Tak mi dali konečně diplom aneb Je to fajn parta ti blogeři, ale ... (fotoblog)

22. 05. 2019 7:07:07
Jsem pacifista, nemám ráda zbytečné buzerování, rýpání, dohady, urážky a hlavně nepřejícnost plus závist, které si teď všímám víc než dřív. Snažím se vše řešit v klidu a s nadhledem, ale tentokrát to na srazu blogerů iDNES nešlo.

Tááák jsem se dočkala. Konečně mám diplom, kterej si dám do rámečku na zeď. Nikdy jsem nebyla sportovně zdatná, takže diplomy z pionýrských táborů dostávaly jiné děti a já si při večerních nástupech pod vlajkou hrabala špičkou tenisky do hlíny, abych se nenudila a nebyla smutná, že mě nikdo nikdy na bednu nezavolá. Jako pár diplomů doma z dětství mám, třeba za nejlepší ztvárnění Pippi punčochaté (to mi nedalo moc práce) nebo za pomocnici šéfkuchaře (to byl asi omyl) a ... to je asi všechno. Jenže oba diplomy jsou malované růčo a já si celé dětství přála dostat ten tištěný, který bych si dala do rámečku na zeď, jako to měla spousta mých kamarádů ve svém pokojíčku. Jó jeden jsem vlastně dostala, bylo to z plavání, ale dejte si na zeď želvu. Kdybych měla alespoň kapra, ale želvu? A tak jsem si myslela, před třemi lety, když jsem vyhrála Skokana roku na blogu iDNES, že už konečně ... . Jenže zase prd. Dostala jsem sice nádherné íčko na které jsem byla dostatečně hrdá a viděla ho půlka Itálie, protože jsem ho nosila ukázat kamarádům i do restaurací, aby věděli, že na cristallo di Bohemia vyryli i moje jméno, ale diplom mi tehdy nedali. Asi na mne zapomněli.

Třeba by ho šlo ještě dodělat, aby na té zdi nebyl tenhle fešák sám ;)

Předávání cen je rok od roku rychlejší. Admini vědí, že se zbytek osazenstva (krom vítězů) těší na raut, a tak to berou hopem. Když jsem si šla pro cenu před třema lety, jako Skokan a hlavně nováček na iDNESU, byla jsem zpocená až na ... no víte kde. Ruce se mi klepaly, hlas třásl a rudá jsem byla jak ruská vlajka. Patrik se mě vyptával na různé věci a já se styděla tak, že jsem nebyla schopná do publika ani poděkovat. Tenkrát jsem přiletěla po čtyřech letech z Itálie do Prahy, osobně jsem neznala nikoho z blogerů ani z adminů a byla jsem jak Alenka v říši divů.

https://www.youtube.com/watch?v=T7veoqkifv8

Zato letos, letos už znám osobně spoustu fajn holek i kluků od iDnesu, vídáme se, voláme si, píšeme si, takže jsem do restaurace Zubajda šla jako domů. No, on už sám název restaurace je mi blízký ... nejednou mě takhle spolužáci, rodina i přátelé oslovovali. A po první skleničce červeného vína - stihla jsem jen dvě (nějak nám asi letos skrouhli badžet nebo se ostatní rozchlastali dřív než já), začala jsem s fotografováním. ,,Nejlepší je fotit se shora," radila nám Terka. Není špatné mít manžela fotografa, protože takové rady jsou pro nás holky nad zlato. A jelikož nám Patrik půjčil svůj super mobil, vzaly jsme ho mezi sebe - my tři čarodějky z Eastwicku. Na dalších fotografiích si jistě povšimnete, že nejsou tak krásné a dokonalé jako tahle, protože jsou foceny mým telefonem a bez rad profíka, takže se omlouvám těm, kdo nevypadá tak jak se zná a jak by chtěl - je to jen a jen moje vina, každé to vaše(naše) kilčo navíc. Příště musí fotit Patrik s Terkou jako rádcem ;)

Terezka Janků má nejen úsměv malé holčičky a panenky, ale ona pokaždé v těch šatech jako panenka vypadá, a tak se s ní musím vždycky vyfotit. A tyhle šaty, ty jsou obzvlášť luxusní! Kdybych já se tak uměla oblékat do šatů a nakupovat si je. Ale to né, to jsou furt jen džíny, trika a tenisky ... no jo Karel (a kozatej, jak dodává pár mých kamarádů :)

Holky se celý večer usmívaly, povídaly a konečně jsem se seznámila s Klárkou Tůmovou, která je taky takové milé sluníčko.

