Československé Italky jsou holky pro všechno aneb Jsme národ silných žen

18. 06. 2019 18:02:56
Když se Češka zamiluje, půjde třeba světa kraj za svojí láskou a dokáže v cizí zemi mnohdy pro ni nepředstavitelné a pro jiné nemožné. Udělá i to, co by ve svém rodném kraji nikdy neudělala.

Ten, kdo žije dlouhá léta v jiné zemi, miluje ji a je mu tam dobře, bude mít už navždy srdce na dvě půlky. A přesně tak to mám i já a spousta mých známých ze skupiny Italky (Českoslovenky co žily nebo žijí v Itálii).

Milujeme českou krajinu, ale i tu italskou kozačku. Celou, protože kdo žije v Itálii, projede ji křížem krážem.

Sever Itálie je jiný než střed, střed je jiný než jih a přímořské oblasti jsou jiné než vnitrozemí. Příroda, architektura, kuchyně, ale i pracovní příležitosti - ve všem je velký rozdíl. Co je ovšem po celé Itálii stejné, to je pohostinnost, přátelský přístup k mladým i ke starým lidem a vynikající kuchyně (ač velice rozdílná od severu po jih).

Jeden by si tedy řekl, proč se nás tolik vrací po letech zpět do rodné vlasti? Je nám fajn tam i tady, ale zároveň nám chybí něco tady i tam.

Když jsme v Itálii, schází nám například naše lesy plné hub a louky, které nás každé letní ráno vítají květu kyticí. Když jsme v našich hájích, chybí nám moře a to italské klima - věčné azzurro. Já (dnes už naštěstí) u moře nebydlela. Z Assisi jsem to měla 200 km jak k Adriatiku (Jaderské moře), tak k Tirrenu (Tyrhénské moře). Užívala jsem si ho pouze tři týdny v roce u ,,tchýně" v Kalábrii, tudíž mi tady v Praze zatím neschází. Co mi ale moc chybí jsou plody moře - ryby a korýši.

My Čecho-Italky totiž milujeme jak české chlebíčky a svíčkovou, tak mořské potvůrky, které se v Čechách shání horko těžko. Když jsem bydlela v Umbrii, tak jsem si při pohledu na fotografie mých českých kamarádů u chlebíčku nebo hospodské svíčkové slintala do klávesnice. Teď to mám stejné, ale s chobotničkama, mušličkama a krevetama, které na Facebook dávají všechny Italky. Jak ty italské, tak ty československé. A já se můžu uslintat. Třeba jen vzpomínka na takovej steak z tuńáka, hmmm.

Itálie, má lásko ... píše spisovatelka Eva Rýznerová v úvodu své krásné knihy a já si na tyhle slova vždycky vzpomenu, když začínám nějaký blog o té úžasné zemi. Napsala bych to úplně stejně: Itálie - má lásko, jsi nádherná, vstřícná a voňavá ... tak proč tě tedy opouštíme? Ten hlavní důvod je většinou nezaměstnanost, rozpad vztahu nebo léty zvyšující se stesk po rodném kraji - po domově.

Spousta z nás ,,Italek" nenašla v Itálii stejné pracovní uplatnění, jaké jsme měly ve své zemi. Odstěhovaly jsme se za láskou a většinou až poté hledaly práci. Jenže ona i taková prodavačka v supermarketu je tam poslední dobou nedosažitelná pozice, o místa pokladních se ve střední Itálii perou. A tak se z vystudovaných československých holek (častokrát i z vysokoškolaček) stávaly ženy v domácnosti. Z počátku nám to nevadilo, poznávaly jsme novou zemi, učily se vařit italskou kuchyni, užívaly si volných dní. Jenže postupem času mladého člověka takový život - ,,život důchodce" unaví. Pak děláte různé kurzy, učíte se čemukoli, co by vás mohlo nějakým způsobem naplňovat a vrátit do života, na který jste byly zvyklé. Já třeba jezdila jako řidička do Říma pro klienty velkých firem i pro turisty. V životě by mě nenapadlo, že budu v cizí zemi jezdit (i v noci) čtyřista kilometrů pro cizí lidi. Já srábotka, co se bojí jít v noci sama i po Praze. Nebo jsem hlídala v jednom resortu neskutečně rozmazlené děti, které bych nejraději ohla přes koleno, ale to nešlo, naopak - musela jsem je ještě víc rozmazlovat (co chtěly to měly) neboť si to rodiče přáli.

Některé holky začaly dělat uklízečky, v těch jejich maloměstech se jiná práce nenašla, ale ony už nechtěly být finančně závislé na svém partnerovi. Jiné šly dělat do fabrik, ač vždycky říkaly, že do fabriky k pásu by v životě nešly. Další začaly dělat takzvané badante (pečovatelky) starých lidí. Vařily jim, uklízely atd. Pro bývalé manažerky a nejen - dost náročná práce. Opravdu smekám před holkama, které tohle zvládly a zvládají dál, které si váží svojí finanční nezávislosti na partnerovi a jdou i s maturitou uklízet cizí byty, jen aby byly užitečné i tam, kde je o práci čím dál větší nouze. A také, aby se vrátili do ,,normálního" života. Vím, že pro mnoho žen je život hospodyňky normálním životem, ale já po zkušenostech a s odstupem času vidím, že pro mne to normální není. Mně totiž dělá velké problémy říkat si partnerovi o peníze. I proto jsem se vrátila do Čech. Když teď koukám na fotky z Itálie - oproti fotkám z loňského roku (obojí každodenně ukazující se ve Vzpomínky na Fb), cítim neskutečně uvolňující pocit uspokojení. Itálie byla pro mne výborná zkušenost, krásná dvanáctiletá dovolená a zůstane navždy mojí láskou, ale ten (pro mne) normální život, který mě baví, napňuje a ve kterém se cítím užitečná a svobodná, ten mám teď a tady.

