MDŽ za totáče? Spousta lidí po té době pláče
..... kteří to MDŽ slavili po svém.
Jak to ale opravdu bylo?
Mamky už se nezeptám, a tak jsem pátrala v diskuzích u jistých článků (on se totiž člověk z diskuzí dozví kolikrát víc, než z celého článku). Z komentářů jsem usoudila, že ženy vzpomínají na MDŽ v socialismu s láskou. Prý občerstvení bylo objednané z lahůdek (nemusely to připravovat ony, jak se mnohndy píše), pracovní doba se pokrátila a všechny ženy z podniku se sešly v zasedačce nebo v kantýně, kde na ně čekaly chlebíčky, limonády a víno. Poseděly, pokecaly, dostaly kytičku (někdy karafiát, někdy hyacint) a malý dárek (kazetu mýdel, balíček utěrek, bonboniéru). Prý je to velmi potěšilo (dnes v práci nedostanou ani ten ,,povadlej" karafiát). Karafiát nebyl nikdy povadlej, protože tenkrát se tento rudý květ nedovážel z daleka, ale pěstoval se u nás a vydržel ve váze i tři týdny.
V diskuzích mnoho žen vzpomíná také na to, jak měly jistou práci, kterou teď (hlavně ženy po padesátce) shánějí horko těžko, každý měsíc dostaly výplatu (což je dnes mnohdy nejisté), a i když v obchodech nebyl takový výběr, potraviny, potraviny byly a byly dobré (ale o tom zas až příště).
Já si z MDŽ v socialismu pamatuju jen dvě věci - papírová přáníčka a to, jak jsem chodila loupit.
Kreslení mi nikdy nešlo - no co mi vlastně na základce šlo, možná lumpárny. Snad jsem k sobě zbytečně kritická, ale u sepisování mých vzpomínek si často povzdechnu: ,,Chudák máma."
,,Ták děti, dnes nakreslíme maminkám krásné přáníčko, protože zítra je MDŽ. Kdo ví, co znamená MDŽ?" Děti se hlásily, vypínaly, až se jim pod lavicí bačkůrky vyzouvaly. Já čuměla z okna směrem k našemu domu a těšila se, až skončí vyučování a já půjdu do zahrad hledat něco pro maminku. Strašně mě bavilo lézt s klukama přes ploty zahrádek a hledat něco, co by se mohlo uloupit. V létě třešně, na podzim jablka a hrušky. Jak se říkávalo - kradené chutná nejlíp. Asi to byla pravda, protože když mi donesla třešně teta Dana, nepochutnala jsem si na nich tak, jako na těch ze stromu v cizí zahradě. Ale co tam najdu teď? Přemýšlela jsem v duchu, když mě z mého rozjímání vyrušila soudružka učitelka Krajíčková. ,,A co ty Kájo, co ty dáš mamince k MDŽ krom přáníčka, které si tu dnes vyrobíme?" Jelikož mě soudružka učitelka překvapila a neslyšela jsem odpovědi spolužáků, vypadlo ze mne: ,,To co najdu." Třída se začala smát.
No jo, nebyla jsem vlezprdelka Monika, která přislíbila umýt doma nádobí, ani hodná Markéta, jež prý vyluxuje celý byt. Mě stačil povinný úklid každou sobotu. Jak já nesnášela utírání prachu (to mi zůstalo dodnes, to raději vytírat).
Spolužák Petr prý zanechá na kuchyňském stole žákovskou knížku, otevřenou na stránce, kde jsou samé jedničky. Takovou stránku jsem měla jen v první třídě, takže taky nic. Musím jít loupit. Mrkla jsem na Mirka, kluka od sousedů, který věděl, že my dva domů jen s přáníčkem nepřijdeme.
Ale to muselo ještě chvilku počkat. Nejdříve vyrobit přáníčko. Pastelky v plechové krabici, bílá lepící pasta, nůžky a čtvrtka. Každý rok bylo přáníčko jiné. Malované pastelkami na čtvrtku, zpředu velké MDŽ a kytičky, uvnitř přání pro maminku nebo babičku. Další rok malované s nalepenou kytičkou, kterou jsme si doma vylisovali, později lepené s okénkem, ve kterém byla naše fotografie. A někde mám i přáníčko přímo od fotografa, z venčí holčička s kytičkou, nápis MDŽ a uvnitř naše fotka. Ale to se muselo platit, takže ho maminky kupovaly babičkám, společně s kazetou mýdel.
,,Mirkůůů děléééj," křičím na spolulupiče, který se vykecával před školou s Renatou. ,,No jóóó, Mireček blbeček je zabouchnutej, ale dnes jsi m slíbil, že půjdeme do zahrad." Krást mě bavilo, jenže sama bych neměla odvahu a navíc jsem žárlila na krásnou blondýnku.
Hodili jsme aktovku do předsíně a rychle do Žlutky, kde bývaly malé zahrádky.
V jedné pár modrých krokusů, v druhé prvosenka, narcis a tulipán, v další pár modřenců, bledulí a po cestě domů ještě fialky pro babičku. ,,Tááák," sedli jsme s Mirkem na zídku u hřiště a spravedlivě si rozdělili lup.
,,Kájo, kdes to vzala," zhrozila se mamka, když viděla vázu plnou kytek a o ni opřené přáníčko. ,,Že tys zas někde lezla přes plot?"
,,Nééé neboj, to bylo u plotu, jen jsem natáhla ruku jako Saxana, nikam jsem lést nemusela. Stejně na ty zahrádky do jara nikdo nejezdí, to by byla škoda nechat to tam." Mamka se usmála, přivoněla k pugétu: ,,Tak já ti kočičko moc děkuju," a po chvilce dodala: ,,Ale jestli tě někdo příště chytí a zmaluje ti prdel, tak já ti ještě přidám, krást se nemá." Věděla jsem, že má velikou radost, a že tu poslední větu přidala jen jako výchovnou.
