Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Díky za každé dobré ráno

28. 07. 2017 13:26:39
Říká se, že všechno, co v životě uděláš, vrátí se jako bumerang. Ať je to dobré nebo špatné. Čím déle jsem na tomto krásném světě, tím více to vidím - vnímám. Prostě co zaseješ, to také sklidíš! A pod to bych se dnes už podepsala.

Zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlela. Hned po probuzení mě naštval někdo, na kom mi záleží. Brečela jsem do polštáře a litovala se. Pak jsem si řekla: ,,To máš za to ty blbko, že jsi před lety udělala něco podobného někomu, kdo tě měl rád. Teď alespoň vidíš, jaké je to naopak." Dala jsem si prostě takovou ,,facku," abych se probrala a nefňukala.

Vlastně se mi to stává poslední dobou často. Né že se fackuju, ale že si uvědomuju, jak se i s odstupem let všechno vrací.

Z celého dne mám nejraději rána - nový den přede mnou, vůně kávy, dobrý český koláč, švitoření mé andulky Rozárky. To všechno miluju. A když svítí sluníčko a navíc nemusím do práce, tak to je teprve krásné ráno. Káva, sprcha .... hmm, to je paráda. Pak telefonát a místo úsměvu slané kapky na tvářích. Ach ta moje láska, ta mi dává. Emoce jak na houpačce. Co na houpačce, u nás je to jak na horské dráze. Jeden den se můžeme láskou sežrat, druhý den zabít. Kdybych ten náš rok spolu sepsala, to by byl román! Válka Roseových a Láska nebeská s Hříšným tancem dohromady. Psala bych dnem i nocí, protože jsem plná emocí. Třeba jednou ....... až mě zavřou (jen nevím, jestli do basy nebo do blázince).

Každopádně si to sepisuji už teď - je to romance, červená knihovna, komedie, napětí i drama. Každý den děkuju Bohu za to, že jsem schopná měnit své emoce jak aprílové počasí, protože jinak už bych se asi houpala na nejbližší větvi (psáno s nadsázkou, aby na nás někdo nevolal Chocholouška).

Prostě se nenudíme.

Střelec jako já tohle asi potřebuje. Nuda a stereotyp mě ubíjí. A já vlastně lunaparky miluju. Důležité je, vidět všechno z té lepší stránky - jsem věčnej optimista.

Teď zpět k tomu ránu.

Naštěstí se jako bumerang vrací i ty hezké věci. A někdy hned vzápětí, což se mi stalo o pár hodin později.

Opláchla jsem ledovou vodou ten můj ubulenej ksicht a namalovala si obličej, abych nevypadala jako ropucha, a že vyběhnu koupit si nějaký dortík ke kávě, ať si to sobotní ráno zpříjemním.

Důležité je, umět se radovat z maličkostí - hlavně tehdy, když vás někdo nasere.

Zastavila jsem se v hračkářství, které tu na Moskevské ulici jako jeden z mála obchůdků zůstalo. Bylo tu před třiadvaceti lety, když jsem se z Hlubočep stěhovala do Vršovic a je tu stále. Mám ráda staré obchůdky. Asi je to tím, že miluju retro a vzpomínky.

,,Dobrý den, potřebovala bych dárek pro ročního chlapečka, poradíte mi?" Když se paní prodavačka otočila, vrátila jsem se o dvacet let zpět." Stále stejná, stále milá, stále usměvavá - už dvacet let.

,,Vy jste tu pracovala už před lety že, vy jste furt stejná!" Vypadne ze mne bez rozmýšlení, jako ostatně skoro vždy a všude. Ale tentokrát moje nevymáchaná huba udělala radost, né problém. Probraly jsme celé Vršovice od krámků po parkovací místa, a kdyby v poledne nezavírali, tak tam stojím ještě teď. ,,Udělala jste mi velikou radost, přijďte zas a už do žádné ciziny nejezděte, vždyť doma je doma." Loučila se se mnou ve dveřích a obě jsme odcházely s úsměvem od ucha k uchu.

,,A koupím si k tomu dortu i bramborovej salát a řízek, vždyť život je tak fajn - alla faccia di chi ci vuole male" (ve volném překladu - ať si trhnou ti, co nás nemají rádi). Ještě stále mi přijde na jazyk některé italské slovo dříve než české - zvláštní.

Nakoupila jsem a vracím se domů. Ve výtahu ke mně nastoupí náctiletá holka. ,,Já se svezu s váma, jedu do šestýho." Zmáčku šestku a ta holčina se na mne podívá zvláštním pohledem.

,,Vy, vy jste tu před léty bydlela, já si vás pamatuju."

,,Ano, ale to jsi byla miminko."

,,Ne ne, já jsem ta starší, mně už je sedmnáct a přesně si vás pamatuju, vy jste Karolína že? My vás měli moc rádi, a když jste se odstěhovala, hrozně jsme to prožívali. Byla jste na nás vždycky tak hodná. To jsem ráda, že jste zase tady, tak vítejte doma."

Jen se za ní zaklaply dveře bytu, slyšela jsem až na chodbu jak kříčí: ,,Víte koho jsem potkala, tu milou Káju od vedle, ona se vrátila, to je skvělý."

To mě tak strašně potěšilo, až dojalo. Usmála jsem se - vlastně i teď se usmívám.

