Jsem tu se zpožděním... A i když jsem kolem viděl i věci ne tak úplně fajn.... Na dětství a lidi, kteří už tu nejsou jsem si rovněž zavzpomínal rád, díky

Díky Filipe

U nadpisu mě napadly dvě věci: Skříňky apod. opravdu fungovaly jako úložné prostory, žádné že se vejdou dva hrnky a dost. A spotřebiče vydržely léta páně, nechcíply půl roku po skončení záruky.

Btw. moje máma ty skleněné věci na mouku, cukr atd. měla donedávna. Pak se jedna samovolně rozpadla, tak si pořídila ty plastové.

Chcete říct, že dnes spotřebiče chcípají půl roku po záruce?

V Prióru, jak říkala naše teta Anda v Hradci Králové, jsem si koupil v roce cca 1985 krásný vlněný klobouk , za 200,- nebo 300,- Kčs. Dlouho jsem ho nosil, avšak po nějakém jednání jsem ho zapomněl v hospodě. Podobný materiál a tvar jsem dlouho nemohl sehnat. Loni na podzim jsem přesně takový klobouk viděl v prodejně POP na Ruzyni. Radostně jsem si ho vyzkoušel a zjistil, že to je přesně můj klobouk. Když mi prodavačka řekla, že mám dobrý vkus a že mi klobouk fantasticky sekne, tak jsem byl ještě spokojenější. Pak mi sdělila cenovku 4700,- Kč a bylo po radosti.

Můj výraz jí posunul ještě dál a řekla ,, to není žádný Tonak , ale Stetson. V Prióru by za tu cenu bylo Tonaků 15.

Taky Hradec Teta taky říká do Prióru No tak to byl drahej klobouk už tenkrát, když to vezmete, že dnes máme 10x vyšší plat, tak ho zas tolik nezdražili

Krásný článek, Kájo

Před pár dny jsem si na Šluknovsku koupila nožík - rybičku, kterou měl za dob mého dětství skoro každý, nejen na táboře. Měla jsem z něj infantilní radost a také z toho, že se nůž vyrábí v původní továrně dodnes

Štěpánko díky Jo jo, rybičku tu jsem taky v obchodě viděla, oni ji prodávali i v Tetě. Já mám ještě tu původní, jinak bych si jí koupila hned jako ty

Tak jsem se rozhlédl po našem domečku moc socialistických výrobků jsem nenašel. Jen třeba kufřík na mgf kazety. Jinak různé ty praktické drobnosti pocházejí ještě z R-U a první republiky - tedy po prarodičích a rodičích. A tedy dobu mého dětství.

Obávám se, že jsem prožil dětství obklopen mnohem hezčími předměty, než paní autorka.

Jasně, tomu věřím, vintage je mnohem hezčí než retro, to máte pravdu. Ale já se obklopuji mým dětstvím a vzpomínkou na rodiče

jestli si dobře pamatuju, býval Prior na Proseku, co je teď metro Prosek

Tak to já si za sociku nepamatuju, tam jsem asi jako dítě nikdy nebyla

Pamatuji si, jak k sobě měli lidé tehdy (za mého dětství, dospívání i rané mladosti) daleko blíže. Vyhledávali jsme osobní kontakty, pomáhali si... A ač js e žili pod jhem totalitního režimu, který mi lezl krkem, a dokonce mně i rodičům hodně ublížil, přece jen bylo tehdy celkově daleko více skutečné sounáležitosti, pohody a legrace.

Dnes tu máme atomizovanou, rozhádanou společnost jako ještě nikdy před tím - se všemi důsledky z toho plynoucími.

Jen na papíře jsme plní tolerance, pochopení, soucitu a ochoty pomoci bližnímu. Realita je však úplně jiná.

Pravda, i já jsem mimo práci - večer a o víkendech jen s nejbližšími a nejezdit do Hradce pracovně, tak tetu nevidím

O víkendu jsem byl v Praze v Kotvě v retro muzeu. Nejdřív jsem si myslel, jak se taky budu dojímat nad věcmi z dětství a kupodivu ne. Občas se mě děti zeptali, na co to bylo (psací stroj, sifonová bomba atd.). Ale v jednu chvíli se doprostřed místnosti postavil chlap a zahalekal: No fuj, to byla ale hnusná doba!!! A měl pravdu.

Tak jak pro koho byla hnusná, pro mne, jako dítě byla nádherná

Ten Bolls jste neměli vypít ,teď je bezcenný. My ho máme ještě doma plný i se zlatými šupinkami.

Já ho nevypila Já v té době pila sifon se šťávou

Výborný článek, hlavně okolo výchovy dětí, jste napsala super!

Díky