Kdybych se měla držet všech rad pro zdravý život, tak asi chcípnu hlady!
............já bych si raději dala ten ,,obarvený margarín."
Supermarkety praskají ve švech, stovky druhů čokolád, jogurtů, zmrzlin, limonád - prostě všeho. Nechci se rouhat, ale dnes je všeho moc. Pak se výrobky šidí jak to jde, příroda se ničí o sto šest a lidé se vrací k domácí výrobě, protože to ,,umělé svinstvo" jíst nejde (o konzervantech ani nemluvím).
Když jsem se vracela z Prahy do Itálie, nakoupila jsem si v Bille na letišti plno dobrot. No, teda myslela jsem si, že nakupuju dobroty. Z nostalgických důvodů jsem většinou kupovala to, co jsem znala z dětství.
Lipo, Kočičí jazýčky, Banánek v čokoládě, Margot, Rumové pralinky, Antiperle, Šumák atd. Prostě to, co mi připomínalo osmdesátá léta.
Na pohled stejné, cena samosebou několikrát vyšší a chuť - spíš pachuť, nesrovnatelně horší. Někdo by mohl namítnout, že jsem tu chuť za těch třicet let už zapomněla, ale to se plete. Chuť se nezapomíná, stejně jako vůně. Naopak. Ucítíte-li náhodně nějakou vůni z dětství, přenese vás rázem do toho dávného okamžiku. A někdy stačí jen pohled na obrázek - třeba žvýkačka Pedro nebo Sevak. Hned je člověk cítí v puse. Mně o tom stačí i psát. A to, jak Kočičí jazýček křupl a rozpustil se na jazyku, to jsem taky nezapomněla.
,,Tohle bývala v mém dětství jedna z nejlepších čokolád," vytahuji z tašky Kočičí jazýčky a podávám je Mauriziovi. ,,Fuj," Maurizio se šklebí nad čokoládou, kterou právě ochutnal.
Hned jsem si jeden jazýček strčila do pusy a v duchu jsem si říkala, že Maurizio neví, co je dobré. ,,Fuj," převaluju jazýček v puse a jeho mazlavá konzistence a umělá chuť mě nemile překvapují.
Stejně tak Banánek v čokoládě, Šuměnky či čokoládové střapce na vánoční stromeček, které jsem si s radostí také dovezla. Jediné co je stejné jsou Antiperle.
Čím to je, že retro výrobky chutnají úplně jinak? To nemají staré receptury, podle kterých by to mělo chutnat stejně?
Já, když dělám maminčino vánoční cukroví, tak je sice trochu horší, mojí maminu trumfnout nemůžu, ona měla zlaté ruce, ale chuť je hodně podobná. Stačí se držet receptu.
Nejen cukrovinky jsem vozila z Prahy.
Lovecký salám byl jako bláto, z dětství pamatuju, jak se blbě řezal, protože byl tvrdej. Teď je tak gumovej, že ho klidně ukousnete. Jediné co je stejné, že leze mezi zuby.
Vysočina bývala jeden z lepších salámů, teď mi to ani pes nežral. A buřt nebo špekáček? Bílé kusy čehosi uvnitř. No jo, je to špekáček, ale že by tam mělo být víc špeku než ostatního?
Jediné co nezklamalo, bylo pivo - to máme furt stejný a furt dobrý. Nejlepší, řekla bych (možná ho po tom italským patoku za pět euro přeceňuju, ale Plzeň je Plzeň). Jen kdyby tady v Itálii v supermarketu nestála třetinka Plzně skoro stejně jako sedmička docela dobrého vína.
Před pár týdny jsme šli v Perugii po kině do restaurace, žízeň veliká, tak objednáme velké pivo (0,4l). Napiju se - ,,hm, výborný, co to je za pivo?" Kouknu na sklenici - Plzeň. Po kině už jinam na jídlo nechodíme. Točená Plzeň je totiž v Itálii vzácnost.
Ale abych se vrátila k názvu tohoto blogu.
Od malička jsem jedla všechno, nikdy jsem nebyla vybíravé dítě, snad jen hrachová kaše a škubánky ve školní jídelně, to jsem nemusela, ale dnes jím i to. Jak říkávala moje mamka: ,,Co ty Kájo nejíš." Díky Bohu jsem se nemusela nikdy omezovat - miluju sladké a největší hlad mám večer u televize - to je nás asi víc.
Ale člověk stárne, víc čte určité typy článků a dozvídá se stále víc a víc věcí, které mu ty jeho hezké chvilky znepříjemňují.