Láďu Větvičku znám (kdo ne) a vždycky se od něj dozvím dost zajímavého, ale Vláďu Kroupu jsem viděla poprvé a bylo to moc milé setkání.

Můj vztahový vzor - nejkrásnější a nejromantičtější pár Soňa a Honza Pražákovi, kteří se pokaždé, když je vidím drží za ruku. A tohle jim vydrželo už úctyhodných čtyřicet let (jestli se nepletu). Snad se toho dožiju i já s Michalem (po prvním společném roce, který utekl krásně a jako voda, už tomu začínám věřit :)

Karel Boháček měl napilno, tak jsme prohodili jen pár slov, ale s Jíťou Štanclovou jsem se objímala dlouho. To je tak výborná a prďácká ženská, že jí člověk prostě musí mít rád!

Separátní stůl adminů vypadá dle fotky jako stůl na pohřební večeři, ale nenechte se mýlit. Ač se všichni oblékli do černého a měli by nárok na trochu smutku, po všech těch hodinách strávených nad nechutnejma diskuzema, kam já teda nechodím, ale už jsem o nich dost slyšela a je to fakt hodně smutný, tak i přesto se celý večer všichni usmívali a bavili s blogerama.

Pro jistotu jsem si raut vyfotila hned při příchodu, rozhrabané to pak není ono a k rautovému stolu chodím až opadne fronta. Nerada se mačkám (doma teda jo, ale s takovou masou lidí u masa ne) a hlavně sním všechno, takže když na mne tentokrát nezbyl řízek, nevadilo mi to a vzala jsem si 2x krevetky.

Jelikož jsem polo Italka a začala jsem teplejma krevetama (aby mi je nesnědli), na předkrm jsem pak už neměla chuť. Kousek kachničky, trocha salátu a jedna velká brambora mi stačili. Nechávala jsem si prostor pro dort.

Když už se všichni najedli a odfukovali u sklenky vína, zavolala jsem Michalovi ať přijde. Sice se všichni ptali, proč tam není, neboť i on už je součást naší blogerské ,,rodiny" (taky by mohl začít psát blogy ze svého života, měl to poslední desítku let dost zajímavý), ale nechtěla jsem, aby někdo řekl, že se tam přišel najíst. Ovšem Patrik nezapomněl na loňskou historku s řízkem, kdy pro mne Michael přijel až na konci večera, ale na stole s rautem ještě dost zbylo (jako každý rok). Patrik ho tedy pobídl, ať si klidně něco dá, ale Michal nechtěl být za vyžírku, a tak po třetím pobídnutí sáhl po talířku, kde byl jeden jediný malý řízek a zakousl se. Byl to Patrikův poslední odložený řízek a on mu ho sežral. Smáli jsme se všichni dlouho a letos (až mě to dojalo) odložil Patrik (ze srandy a jako vzpomínku) Michalovi řízky dva, které mu naštěstí donesla Lenka, protože se po nich jen zaprášilo. Příště prosíme více řízků a méně kuřecích paliček či guláše. I když byl ten gulášek výbornej, řízek se jí líp :)

Gang 3 V (Vodvářka Vlk Valíček), k tomu není co dodat, snad jen, že tu chyběl Marek, a tak ,,Vévéčka" musela pózovat pro fotografy ve dvou. Já vybrala na blog tuhle fotografii, kde se David tak upřímně šťastně a rošťácky směje.

Tohle je zase trochu jiné složení tří V :)

Když jsem konrtolovala mobil, jestli mi nevolal Michal, vyskočila na mne zpráva Martičky Kučíkové a tak jsme jí s Davidem poslali do italských hor selfíčko. Psala, ať si to moc hezky užiju, že mi moc gratuluje a ať za ní obejmu ty, které miluje. No to bych se naobjímala Marti :)

Nikol je prostě sole (sluníčko) a v tom červeném kabátku jí to moc slušelo. Proto než odešla na další akci (škoda), musela jsem se s ní cvaknout.