Tenkrát jí bylo necelých pět, její ségra v kočárku. Vůbec si nepamatuju, že bych se s nima nějak víc vídala (než občas na chodbě) a já jsem utkvěla v paměti jako hodná sousedka Kája.

Jsem ráda že jsem doma, i když je to někdy boj!

Teď se jen musím vrátit do kůže té zrzky, co se jednoho dne sebrala, odjela žít do Itálie a ničeho se nebála. Ani té velké změny, ani života v zahraničí a ani jazykové bariéry. Nebála se cestovat sama po střední Itálii, učit se nové věci a psát o sobě pro tisíce lidí. Teď jsem doma, a i když mě občas trápí samota (a to se pak lituju a fňukám), tak jsem tady míň sama než v Itálii. Mám tu ségru, synovce, švagra, lásku, dlouholeté kamarády a spoustu nových úžasných známých. Stačí zvednou zadek a dojet za nima. Jak říká ta moje láska: ,,Nefňukej králíčku, zvedni ten tvůj krásnej zadek a začni něco dělat. Třeba psát." A tak píšu (mám rozepsaných několik blogů) a u psaní je mi fakt fajn. U psaní jsem to zase já!

Dneska ráno je krásně. Ani horko, ani zima, sluníčko svítí a já, jen co jsem odemkla domovní dveře, usmála jsem se a řekla: ,,Pane Bože díky."

Děkuju za to, že můžu jít do práce, a že mám práci co mě baví (spousta lidí pracovat nemůže, ať už kvůli zdraví nebo místu kde žije). Děkuju za ségru, švagra i synovce, protože i malá fajn rodina je lepší než žádná nebo velká problémová (což vidím u kamarádů). Děkuji za byt, který mi dali rodiče, kde se cítím doma a hlavně - kam jsem se mohla vrátit (za to našim děkuji skoro každý den). Děkuji za Prahu, kde jsem se narodila, protože já tu naši stověžatou miluju čím dál víc.

Prostě a jednoduše děkuji za každé dobré ráno, kdy můžu vstát, jít, pracovat a usmívat se :)

Autor: Karla Šimonovská - Slezáková | pátek 28.7.2017 13:26 | karma článku: 36.68 | přečteno: 2411x

Další články blogera

Karla Šimonovská - Slezáková

Malá Itálie uprostřed Prahy

,,Fuj, to je hnus." Zhrozila jsem se po otevření české konzervy loupaných ,,italských" rajčat. Teď už chápu, proč si tady lidi stěžujou na nekvalitní potraviny neboli na rozdíl potravin pro východní a západní trh.

19.10.2017 v 6:03 | Karma článku: 36.71 | Přečteno: 3767 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Osahala jsem co šlo (fotoblog)

,,Hmmm," povzdechla jsem si a přitiskla se ještě víc. Objímala jsem ho celým tělem, nasávala jeho vůni a nabírala z něj energii. Bylo mi tak krásně, že jsem zapomněla i na Eriku, která na mne koukala a jen kroutila hlavou.

11.10.2017 v 15:53 | Karma článku: 31.20 | Přečteno: 1291 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Tomáš Klus a Zrzavé dětství v socialismu

Po mé autogramiádě, na které mě svou návštěvou poctil i Tomáš Klus, začala jsem psát tento blog. V tu dobu se mi plnily sny. Doslova a do písmene. V tu dobu jsem věřila, že když si člověk něco z celého srdce přeje, že se to splní.

6.9.2017 v 23:32 | Karma článku: 29.88 | Přečteno: 1565 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Miřetín aneb Tenkrát jsem ho nenáviděla, teď bych ho milovala

Někdy vám souhra náhod způsobí znenadání to, co jste chtěli udělat už dlouhý čas. Ale nějak na to nebyl ,,čas."

24.8.2017 v 11:37 | Karma článku: 28.75 | Přečteno: 1090 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Martina Pixová

Až naprší a uschne

Bylo to tu a je to tu zas. Plískanice. Déšť. Vítr. Zima. Tma. Teplý svršek přes sebe člověk vždycky nějaký přetáhne, ale jak se obout do sloty? Ve městě! Má člověk dbát na trendy a ničit si obuv nebo jsou ve městě gumáky povoleny?

22.10.2017 v 21:55 | Karma článku: 4.74 | Přečteno: 117 | Diskuse

Miroslav Olšák

Zážitky z kontaktní kampaně

Letos jsem se tak angažoval v kontaktní kampani za Svobodné. Jak to vypadá očima takového "rozdávače letáků"? A co říkali lidé, kteří se s námi dali do řeči?

22.10.2017 v 19:51 | Karma článku: 11.52 | Přečteno: 304 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 23.77 | Přečteno: 880 | Diskuse

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 12.29 | Přečteno: 257 | Diskuse

Jan Jílek

Život píše těžké kýče

Volby za námi, běžný život před námi. Tedy je čas připomenout, že divadelní skupina „Nejlepší a nejskromnější” již mám čest vést, zásobovat svými texty a nutit herce aby uměli texty zpaměti. Nezahálí.

21.10.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.94 | Přečteno: 300 | Diskuse
VIP
Počet článků 138 Celková karma 31.80 Průměrná čtenost 2546

Pražanda, která žila 12 let ve střední Itálii, ráda na ni vzpomíná, ale ještě raději vzpomíná na osmdesátá léta v Československu.

Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :) 

Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!

 

Zrzavé dětství v socialismu



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.