Večerní mlsání zmrzliny jsem nahradila zmrazeným jogurtem (je teda fakt, že bych večer u filmu sežrala rodinné balení), místo brambůrek dávám na misku ořechy (má dětská přezdívka veverka se hodí a mé velké zuby jakbysmet), místo čokolády si dám nakrájené ovoce. A panáka po večeři na slehnutí (tady v Itálii je to běžné) - to jsem už také odbourala. Maximálně si dám sklenku vína, k té mé jedné večerní cigaretě. Ano, kouřím jednu cigaretu denně. Spousta lidí se mě ptá, proč to kouření prostě nezabalím, když mi stačí jedna cigareta denně. Ale můj večerní relax je právě ta jedna cigareta, spolu se skleničkou vína, u českého seriálu nebo po dopsání blogu.
Každý den jím ovoce i zeleninu (dřív bych si připadala jako králík), maso jsem omezila na minimum (po shlédnutí několika videí na Facebooku jsem usoudila, že oči telete před porážkou jsou opravdu stejné, jako oči kočky nebo psa, jejíž zabíjení jsem u jiných národů vždycky hrozně odsuzovala). Hodně piju (vodu). Při nákupu si většinou nasadím brýle (bez nich vidím tak maximálně nápis a cenu), abych si přečetla složení výrobků (výrobky s palmovým olejem nekupuji). Nedávno jsem zjistila, že palmový olej je i v bujonu ve vaničce. Píšou sice, že bujon vzniká z poctivých ingrediencí, bez přidaných konzervantů, glutamátů a barviv, takže si ho i poctivej blbec jako já koupíl. Nenapadlo mě, že je tam palmovej olej. Dnes už kupuju na trhu čerstvou zeleninu a dělám poctivý bujon doma - v hrncích jak pro závodku (viz foto).
Snažím se prostě dělat dobře jak mému tělu, tak naší planetě. Jenže každý den se dočtu nové a nové věci, které škodí mému zdraví. Tak třeba že:
Rozpustné kafe je nezdravé. Překapávané kafe s mlékem nepít, prý zahleňuje organismus. Cukr škodí, takže kafe jedině černé a hořké ...... a to mi fakt nechutná.
Sladké k snídani (italská klasika)? Výrobky z bílé mouky jsou prý příčinou mnoha zdravotních problémů a civilizačních chorob. Navíc další italská klasika - každý den jíme těstoviny. Bezva!
A když si koupíte výrobky, na kterých je napsáno celozrnné, tak prý toto pečivo a těstoviny většinou obsahují jen zanedbatelný podíl celozrnné mouky. Někdy je prý dokonce bílá mouka barvená na hnědo. Takže asi koupím pole a zaseju zrno - na internetu už prodávají i domácí mlýn (teď, když si můžeme koupit cokoli, tak se vracíme k domácí výrobě).
Maso je nezdravé, to stejně skoro nejím, snažím se ho v poslední době nahradit luštěninou - prý porce čočky nahradí plátek masa. Minule jsem udělala fazole na cibulce .... a Maurizio si k nim dal řízek! Dneska mi odmítl zeleninový vývar a místo sýra s čerstvými fazolkami fava, koupil si šunku a mortadellu. Prý není koza, aby jedl furt něco zeleného (včera měl pstruha, ale to už zapomněl).
Ryby mám ráda (chudinky). Kolik rybiček dušiček sežeru v jednou menu v restauraci, kolik očíček na mě kouká, když mi vážej sardinky nebo krevety v rybárně. Asi přestanu jíst i ryby.
O škodlivosti salámů mluvit ani nemusím. A co vajíčka? - skoro na všech krabičkách je už dnes napsáno, že slepice jsou chované na zemi, ne v klecích. Ale jak? A je to pravda?
Sýry milovala moje mamka, já si občas dám sýra kus, ale jíst ho furt? A pak, co já vím, co za trávu jedí ovce a krávy, vždyť se většinou pasou u silnice, u dálnice a dokonce jsem je viděla i na kruháči.
Jako malé mi táta říkával: ,,Hlavně nejez ovoce od silnice Kájo, je plné olova."
No jo, ale spousta polí a ovocných sadů je u silnic (alespoň tady v Itálii).
Kdybych se měla držet všech rad pro zdravý život, tak asi chcípnu hlady!
Takže se řídím zdravým rozumem a prastarým doporučením - všeho s mírou. Vždyť tak to dělá a radí i můj vzor - moje osmdesátiletá tchyně. A i když jsem u doktorů častěji než ona (jsem kapánek hypochondr), doufám, že střídmost je ta správná cesta.
Karla Šimonovská - Slezáková
Nekritizuj
,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Padesátiletá Pipina
,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.
Karla Šimonovská - Slezáková
Když Husák visel nad katedrou
Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)
Karla Šimonovská - Slezáková
Nenechám se vyhazovat!
Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.
