž dělá velké problémy říkat si partnerovi o peníze. I proto jsem se vrátila do Čech. Když teď koukám na fotky z Itálie - oproti fotkám z loňského roku (obojí každodenně ukazující se ve Vzpomínky na Fb), cítim neskutečně uvolňující pocit uspokojení. Itálie byla pro mne výborná zkušenost, krásná dvanáctiletá dovolená a zůstane navždy mojí láskou, ale ten (pro mne) normální život, který mě baví, napňuje a ve kterém se cítím užitečná a svobodná, ten mám teď a tady.
Obdivuju ty ženy, co se v Itálii starají o rodiny, většinou i o baráky a chodí do práce, která není jejich snem - ba naopak. V Česku a na Slovensku mohly dělat práci, která by je bavila, ale pro lásku a pro rodinu tam zvládnou cokoli, jakoukoli práci!
Podle mne jsme my Česko-Slovenky národ silných žen!
Karla Šimonovská - Slezáková
Nekritizuj
,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Padesátiletá Pipina
,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.
Karla Šimonovská - Slezáková
Když Husák visel nad katedrou
Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)
Karla Šimonovská - Slezáková
Nenechám se vyhazovat!
Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.
Karla Šimonovská - Slezáková
Tak jsem zase v Itálii :)
Moc ráda se vracím do mého druhého ,,domova," kterým je Itálie. Miluju tu spoustu věcí, ale jedno mám nejraději ...
Karla Šimonovská - Slezáková
Svlékněte se, uvolněte a vychutnejte si tu slast
Ženy odhoďte podprsenky i kalhotky, pánové slipy či trenky ... a nejen. Pak uvidíte, jak si to léto lépe užijete.
Karla Šimonovská - Slezáková
Čtenářům blogů iDNES
Budu chvilku hlasem blogerů, když oni jsou bez hlasů, ač čtenářů i diskutujících mají víc než dost.
Karla Šimonovská - Slezáková
Na seniory mi nesahejte!
,,To je hrozný, zase důchodcům přidali, ti se mají líp než my pracující. Baba jedna stará, dědek plesnivej."
Karla Šimonovská - Slezáková
Jsem prý blázen
,,Ty jsi blázen, ty nejsi normální, ty jsi magor," slyšela jsem nejednou. Ano, žiju dvojí život, i když to tak na první pohled nevypadá. Někdy mě to těší, někdy je mi z toho zase smutno, ale jinak to nejde a už asi nikdy nepůjde.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jarní milování
Dnešní článek je o milování, protože podle mne je to společně se zdravím to nejdůležitější, co v životě máme.
Karla Šimonovská - Slezáková
V Německu bych žít nechtěla
,,Domove sladký domove." Řekla jsem si hned na letišti, po návratu z Kolína nad Rýnem. My si vůbec neuvědomujeme, v jak klidné a krásné zemi žijeme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Výrobky z dob socialismu mě dokáží potěšit iDNES
Místo dětského psychologa vařečka, pásek nebo pár facek. Místo televize knížka s baterkou pod peřinou. Místo tabletu asfalt a barevné křídy. A přesto na dětství sedmdesátých a osmdesátých let všichni tak rádi vzpomínáme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Hotely na jednu noc
,,Já bych to dělat nemohla, já bych se bála," řekla mi nejedna z mých kamarádek. Ale mě to baví, je to cestování, poznávání nového a ještě za to mám peníze. Navíc konečně tu mojí pusu využiju i na něco jiného, než na průsery.
Karla Šimonovská - Slezáková
Snad každý má ve středním věku nějaké to trápení
,,Proč já se takhle svévolně trápím, proč tu stojím jak jelito s očima plnýma slz místo toho, abych se někde courala v nákupáku nebo zašla za kámoškou na kafe. Né, já opravdu nejsem normální.“
Karla Šimonovská - Slezáková
Obyčejný život je neobyčejný
Včerejší pracovní cesta Prahou mě donutila k zamyšlení, které mě provází celým dnešním dnem a všude tu paní z ulice vidím. Možná by ji měla vidět i spousta jiných lidí.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jak jsem byla na křtu knížky aneb Knihovna Václava Havla je takový obýváček
A že to byl křest zajímavý. Patrik Banga křtil svojí knihu, kterou mu pokřtil režisér Václav Marhoul, spisovatel Jáchym Topol a spisovatelka Petra Dvořáková. Hrála kapela, víno teklo proudem, všude kamery a byla jsem tam taky já!
Karla Šimonovská - Slezáková
Ano bylo líp, ale bylo i hůř aneb Jsme hodně zhýčkaní
Vzpomenete si ještě na svoje dětství a mládí? Na to jak jste se měli, co jste jedli, kam jste jezdili, jak vaše rodiče doma dřeli? Porovnejte to s tím, jak se máte dnes a přestaňte si stěžovat!
Karla Šimonovská - Slezáková
Rozdíly mezi Českou republikou a Itálií jsou stále stejné a nepřehlédnutelné
Je to přesně 22 let, co jsem se srdcem svázala s Itálií a každá cesta tam, je pro mne plná emocí, vjemů a zážitků. A tak, když mi ve čtvrtek pan ředitel oznámil, že bych mohla letět pracovně na veletrh čokolády do Assisi
Karla Šimonovská - Slezáková
Blbý a blbější na Moravě
Češi, Moraváci, Slováci - všude se najdou blbci, ale na lodích na Baťově kanálu si minulý víkend snad udělali československý sraz!
Karla Šimonovská - Slezáková
Miluju návraty do osmdesátých let
Jsem vděčná za cokoli, co mi připomene dětství, ať už jsou to věci nebo místa. Takže když mě kolegyně Péťa pozvala na jejich třítýdenní dětský tábor, jela jsem s radostí, i když jsem jako malá pionýrské tábory strašně nenáviděla.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 264
- Celková karma 35,43
- Průměrná čtenost 3736x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!