Jak je možné, že krom Koruny nikdo dole na Můstku nevzpomene miniaturní automat Korunka (mimochodem – Můstek a Korunka, jaká to dentální tématika!)? Chlebíčky a pití prodávali v samoobslužných otočných automatech po vhození mince. Úžasný záchvěv techniky a cizokrajna pro dětskou duši.

Jednou jsem si tam koupil nápoj Bitter Granat – to musí být úžasné pití, když to zní tak až „západně“... neznaje jazyků jsem netušil, že ten bitter bude opravdu hořký; nedopil jsem ani polovinu.

A jednou mi máma nedoporučila chlebíček, když je to tam celý den... dozírající zaměstnanec po ní hned vyjel, háje čest obchodu.

..

Zkoušel jsem si teď Korunku vygůglovat, ale vůbec se mi to nepovedlo. Najde někdo nějaký odkaz?

..

Do (té „velké“) Koruny jsem nikdy moc nechodil, ale bufíkové hlášky pamatuju – „Pán už knedlíček nebude?“ „Je ten lógr volnej?“ Pak ještě jedna anekdota o bufeťákovi a dršťkové polévce ...

Konečně nezapomenutelný Ivan Mládek (v té době nádherný a dada) z povídky Úterý: „Vcházím do mléčné restaurace ‚U dvou cecíků‘. Dneska si dám chlebovou pochoutku (jestli to neznáte, to je tenounký plátek chleba připlácnutý mezi dva tlusté chleby). (...) Vzpomněl jsem si na historku, která se mi přihodila včera ráno v nedaleké mléčné samoobsluze. Vystál jsem si frontu na sklenici mléka, mléko jsem si dal na bufetový stolek a šel jsem si vystát druhou frontu na chlebovou pochoutku. Když jsem se s chlebovou pochoutkou vracel ke stolku, mléko nikde. Obešel jsem všechny další stolky, ale mléko jsem už nenašel. Tak to byla příhoda o tom, jak jsem ztratil mléko.“ Tolik I. M.

Jen tak na okraj, ani Mládka jsem na netu nenašel a celý text jsem opsal z MP3 nahrávky; jak nemám rád jeho Čundrcountry show (podle mě zvulgárněl), jeho první desky a tyhle staré texty mám dodnes moc rád a jsem mu za ně vděčný.

Dobrý den Děkuju za ten dlouhej a zajímavej komentář k blogu. Korunku si nepamatuju, ale Můstek a Korunka mě pobavil

Tuhle mluvil v televizi nějaký odborník, historik, demograf, či co, říkal, že svého času bylo na Václaváku 23 biografů, a že v současné době tam žije toliko cca 300 obyvatel. Klasika tehdy: v každém paláci v podzemí kino, v přízemí obchod, v prvním patře kavárna. Hovořil i starosta 1. městského obvodu o tom, jak se centrum vylidňuje. Ale to je bolest všech světových metropolí. Já jsem svého času (1998-2008) bydlela v centru Karlových Varů na kolonádě, krása, ale pro rohlík jsem musela jezdit na periférii do supermarketu.

Je to hlavně dobou, máme multikina, obchoďáky,do malých kin by už nikdo nechodil

Jezdili jsme do Prahy každý rok v době Mělnického vinobraní. Naši měli kamarády z Větrušic u Mělníka - oni k nám zase jezdili na Velkou cenu motorek....

Vždycky v pátek jsme vyrazili, v sobotu do Prahy (Kotva, Václavák, hlavně nákupy, protože v Praze toho bylo přece jen více k dostání) a v neděli do Mělníka na slavnosti a stánky....

Přestože jsem v Praze byla každý rok, památky a historii jsem začala užívat až jako dospělá. Jako dítě by mě to asi stejně nebavilo. Zato teď do Prahy vyrazím tak jednou za rok až dva....Na Petřín, na Vyšehrad...z Petřína procházkou na Hrad... Bydlíváme v Karlíně a užijeme i jídlo na ulici. I když je to pro turisty - vždycky zajdeme na šunku od kosti na Staromáku.

Ty koktejly co bývaly už nejsou ani v Brně - ale občas je umixuju doma. Když dáš do mixéru zmražené jahody, mléko a trochu cukru, máš tu pěnu úplně luxusní.

Automat Koruna: jahodový kokteil, vepřenky a jiné dobroty. Kde jsou ty časy ... Stánky na "václaváku" s úžasně připálenými klobásami neodolatelné chuti ... Rande "pod ocasem" ... Fronty na lístky do Semaforu ... To bylo krásné

Jako děvče z Prahy 5 si Vás spíše představuji s jahodovým koktejlem v mléčném baru u Anděla. Vedle bufetu Smaženka (super bramboráky v přepáleném oleji).

Anděl u metra pamatuju, když tam byla ta jídelna, pak z toho udělali tržnici nebo co. Ale jediné koktejly pamatuju v Lidické, než se zahlo ke Smíchovské trznici Oživte mi paměť prosím

S automatem Koruna a rybárnou v průchodu hotelu Jalta.

Ta by se mi hodila, dobrých ryb je v Praze málo

Moc hezky jsi zase zavzpomínala Pro Václavák mí doslova "krvácí srdce". Z krásného místa v centru Prahy se stalo něco téměř periférního. Nebyla jsem tam už dlouho - raději. To je velký průšvih magistrátu, že s tím neumí nic udělat.

Mě vůbec koktejly nikdy nic neříkaly, chodili jsme do Koruny většinou na párek. A když kolem oběda, tak vzadu do jídelny. Dobře tam vařili, a za pár kaček.

Děkuju Maruško Je to fakt veliká škoda Ani tam nechoď

a že bylo těch vůní nikoliv z lesů polí ze zahrad každý si dal na co se těšil co měl rád kvalitní jídlo kvalitní lidé domácí sekaná se salátem řízek dršťková a vývar hovězí....a dnes...perník s herákem AIDS jako bonus

Opravdu se domníváte, že perník s herákem jsou výmysl až dnešní doby? Nečetl jste Memento od Radka Johna? Pokud ne tak je to příběh feťáka (feťáků) odehrávající se v osmdesátých letech minulého století.

Také rád vzpomínám na dětství a mládí. Neznamená to ale, že si pamatuji jen to pozitivní.

"Václavák je zóna strachu..." Tak já bydlím od Václaváku co by kamenem dohodil, ale že bych měla strach, to opravdu ne.

Mně na Václaváku kromě Koruny a dalších podniků a obchodů hlavně chybí TRAMVAJ jezdící od Muzea na Můstek a od Repre k Národnímu divadlu.

To jsem asi nezažila nebo si to nepamatuju