Karla Šimonovská - Slezáková
Tak jsem zase v Itálii :)
Moc ráda se vracím do mého druhého ,,domova," kterým je Itálie. Miluju tu spoustu věcí, ale jedno mám nejraději ...
Karla Šimonovská - Slezáková
Svlékněte se, uvolněte a vychutnejte si tu slast
Ženy odhoďte podprsenky i kalhotky, pánové slipy či trenky ... a nejen. Pak uvidíte, jak si to léto lépe užijete.
Karla Šimonovská - Slezáková
Čtenářům blogů iDNES
Budu chvilku hlasem blogerů, když oni jsou bez hlasů, ač čtenářů i diskutujících mají víc než dost.
Karla Šimonovská - Slezáková
Na seniory mi nesahejte!
,,To je hrozný, zase důchodcům přidali, ti se mají líp než my pracující. Baba jedna stará, dědek plesnivej."
Karla Šimonovská - Slezáková
Jsem prý blázen
,,Ty jsi blázen, ty nejsi normální, ty jsi magor," slyšela jsem nejednou. Ano, žiju dvojí život, i když to tak na první pohled nevypadá. Někdy mě to těší, někdy je mi z toho zase smutno, ale jinak to nejde a už asi nikdy nepůjde.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jarní milování
Dnešní článek je o milování, protože podle mne je to společně se zdravím to nejdůležitější, co v životě máme.
Karla Šimonovská - Slezáková
V Německu bych žít nechtěla
,,Domove sladký domove." Řekla jsem si hned na letišti, po návratu z Kolína nad Rýnem. My si vůbec neuvědomujeme, v jak klidné a krásné zemi žijeme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Výrobky z dob socialismu mě dokáží potěšit iDNES
Místo dětského psychologa vařečka, pásek nebo pár facek. Místo televize knížka s baterkou pod peřinou. Místo tabletu asfalt a barevné křídy. A přesto na dětství sedmdesátých a osmdesátých let všichni tak rádi vzpomínáme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Hotely na jednu noc
,,Já bych to dělat nemohla, já bych se bála," řekla mi nejedna z mých kamarádek. Ale mě to baví, je to cestování, poznávání nového a ještě za to mám peníze. Navíc konečně tu mojí pusu využiju i na něco jiného, než na průsery.
Karla Šimonovská - Slezáková
Snad každý má ve středním věku nějaké to trápení
,,Proč já se takhle svévolně trápím, proč tu stojím jak jelito s očima plnýma slz místo toho, abych se někde courala v nákupáku nebo zašla za kámoškou na kafe. Né, já opravdu nejsem normální.“
Karla Šimonovská - Slezáková
Obyčejný život je neobyčejný
Včerejší pracovní cesta Prahou mě donutila k zamyšlení, které mě provází celým dnešním dnem a všude tu paní z ulice vidím. Možná by ji měla vidět i spousta jiných lidí.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jak jsem byla na křtu knížky aneb Knihovna Václava Havla je takový obýváček
A že to byl křest zajímavý. Patrik Banga křtil svojí knihu, kterou mu pokřtil režisér Václav Marhoul, spisovatel Jáchym Topol a spisovatelka Petra Dvořáková. Hrála kapela, víno teklo proudem, všude kamery a byla jsem tam taky já!
Karla Šimonovská - Slezáková
Ano bylo líp, ale bylo i hůř aneb Jsme hodně zhýčkaní
Vzpomenete si ještě na svoje dětství a mládí? Na to jak jste se měli, co jste jedli, kam jste jezdili, jak vaše rodiče doma dřeli? Porovnejte to s tím, jak se máte dnes a přestaňte si stěžovat!
Karla Šimonovská - Slezáková
Rozdíly mezi Českou republikou a Itálií jsou stále stejné a nepřehlédnutelné
Je to přesně 22 let, co jsem se srdcem svázala s Itálií a každá cesta tam, je pro mne plná emocí, vjemů a zážitků. A tak, když mi ve čtvrtek pan ředitel oznámil, že bych mohla letět pracovně na veletrh čokolády do Assisi
Karla Šimonovská - Slezáková
Blbý a blbější na Moravě
Češi, Moraváci, Slováci - všude se najdou blbci, ale na lodích na Baťově kanálu si minulý víkend snad udělali československý sraz!
Karla Šimonovská - Slezáková
Miluju návraty do osmdesátých let
Jsem vděčná za cokoli, co mi připomene dětství, ať už jsou to věci nebo místa. Takže když mě kolegyně Péťa pozvala na jejich třítýdenní dětský tábor, jela jsem s radostí, i když jsem jako malá pionýrské tábory strašně nenáviděla.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 264
- Celková karma 35,43
- Průměrná čtenost 3736x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!