Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mně radost nezkazíte

20. 03. 2016 23:44:32
Kritizovat, závidět a pomlouvat, to my Češi umíme, to jo. Když jsem si přečetla diskuzi pod článkem: Anketu Bloger roku vyhráli ....., bylo mi z toho smutno!

Čekala jsem příjemnou diskuzi, kde vítězové děkují za hlasy a čtenáři, plus ostatní blogeři (co nevyhráli), popřejí k vítězství. Místo toho jsem našla dlouhé komentáře, kritizující nejen organizaci soutěže, ale také nás, výherce. A já se ptám: ,,Proč? Proč je v lidech taková zloba, proč musí furt něco nebo někoho kritizovat, proč?"

Když mi Marta Kučíková napsala zprávu, že jsem ve finále Blogera roku 2015, nechtělo se mi tomu věřit. Otevřela jsem stránku soutěže a zůstala čumět, jak tele na vrata. ,,Maurí, pojď se podívat, psala mi ta holčina ze severu, že jsem ve finále Blogera roku a já mám dokonce nejvíc hlasů."

,,Tak to je super, jestli se umístíš, pojedeš do Prahy, viď?" V Praze už jsem nebyla tři roky - z mnoha důvodů se mi tam nechtělo. ,,Chceš se mě na týden zbavit co? Mně se tam moc nechce, ale pojedu, pokud budu na prvním místě."

Schválně jsem si dala laťku hodně vysoko, protože se mi opravdu letět nechtělo. Nevěřila jsem, že bych mohla vyhrát, ale nechala jsem to osudu.

,,Napiš kamarádům zprávu, ať pro tebe hlasují." Radil mi Maurizio. ,,Já nechci nikoho tlačit do hlasování a hlavně do registrace, nikomu psát nebudu." Ne, že bych si myslela, že je na tom něco špatného, ale fakt se mi do té naší stověžaté moc nechtělo.

Když mi však kamarádi začali psát, jak se na mne těší a já se v anketě propadla na druhé místo, začala jsem litovat toho, že jsem si tu laťku nasadila tak vysoko. Co s tím? Osudu jsem řekla, že jen první místo a s osudem si člověk nemá zahrávat.

Facebook - tam mám přeci nejvíc čtenářů, všechny blogy tam dávám, tak proč ne soutěž, o které spousta mých čtenářů neví. Napsala jsem tedy na Fb, tři dny před koncem hlasování. Stejně tak to udělali i další blogeři, proč taky ne.

Jak to dopadlo, to už víte. Když jsem si přečetla, že hlasování skončilo (v domnění, že končí až druhý den), měla jsem dřevěné ruce, jako Vendelín nohy (ve filmu Ať žijí duchové), v očích studánky a na stole panáka - fakt jsem do poslední chvíle nevěřila.

Radost jsem měla a mám opravdu velikou. Kdo by si před rokem a půl pomyslel (když jsem na radu kamarádů začala psát), že se mi splní sen (vydání mé knihy věnované rodičům), a že budu Skokan roku!

Tuhle radost mi nezkazí ani komentáře blogerů, kteří nevyhráli, a teď píšou (do diskuze i na Facebook), že oni by si o hlasy nikdy neřekli, že mi to moc prožíváme, a že je ta soutěž vlastně úplně blbá.

Je mi líto - líto jejich reakce, líto toho, že musej napsat kilometrovej komentář, jen aby si rejpli do redakce a do vítězů, líto negativity v nich. Pozitivní člověk by totiž u takového článku nepolemizoval.

Mne psaní baví, je to relax, i když pak hodinu opravuju gramatiku. Ano, s gramatikou jsem na štíru, ale zlepšila jsem se - díky psaní blogů. Když mi někdo napíše, že jsem v blogu udělala chybu, poděkuju a hned ji opravím. Ale to, že mi jiný bloger opravuje gramatiku v diskuzi, kam kolikrát píšu u vaření nebo u uspávání dětí, tak to se mi zdá zbytečné - to není pomoc, to je rejpání.

Proto mě moc potěšil můj vydavatel, který mi řekl: ,,Ty dělej to, v čem jsi dobrá - piš. S gramatikou si nedělej problém, od toho jsme tady my." A já ráda slyším, že jsem aspoň v něčem dobrá. Kdo by to rád neslyšel.

Sednout si k počítači a jen psát, promítat si v hlavě film a přenést ho na ,,papír." to je ještě větší relax. Ale kde na to všechno vzít čas? Tak jsem se rozhodla, že se budu teď víc věnovat mé další knize, o které už psalo iDnes v blogu: Pořád cítím vůni Pedra, říká Karla Šimonovská

Blogy budu psát dál, ale možná trochu míň a kratší (i když, já nějak krátkej blog napsat neumím). Jsem šťastná, že vás mám, vás - moje čtenáře, protože vy jste moje štěstí, moje inspirace, moje dobíječka baterií a moje naděje, že pozitivních lidí je stále dost.

