Káji...

Jen muuuuška zlata

Občas se objeví a zase rychle mizí jinam, protože nikdo si ji nemůže přivlastnit jen pro sebe. Proto se zdá, že je jako na houpačce, ale ono je zkrátka zrovna u někoho jiného.

Hezký blog. Přeji Ti šťastný květen

Ahoj sluníčko Děkuju za hezký komentář Měj se moc fajn, tak fajn, jako jsi ty

Děkuju Jituško

Díky moc

Jednoznačně souhlas. Já tomu říkám sinusoidy. Akorát je blbý, že když je člověk dole , zdá se mu to dlouhý a vrchol zase naopak velice krátký.

To je pravda, ale jak píše pan Pavel, je to v nás a pokud na to přijdeme, je ten vrchol dlouhý

Štěstí je o našem vnitřním nastavení. Žijeme-li v souladu s naším opravdovým, Vyšším (neboli bytostným) Já, tedy jsme-li tím, co SKUTEČNĚ jsme, a ne tím, co si myslíme, že jsme, pak žijeme v souladu se svojí přirozeností, známe skutečné, trvalé hodnoty, jsme tedy vnitřně naplnění, a tudíž šťastní.

Štěstí nepřichází zvenku, ale zevnitř. Nikdo, kdo se žene za pomíjivými věcmi (penězi, tituly, slávou....), nemůže být opravdu šťastný, protože nic takového skutečnou hodnotu nemá. Jsou to jen náhražky za vnitřní prázdnotu, která je prokletím každé duše, jež dosud ještě neprozřela. Jsme-li oddáni své přirozenosti, tedy následujeme-li své pravé, Vyšší Já, jsme zároveň naplněni láskou, která nám dává nepřetržitě nejen pocit štěstí, ale i sílu k překonání problémů, které nás v životě potkávají.

Vám karma, paní Karlo.

Máte naprostou pravdu pane Pavle a já Vám děkuju za krásný komentář

Jakože dobrý?

Jsem přesvědčen o tom, že šťastným může být kdokoliv. Vůbec to nesouvisí s věkem, penězi, či dokonce politickou situací. Jde o to, aby si každý člověk dokázal odpovědět na prostou otázku - "A proč člověče, vlastně žiješ ? Co si od toho slibuješ" ... ? Žiješ pouze proto, že jsi byl zplozen ?

Od tohoto základu, se započnou odvíjet úvahy - pocity stavu. Rozumní lidé seznají, že je to vlastně prosté. Podstatným mezníkem je manželství a děti. Muž zjistí, že si dobrovolně nabral role ! Je manželem, milencem vlastní ženy, dětem vychovatelem, hospodářem i živnostníkem. Program jako blázen - na celý život ! Je se fakt, čím bavit !

Nástupem věku, další objevy ! Peníze, jako prostředek, nikoliv cíl života svého. Pozitivní myšlení - zadarmo a nevyčerpatelný zdroj ! Fáze, kdy člověk vidí to, co neviděl dříve , radost z maličkostí ! Poznání, že je třeba se vyhnout Jiřce, Frantovi i Janě ! Negativní prudiči, kteří se scházejí ! Mají vidy své - vše je blbě ! Mají se špatně, protože je doba špatná ! Oni to věděli i říkali ! Mají pravdu, protože si ji vzájemně potvrzují a jejich stav je toho i důkazem ! Já říkám - pryč ! Oni se nemohou mít lépe, žít šťastněji - Protože by ztratili svůj smysl života !

Pane Mirku já tleskám a smekám, Vy jste to krásně napsal, to si přečtu ještě několikrát a nejspíš dám i na Fb. Jo a s tím manželstvím a dětma ... já to nezažila, ale můj přítel říká, že jak se chlap ožení a má děti, je jako křeček v tom kolečku. Dnes už má naštěstí kluky velké a tak může skoro v šedesáti začít dělat to, o čem snil ve dvaceti Díky Vám za komentář - za úžasný komentář co mi mluví z duše

To je ale perfektní článek. A přesně - když je nám špatně, tak v koutku duše doufáme, že zase někdy se budeme smát, že zase budeme šťastní. A když šťastní jsme, tak někde vzadu zahlodá červík - a jak dlouho?? On to zpívá Jarek Nohavica - houpe to, houpe na housenkové dráze... A já jsem pro, aby to člověk na sebe vyžvanil, že teď je šťastný, buď to pošeptal někomu do ouška, anebo to řekl celému světu přes internet! Ještě k tomu, jak jsme každý jiný, a v tom je právě ta nádhera - někdo nadává a tříská věcmi, jiný to dusí v sobě, další se naučil pracovat s emocemi tak, že neublíží nikomu, ani sobě.

Jarmilko moooc děkuju Až budu zase na té houpačce dole, přečtu si tenhle článek i Vaše krásné komentáře. A ty emoce ... ty ovládají mne, ale třeba se to někdy naučím.

Moc pěkné .... a pravdivé, štěstí často leží blízko... jen se ho dotknout :) Jen bych dodal, že bez občasných méně šťastných chvil by zdevalvovalo a přestalo by být štěstím :) Karma.

Pane Filipe děkuji za karmu i za komentář Máte naprostou pravdu, člověk musí být občas dole, aby si vážil toho štěstí Já se ho zrovna teď u Vašich komentářů dotýkám dost

Covid není to co matku vašeho přítele uzamklo doma. Je to nesmyslný strach vyvolaný médii.

Mému otci je 82 a chová se zcela normálně jako kdykoliv jindy, to znamená, že běžně chodí ven, navštěvují ho vnoučata i pravnouče. Nevidím důvod proč by to mělo být jinak.

Prožívám právě velké štěstí... že Vás nemám já a mnozí nikde blízko. Mít blízko někoho, kdo si všude potřebuje našroubovat svůj nejapný výkřik proticovidový a doslova tu s tím už otravuje , ba přímo rázné slovo s vnitřním R....půjčila jsem si z blogu, a komentovat tím normální fajn text o štěstí s přenádhernou fotkou... víte to je štěstí. To je takové štěstí!!!