Naše každoroční fotka se Shaanou nesměla chybět. První byla v roce 2016, to se ještě více pilo a hrálo na kytaru. Tehdy a prý léta předtím, chodili blogeři domů pozdě a v náladě. Asi bývalo méně jídla, protože na stolech nikdy nic nezbylo. Teď se více jí, méně pije, blogeři chodí domů přecpaní a na můj vkus moc brzo. Podle mne by se mělo ubrat peněz z rautu a přidat je k badžetu na pití. Pobylo by se déle :)

Když už se skoro všichni rozutekli a zbyla nás tam jen hrstka, donesl David Vlk ze stolu adminů slivovici. ,,Taková dobrá slivka a oni jí tu zapomněli," postesknul si, ale my ostatní se zaradovali. ,,Tak já skočím pro pár skleniček a dáme si, ať to netaháš zpátky Davide." Nabídla jsem se vyčůraně a už jsem běžela na bar pro pár štamprdlat. Když už si tady v restauracích po jídle nemůžu dát dobrou grappu na slehnutí (což mi v Itálii po přežrání vždycky pomáhalo), dám si aspoň dobrou slivovici, protože mi bylo jasný, že David by adminům žádnou srágoru nepřivezl. ,,Prosím vás, můžete nám půjčit tak čtyři skleničky na panáka? Kamarád dovezl z Hradiště trošku na košt. Je nás tam sice jedenáct, ale čtyři by mi stačily, ať nemáte problém a moc nádobí." Zeptala jsem se číšníka poté, co v této restauraci nechalo iDNES spoustu peněz za raut i za pití, po tom co si každý (když došel badžet) kupoval pití sám, ale muselo se to platit rovnou (aby jim prý někdo neutekl bez placení), takže ke dvoum pivům bylo pro ně vždy od všech dýško, a po tom co jsem si chtěla koupit grappu, kterou neměli. ,,Co? To si děláte legraci?" Hodil na mne kyselej ksicht zpruzelej číšník, ale to mě neodradilo, protože chuť na panáčka domácí slivovice byla silnější než stud. ,,Nedělám!" Odpověděla jsem rázně už také s naštvaným obličejem. ,,No to jsem v životě neviděl," prohodil barman a položil čtyři skleníčky před sebe. S poděkováním a s úsměvem jsem je sebrala a odcházela. Nerada se dohaduju, ale tady jsem musela, protože byli oba fakt na pěst. ,,Myslím si, že jsme vám tu všichni nechali peněz dost, tak kdyby to šlo trochu slušněji, snad jsem toho po vás zas tolik nechtěla," rozčílila jsem se (když to řeknu slušně).

A tak jsme se rozdělili do dvojic, každý si dal panáčka té super voňavé slivovice a krásně nám slehlo. V deset hodin donesla servírka (k našemu překvapení - hlavně teda k mému) dva tácy mini dortíčků. Jen se po nich zaprášilo. Aspoň toho dortu, že jsem se dočkala, když už na mne řízek nezbyl ;)

Shaana začal hrát a my všichni s radostí zpívat. ,,Prosím vás, můžete to ztišit, nám to rve u baru uši, to je fakt hrozný," objevil se u nás číšník. Mohl to říct jinak, ale neřešili jsme to a začali zpívat jemnější písničky než Slavíky z Madridu. A najednou tu byl číšník zase, něco málo po desáté hodině a suše oznámil:,,Chcete někdo něco z toho rautu sebou nebo ne, začneme to sklízet." Dáša ho tedy poprosila, jestli by nám dal to studené na jeden velký talíř a teplé na druhý sem na stůl, že ještě tak hodinku posedíme, pokecáme, popijeme, když mají otevřeno do půlnoci. Nebyl rád a bylo to na něm dost vidět. ,,Prosím vás, tahle skupina vám sem myslím donesla nemalé peníze pro vaši restauraci i dýška pro vás, Nemáte s nima žádnou práci, většina si chodí k baru objednat sama, nedělají tu problémy, nejsou opilý, tak by jste se k nim mohl chovat slušně," promluvil do duše číšníkovi Michael. Najednou se raut vrátil na ty krásné stoly a prý tam tedy může zůstat. Jenže to už jsme v Zubajdě nechtěli zůstat my!

A tak hromadně, v čela s vévéčkama, došla naše skupinka procházkou na Anděl, kde jsme se rozloučili. Budu jim říkat Vévéčka, stejně jako Michaelovi a mne říká část jeho rodiny Bébéčka (blogerka a budhista), ale až příště dorazí i Marek Valíček, tak to budou Vévévéčka.

Nakonec bych chtěla moc, moc a moc poděkovat všem adminům, protože za touto soutěží je tolik práce, což si my blogeři ani neuvědomujeme. Příprava soutěže, články o soutěži, vyhodnocení, příprava cen, předávání cen, zajištění rautu a hlavně sehnání peněz na tohle všechno. Ani jsem netušila, co všechno tahle ,,sranda" obnáší a stojí. A taky jsem netušila, že všechny ostatní hromadné blogy jsou zrušené (jako třeba Lidovky atd) a ty co zbyly, tak ty nemají ani takovou sledovanost a čtenost jako blog.iDNES.cz, ale hlavně ani takovouhle soutěž, kde se můžeme sejít, pokecat, pojíst, popít a dozvědět se spoustu zajímavého.