Táta jí kytky nenosil, alespoň si to nepamatuju. Možná jednou - dvakrát, donesl kytičku sněženek, když jel do města.
No co, Maurizio mi taky kytky nenosí a vůbec mi to nevadí. Táta dal mamce peníze a ta si ty živé květy koupila sama, ale v lahvičce (voněly víc a vydržely dýl).
A já? Já to dělám stejně, já jsem totiž celá mamina.
Karla Šimonovská - Slezáková
Nekritizuj
,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Padesátiletá Pipina
,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.
Karla Šimonovská - Slezáková
Když Husák visel nad katedrou
Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)
Karla Šimonovská - Slezáková
Nenechám se vyhazovat!
Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.
Karla Šimonovská - Slezáková
Tak jsem zase v Itálii :)
Moc ráda se vracím do mého druhého ,,domova," kterým je Itálie. Miluju tu spoustu věcí, ale jedno mám nejraději ...
Karla Šimonovská - Slezáková
Svlékněte se, uvolněte a vychutnejte si tu slast
Ženy odhoďte podprsenky i kalhotky, pánové slipy či trenky ... a nejen. Pak uvidíte, jak si to léto lépe užijete.
Karla Šimonovská - Slezáková
Čtenářům blogů iDNES
Budu chvilku hlasem blogerů, když oni jsou bez hlasů, ač čtenářů i diskutujících mají víc než dost.
Karla Šimonovská - Slezáková
Na seniory mi nesahejte!
,,To je hrozný, zase důchodcům přidali, ti se mají líp než my pracující. Baba jedna stará, dědek plesnivej."
Karla Šimonovská - Slezáková
Jsem prý blázen
,,Ty jsi blázen, ty nejsi normální, ty jsi magor," slyšela jsem nejednou. Ano, žiju dvojí život, i když to tak na první pohled nevypadá. Někdy mě to těší, někdy je mi z toho zase smutno, ale jinak to nejde a už asi nikdy nepůjde.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jarní milování
Dnešní článek je o milování, protože podle mne je to společně se zdravím to nejdůležitější, co v životě máme.
Karla Šimonovská - Slezáková
V Německu bych žít nechtěla
,,Domove sladký domove." Řekla jsem si hned na letišti, po návratu z Kolína nad Rýnem. My si vůbec neuvědomujeme, v jak klidné a krásné zemi žijeme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Výrobky z dob socialismu mě dokáží potěšit iDNES
Místo dětského psychologa vařečka, pásek nebo pár facek. Místo televize knížka s baterkou pod peřinou. Místo tabletu asfalt a barevné křídy. A přesto na dětství sedmdesátých a osmdesátých let všichni tak rádi vzpomínáme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Hotely na jednu noc
,,Já bych to dělat nemohla, já bych se bála," řekla mi nejedna z mých kamarádek. Ale mě to baví, je to cestování, poznávání nového a ještě za to mám peníze. Navíc konečně tu mojí pusu využiju i na něco jiného, než na průsery.
Karla Šimonovská - Slezáková
Snad každý má ve středním věku nějaké to trápení
,,Proč já se takhle svévolně trápím, proč tu stojím jak jelito s očima plnýma slz místo toho, abych se někde courala v nákupáku nebo zašla za kámoškou na kafe. Né, já opravdu nejsem normální.“
Karla Šimonovská - Slezáková
Obyčejný život je neobyčejný
Včerejší pracovní cesta Prahou mě donutila k zamyšlení, které mě provází celým dnešním dnem a všude tu paní z ulice vidím. Možná by ji měla vidět i spousta jiných lidí.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jak jsem byla na křtu knížky aneb Knihovna Václava Havla je takový obýváček
A že to byl křest zajímavý. Patrik Banga křtil svojí knihu, kterou mu pokřtil režisér Václav Marhoul, spisovatel Jáchym Topol a spisovatelka Petra Dvořáková. Hrála kapela, víno teklo proudem, všude kamery a byla jsem tam taky já!
Karla Šimonovská - Slezáková
Ano bylo líp, ale bylo i hůř aneb Jsme hodně zhýčkaní
Vzpomenete si ještě na svoje dětství a mládí? Na to jak jste se měli, co jste jedli, kam jste jezdili, jak vaše rodiče doma dřeli? Porovnejte to s tím, jak se máte dnes a přestaňte si stěžovat!
Karla Šimonovská - Slezáková
Rozdíly mezi Českou republikou a Itálií jsou stále stejné a nepřehlédnutelné
Je to přesně 22 let, co jsem se srdcem svázala s Itálií a každá cesta tam, je pro mne plná emocí, vjemů a zážitků. A tak, když mi ve čtvrtek pan ředitel oznámil, že bych mohla letět pracovně na veletrh čokolády do Assisi
Karla Šimonovská - Slezáková
Blbý a blbější na Moravě
Češi, Moraváci, Slováci - všude se najdou blbci, ale na lodích na Baťově kanálu si minulý víkend snad udělali československý sraz!
Karla Šimonovská - Slezáková
Miluju návraty do osmdesátých let
Jsem vděčná za cokoli, co mi připomene dětství, ať už jsou to věci nebo místa. Takže když mě kolegyně Péťa pozvala na jejich třítýdenní dětský tábor, jela jsem s radostí, i když jsem jako malá pionýrské tábory strašně nenáviděla.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 264
- Celková karma 35,43
- Průměrná čtenost 3736x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!