Krásný blog

Soni moc Ti děkuju a přeji Vám z celého srdce nádherné vánoční dny

zase jsi pekne zabrousila do vzpominani a to je moc dobre

a cb fotky mam moc rad

pekny dny vinsuju

Děkuju Já po tom tvém minulém komentáři už budu psát asi jenom vzpomínkové Opatrujte se!!!

Diky...prineslo to hodne hezkych vzpominek.

Já děkuju za komentář

Na nostalgii se vždycky nechám chytit.

Tak to mě moc těší

V Praze jsem žil asi 40 let, tak jsem si oblíbená místa znova připomněl. Díky.

Ten mobil byl sice Váš, ale od těch budov a ulic, měla jste souhlas k focení?

Neměla Díky za fajn komentář

Milá Karlo, nádherný blog. Jsem zřejmě o pár čtvrtků starší a pamatuji Prahu čtyřicátých a padesátých let. To byla Praha ještě taková ponurá a šedivá, všechno oprýskané a začouzené, ale dovedete si představit Stínadla třeba na Broadwayi v NY? Tehdy jsme s klukama také honily Vonty a přesně jsme věděli, kde byla ulice Na Nosálku, v Myší pasti a kde byly Modré schody. I ten pětiboký kámen jsme našli. Leč kronika Vontů tam už nebyla. Pár let před tím ji odnesly Rychlé šípy, k velikému vzteku Vontů.

V praze jezdily ještě ty krásné staré tramvaje, odřené a hlučné s nádobou na písek hned vedle řidičova reostatu. Mnohdy jezdil jen jeden vagon, na př. Šestka od dětské nemocnice až na Pelc Tyrolku, nebo čtyřka od Národního divadla a ž do Vršovic. Žiju už 52 let v Kanadě, rád se vracím do Prahy, ale ta napomádovaná Praha s miliony turistů, a stánků s předraženým šmejdem už mně netahne. A tak vám přeju tu klidnou tichou Prahu dneška, kdy se dá snít, vzpomínat a obdivovat detaily té "pravé" Prahy...přeju vám požehnané vánoce...!!

To je krásný komentář pane Marek, moc děkuju Píšete také vzpomínky někam na blog? Já byla v Itálii 12 let, ale stýskalo se mi čím dál víc, takže jsem se vrátila. Teď chodim Prahou skoro každý víkend, prázdná je opravdu magická a představuji si to, o čem Vy píšete ve svém kmentáři. Ještě jednou díky za něj

Krásné vzpomínání a parádní procházka. Taky teď dost courám po Praze a všímám si věcí, které by mi mezi davy turistů unikly.

Díky Pavlo Teď vidět Prahu, to fakt nádhera.

Mám podobné vzpomínky, ve kterých doba mého mládí vypadá neopakovatelně. Ale i tenkrát měly mnohé ty scenérie své mouchy.

Třeba zrovna ta Nerudova ulice. V dobách Povídek malostranských musela být úchvatná. Do této podoby nás dnes opšt vrací absence turistů. Ale byly doby, kdy tato ulice byla peklem. Bylo to v první půli sedmdesátých let, kdy probíhal bouřlivý rozvoj motorismu a raketově narůstal počet vozidel. V Nerudově nebyl zákaz vjezdu, pouze byla jednosměrná ve směru z centra. Ve špičce (zvláště v odpolední) se touto ulicí valil takřka nepřetržitý proud vozidel. Všechna jela do prudkého kopce a tím pádem pod plným plynem. Ulice je poměrně úzká a neprovětrávaná a byla tak kaňonem plným jedovatého smogu, kterému přispívalo i velké množství tehdejších dvoutaktů.

Jako chodec jsem tam tehdy šel jen jednou, ale pamatovat si to budu celý život.

Tak to jsem naštěstí nezažila Ale umím si to tam představit Díky za fajn komentář

Kájo, díky za velmi vánoční a vzpomínací blog. I já se v tomto období vracím do dětství. Vzpomínám na vonící smrček v pokoji, zasněžený park Na valech, kam jsem koukala z okna (nad parkem). Byla to nádhera. Na sváteční atmosféru Štědrého dne, kterou "zahájila" babička přípravou taženého štrúdlu, který uměla lépe než Vídeňáci:-))

Stejně jako ty mám období vánoc moc ráda. Je to krásné období roku.

(Škoda, že nemůžu vidět tu prázdnou Prahu při procházce).

Tak si to hezky užívejte, buďte hlavně zdraví!:-) Hezké vánoce!

Ahoj Maruško, děkuju za krásný komentář. Sice mi ten blog trval tři dny Ale taky se mi líbí, u tohohle, možná jediného, jsem se nebála, že se nebude líbit Jo vlastně ještě ten z retro výstavy předloni o Vánocích. Krásně jsi to napsala, úplně ten štrúdl vidím Já si tu Prahu teď fakt užívám skoro každý víkend, je úžasná. Do Vánoc se snad ještě budeme číst, ale kdyby ne, užij si je krásně, přenes se v čase a ať se nám o těch našich andělech v noci zdá