A tak se s váma podělím i o kousek mého italského štěstí. Maurizio a kamarádi chtěli Skokanku (jak mi teď krkolomnou češtinou říká doma) oslavit. V pátek jsem dostala v práci kytku, kterou jsem hned dala na stolek, k fotce mých rodičů. Já totiž věřím, že to moje psaní, je dar od nich shůry.

V sobotu jsem si zašla ke kadeřnici, abych byla na tu slávu krásná. Odcházela jsem s hlavou jak nasranej lev a s brečící peněženkou. Umbrie není Kalábrie (viz.blog Mé hezké chvilky s kadeřnicí).

Před restaurací už čekali kamarádi s další kytkou a na zahájení večeře bouchli flašku Prosecca. Nečekala jsem to, stejně jako můj postup do finále a výhru - a to nekecám! Nečekané věci vám udělají radost několikanásobnou.

A zbytek už povím raději fotografií, ať to zas nemám tak dlouhý ;)

Doufám, že stejně fajn a veselá bude i oslava v Praze. Už se do té mé rodné stověžaté moc těším - díky vám!

Autor: Karla Šimonovská - Slezáková | neděle 20.3.2016 23:44 | karma článku: 35.63 | přečteno: 2194x

Další články blogera

Karla Šimonovská - Slezáková

Malá Itálie uprostřed Prahy

,,Fuj, to je hnus." Zhrozila jsem se po otevření české konzervy loupaných ,,italských" rajčat. Teď už chápu, proč si tady lidi stěžujou na nekvalitní potraviny neboli na rozdíl potravin pro východní a západní trh.

19.10.2017 v 6:03 | Karma článku: 36.71 | Přečteno: 3767 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Osahala jsem co šlo (fotoblog)

,,Hmmm," povzdechla jsem si a přitiskla se ještě víc. Objímala jsem ho celým tělem, nasávala jeho vůni a nabírala z něj energii. Bylo mi tak krásně, že jsem zapomněla i na Eriku, která na mne koukala a jen kroutila hlavou.

11.10.2017 v 15:53 | Karma článku: 31.20 | Přečteno: 1291 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Tomáš Klus a Zrzavé dětství v socialismu

Po mé autogramiádě, na které mě svou návštěvou poctil i Tomáš Klus, začala jsem psát tento blog. V tu dobu se mi plnily sny. Doslova a do písmene. V tu dobu jsem věřila, že když si člověk něco z celého srdce přeje, že se to splní.

6.9.2017 v 23:32 | Karma článku: 29.88 | Přečteno: 1565 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Miřetín aneb Tenkrát jsem ho nenáviděla, teď bych ho milovala

Někdy vám souhra náhod způsobí znenadání to, co jste chtěli udělat už dlouhý čas. Ale nějak na to nebyl ,,čas."

24.8.2017 v 11:37 | Karma článku: 28.75 | Přečteno: 1090 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Zbyšek Hlinka

„Veselé“ příhody s hygienickou stanicí – jednání v omylu

Po návštěvě úřadu jsem se ocitl v patové situaci. Předělání projektu (natož pak stavby) nepřicházelo v úvahu z finančních důvodů. Jednání obou úřednic bylo natolik přesvědčivé, že jsem nabyl dojmu,

22.10.2017 v 19:06 | Karma článku: 12.71 | Přečteno: 412 | Diskuse

Richard Siemko

Svoboda a přímá demokracie s jedinou podmínkou

Je docela smutné, když nás na naše nelogické jednání musí upozornit napůl cizinec. Naše tradiční strany v tomto selhaly.

22.10.2017 v 17:08 | Karma článku: 32.09 | Přečteno: 1400 | Diskuse

Jakub Zeman

Proč urážet někoho s opačným názorem ve volbách?

V pátek a včera proběhly v České republice volby do poslanecké sněmovny. Ať se to někomu líbí nebo ne, byly demokratické. A právě to se spoustě lidí v „demokratické“ České republice očividně nelíbí.

22.10.2017 v 16:00 | Karma článku: 33.98 | Přečteno: 891 | Diskuse

Karel Ábelovský

Kostky jsou vrženy

... a co bude dál, záleží ne na všech, ale na mnoha aktérech volebního klání, které pravda z dnešního pohledu, nebylo asi příliš šťastné - ale po bitvě, bývá mnohý generál, jak se říká. 3 + 1 osobní postřeh k výsledku voleb.

22.10.2017 v 12:30 | Karma článku: 18.07 | Přečteno: 641 | Diskuse

Richard Siemko

Volby 2017 a chytrému napověz, hloupého trkni

Vždy po volbách si dám tu práci, že si spočítám, kolik vlastně údajné parlamentní strany získaly skutečných hlasů v procentech z počtu oprávněných voličů.

22.10.2017 v 12:12 | Karma článku: 28.74 | Přečteno: 2036 | Diskuse
VIP
Počet článků 138 Celková karma 31.80 Průměrná čtenost 2546

Pražanda, která žila 12 let ve střední Itálii, ráda na ni vzpomíná, ale ještě raději vzpomíná na osmdesátá léta v Československu.

Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :) 

Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!

 

Zrzavé dětství v socialismu



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.