Tak snad zase za rok přátelé a kamarádi, bylo to fakt fajn, díky!!!

A do třetice všeho dobrého velké díky mým čtenářům co mě čtou, co pro mne hlasovali a díky kterým mám tenhle diplom :)

Autor: Karla Šimonovská - Slezáková | středa 22.5.2019 7:07 | karma článku: 32.48 | přečteno: 2200x

Další články blogera

Karla Šimonovská - Slezáková

Jak se dobře prodat aneb Kila navíc nevadí, závist ano!

Vždycky se najde někdo, kdo vám bude závidět úspěch a štěstí, ať už je to v práci, ve sportu, v hobby nebo v partnerství. Jenže tihle jedinci netuší, že štěstí i úspěch vyvěrá z nás, neznají zákon přitažlivosti.

14.6.2019 v 15:56 | Karma článku: 27.43 | Přečteno: 709 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Léto 1980 aneb Koupali jsme se kdekoli, od necek až po náhon

Léto je léto ... a já jsem pěkná kráva. Už víc jak čtyřicet let dělám každoročně stejnou chybu. Jsem prostě nepoučitelná. Můj problém začal už v roce 1973 a nepomohlo mi ho vyřešit ani dvanáct let pod italským sluncem.

11.6.2019 v 16:55 | Karma článku: 33.99 | Přečteno: 2198 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Lesní pych pod Blaníkem

Jasně zelené stromky, blankytně modrá obloha, vůně jehličí na které padaly sluneční paprsky a mýtinka plná mechu. Tenhle víkend jsem si to v tom lese opravdu užila.

10.6.2019 v 12:15 | Karma článku: 26.19 | Přečteno: 906 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Já tam byla, tak to šířím aneb Sejdeme se na Letné

Je to krásný, ta soudržnost českého národa. Václavské náměstí bylo už v půl sedmé zaplněné od Národního muzea až dolů na Můstek. A ta organizace celé demonstrace, klobouk dolů!

5.6.2019 v 16:55 | Karma článku: 40.43 | Přečteno: 5272 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Iva Marková

Kamenoblog II.

Pár náhrobků ze hřbitova v Letohradu................................................................

16.6.2019 v 8:13 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 106 | Diskuse

Václav Dlouhý

Kameny

Kameny. Foceno na mobil, ve tmě, osvětleno jen stolní lampičkou, bez blesku. Jediná úprava na počítači - ořez. Zajímavé, hmm.

16.6.2019 v 1:15 | Karma článku: 13.93 | Přečteno: 251 | Diskuse

Pavel Vrba

Jo, to když jsem se přesunul v čase

a ocitl jsem se na módní přehlídce, dnes zapomenutých časů. A bylo to pro mě velkým poznáním. Třeba i tím, že se jsem se ve svém životě poprvé snažil, zachytit krásu, eleganci i vznešenost.

13.6.2019 v 18:10 | Karma článku: 16.57 | Přečteno: 287 | Diskuse

Michal Štosel

Konec vodníků v Čechách?

Ani náhodou! To vám dokáže tato exkluzivní fotoreportáž, kterou se mi podařilo zachytit při procházce podél břehu Labe. Velké štěstí, že jsem zůstal nezpozorován a že má duše nemusela do hrníčku!

13.6.2019 v 16:26 | Karma článku: 12.75 | Přečteno: 303 | Diskuse

Otakar Vagner

Kočičí radosti - 14. ...blonďák buší do piána

Kočičí svět je součástí toho našeho.A nebo je tomu snad naopak? Rozhodl jsem se pro kočkomily občas uveřejnit nějaké to kočičí zátiší...tentokrát připomímky paní domácí. Nebudit! Jsem v rekonvalescenci.

13.6.2019 v 9:46 | Karma článku: 21.95 | Přečteno: 354 | Diskuse
VIP
Počet článků 185 Celková karma 34.23 Průměrná čtenost 2890

Pražanda, která žila 12 let ve střední Itálii, ráda na ni vzpomíná, ale ještě raději vzpomíná na osmdesátá léta v Československu.

Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :) 

Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!

 

Zrzavé dětství v socialismu

Najdete na iDNES.cz