Obdivuju ty ženy, co se v Itálii starají o rodiny, většinou i o baráky a chodí do práce, která není jejich snem - ba naopak. V Česku a na Slovensku mohly dělat práci, která by je bavila, ale pro lásku a pro rodinu tam zvládnou cokoli, jakoukoli práci!

Podle mne jsme my Česko-Slovenky národ silných žen!

Autor: Karla Šimonovská - Slezáková | úterý 18.6.2019 18:02 | karma článku: 40.15 | přečteno: 5545x

Další články blogera

Karla Šimonovská - Slezáková

To jsme se toho od těch soudruhů moc nenaučili

S chutí jsem si v autě otevřela víčko od Jovo koktejlu - tvrdé brčko na dírku nebylo po ruce jako v dětství. V druhé ruce jsem svírala rohlík a sliny se mi sbíhaly nad tou dobrotou socialismu.

16.7.2019 v 16:08 | Karma článku: 41.72 | Přečteno: 6893 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Nechci tu mít Itálii aneb Zlatá roční období mého dětství

Občas se mi stane a určitě i vám, že se srazím s blbcem. Snažím se být milá, pozitivně naladěná a nerozčilovat se, i když to vyžaduje notnou dávku taktu a sebeovládání. Před pár lety bych takové lidi poslala rovnou do ...

9.7.2019 v 17:55 | Karma článku: 32.53 | Přečteno: 1569 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

A jsem zase bez práce ... tak nevadí

Už nikdy to tady nebude co bejvalo - malé obchůdky, uvnitř rodinná atmosféra a sousedské tlachání. Jak já ráda vzpomínám na osmdesátá léta a na náměstíčko v Hlubočepích, kde byl krámek vedle krámku a v nich naši známí.

3.7.2019 v 15:28 | Karma článku: 33.84 | Přečteno: 1232 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Hlavy za socíku aneb Špatnej účes je u ženský horší než předmenstruační syndrom

Vzpomínáte na ty hrůzy co jsme nosívali v osmdesátých letech na hlavě? To byla móda! Květáky, brokolice a Jágr. A pokud se trvalá nepovedla, byl z ženský rázem místo brokolice nasranej lev - jak na hlavě, tak v hlavě.

2.7.2019 v 14:24 | Karma článku: 31.72 | Přečteno: 1663 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Miloš Korotvička

Už se zas plíží listopad.

V červenci psát o listopadu zdá se být pošetilé. Venku panuje dusné vedro a listopadové plískanice nejsou vůbec reálné. Co si však počít s listopadovou mediální mlhou? Nevím v červenci a nebudu znát ani v listopadu.

22.7.2019 v 21:10 | Karma článku: 4.40 | Přečteno: 83 | Diskuse

Patrik Juda

Sebereme vám vaše děti aneb svoboda projevu v Německu současnosti

Už nesdílejte ani ta historická fakta. Otevřené názory pouze v soukromí. Úřady vás sledují, posuzují a nařizují. Šikana a totalita nové doby? Je patriotismus sprosté slovo? Migrace je tabu, ale záškoláctví je povoleno. Blázinec...

21.7.2019 v 20:12 | Karma článku: 40.22 | Přečteno: 1538 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Obklíčen nenávistí

Základem modlitby jsou podle Davida slova, která jdou od srdce a jsou upřímná. Při modlitbě nemusím být básníkem. Bůh ode mne nečeká báseň. Spíš ocení mou důvěru a pravdivost.

19.7.2019 v 20:10 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 230 | Diskuse

Iveta Böhmova

Komáři se ženili

Taky vám občas někdo pořádně saje krev? A víte, že existují různé strategie saní krve? Samice komárů jsou v této činnosti ovšem přebornice.

19.7.2019 v 14:24 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 166 | Diskuse

Brigita Tóthová

Příběh o muži, který potěšil cizí ženu

Včera ráno se opět udál jeden z těch nesmazatelných momentů v mém životě, který mi ukázal jasný směr kudy jít, ať má pouť neztratí na významu.

19.7.2019 v 6:14 | Karma článku: 25.43 | Přečteno: 694 | Diskuse
VIP
Počet článků 191 Celková karma 33.99 Průměrná čtenost 2906

Pražanda, která žila 12 let ve střední Itálii, ráda na ni vzpomíná, ale ještě raději vzpomíná na osmdesátá léta v Československu.

Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :) 

Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!

 

Zrzavé dětství v socialismu

Najdete na iDNES.cz