:)) Každá nová generace čelí jiným výzvám, Kajdo...každá ... a ty výzvy ob jednu generaci jsou už často pro dříve narozené těžko představitelné ... A s těmi svými výzvami se nějak ta generace musí popasovat. Někdo lépe, někdo hůře ... a vždy se najde ten, kdo si zanaříká "ach ta dnešní mládež" ;)

Dnes to nejde, protože svět se pořád mění, ani Vás nevychovávali stejně jako 40 let před Vaším narozením a stejně tenkrát lidé brblali, že ta mládež už není co bývala. Změnilo se i to, že dříve brblali nad mládeží jen starci, dnes už, soudě dle Vás, brblají i relativně mladí.

Ještě za mého dospívání byli padesátníci relativně staří lidé, za mého dětství brblali už třicátníci, co měli rodiny a mně táhne na pade, takže už mám na brblání nárok

Čím menší vlastní zkušenost s výchovou dětí dnes, tím radikálnější názory.

Každý má spoustu vzpomínek, jak to bylo před 40 lety. Jenže tehdy nebyl internet, nebyly mobily, byly podstatně menší sociální rozdíly mezi dětmi ve třídě, dnes všudypřítomné svody typu placené videohry nebo drogy buď neexistovaly nebo byly většině nedostupné -- to jsou přitom naprosto základní každodenní problémy ve výchově, které dnes každý rodič několikrát denně probojovává.

Mám spolužačky, co mají tři děti a názor mají stejný jako já, takže to není o zkušenostech, ale o pohledu na věc

Zasloužená karma

Díky

Tyto děti trpí nedostatkem zájmu rodičů. Vždyť ti už jim nedokážou dát z lásky ani malý záhlavec, který nebolel, ale jako upozornění, že má o nás někdo zájem, stačil.

Jen sadista bije děti pro své potěšení, rodičovský spravedlivý výprask, který přijde včas, padne na úrodnou půdu a naučí děti rozlišovat priority.

Já miluji sportovní klání, proto jsem všude kde se něco trénuje, nebo hraje. Chodím s mým Bastym, děti milují zvířata, tedy jsme měli a máme spoustu přátel v jejich řadách, z nichž někteří již jsou dospěláci.

Cítím se mezi nimi, jako ryba ve vodě, někteří jsou divočejší, jako jsem byla i já v jejich věku, jiní zase klidní, další dominantní, ale v jádru jsou to děti, kteří potřebují trochu té lásky, porozumění a pochopení, je to tak málo, ale v některých rodinách se jim toto nedostává a náplast za lásku, v podobě tučného kapesného, dokáže pěkně pokřivit jejich. duši.

Tedy není třeba nad nimi lámat hůl, spíše se zamyslet nad sebou a udělat to, co je pro ně nejdůležitější, vytvořit fungující rodinu s mámou, tátou a ostatním příbuzenstvem, ne je sobecky o tento základní kámen pro jejich dobrou výchovu, rozvodem připravit.

Záhlavec, nebo plesknutí malého dítěte přes zadek, proč ne,ale výprask? Myslíte vařečkou, nebo řemenem? Já dostala v dětství nesčetněkrát výprask těmito nástroji a krom fyzické bolesti nevím, v čem mě to obohatilo.

Mým dětem jsem dala párkrát na zadek, rukou,ale neřezala jsem je.

A dobře si pamatuju, jak se spolužačka bála jít domů, když chytila pětku, nebo měla na výzo horší známku, než trojku.

A myslím, že mé děti (ty dvě starší) jsem dobře vychovala, i bez výprasků.

Bože, to je slátanina...

I já jsem z té generace (příčí se mi psát jméno té rudé zrůdy) a nesouhlasím s ničím z toho, co jste napsala. Mimochodem - úctu si nezískáte tím, že budete stará, tu si musíte zasloužit.

Pane Vyskočile, opravdu si myslíte, že ten spratek v té tramvaji měl právo se takto chovat k tomu staršímu pánovi a že si ten pán měl svoji autoritu u něho nějak "zasloužit"? A jak? Můžete nám hloupým dát návod? A to nemluvím o kouřící a chlastající partičce, se kterou ten sprateček jel.

Jsem "husákovo dítě" a absolutně s Vámi nesouhlasím. Za život jsem od rodičů dostala 1 facku. Naprostá většina mých kamarádek na tom byla stejně. Kluci byli rošťáci ve stejné míře, jako ti dnešní, jen tehdejším způsobem. Nevím, kde jste se pohybovala tehdy (myslím prostředí a sociální skupinu) a teď, ale jí jsem pozorovala a pozoruji něco zcela jiného. Dnes mám a moji přátelé a příbuzní mají děti 10 - 20 let. Drzí jsou, jako každý puberťák v historii (dnes puberta nastupuje dřív) a mají svou hlavu, pěkně tvrdou, jako jsme ji měli my. Ale jinak jim všem fandím a jsem v klidu, komu tuto zemi přenecháme. PS: Rodiče se mnou nikdy nemluvili sprostě a stejně tak s dětmi nemluvím sprostě já ani moji přátelé.

Upřímně? Články a "postřehy" tohoto typu mě dost vytáčí. Jak člověk může na chvíli sám sebe poplácat po rameně - jaká je ta naše generace úžasná! Jak jsme dobře vychováni! Člověku je hned tak nějak líp u srdce, že? Co mě teda ale vždy souběžně začne vrtat hlavou je - ty jo - tak kdo ty spratky tedy ale tak blbě vychovává? Mládež byla, je a bude VŽDY jen takovým "zesilovačem" společnosti. Uvědomte si, do čeho se ty děti rodí. Do jakého životního prostředí? Do jakého technologického šílenství? Do světa - kde nemají žádnou hodnotu - protože - nesmí - tu přeci budou mít až si koupí to a to a budou mít dokonalý vzhled, 1 000 lajků na FB, procestovanou alespoň půlku světa a papír z prestižní VŠ (pracovat rukama je totiž něco opravdu hrozného...) Do světa - kde už pro ně není osobní svoboda - jen neustále hlídání. Kde není odpoledne bez dohledu rodičů venku za domem. Jen řízená činnost... Milion kroužků, milion požadavků od nás - rodičů. Rodí se do rodin, kde než vyrostou - mají několik maminek a několik tatínků. A teď to přijde. Otázka, která bude bolet. KDO toto prostředí vytvořil a vytváří? Strom poznáš po ovoci. Pokud se nám nelíbí ovoce - možná je čas změnit sebe. Změnit témata, kterými se zabýváme. Třeba místo přemýšlení na jakou dovolenou pojedeme - ať síť valí bulvy - vzít dítka sázet stromy, čistit řeky...Je toho hodně, co můžeme dělat jinak. Ale možná bych začala tím, že si budeme jedni druhých vážit. A až ty spratky zítra uvidíme v tramvaji - tak místo odsouzení si třeba říct - nemají to v mnohém lehké. Každá generace čelí jiným výzvám... A i když to vypadá všelijak - věřím, že i ta dnešní to nakonec nějak zvládne...

Podepisuji v plném rozsahu.

Děkuju