Zažila jsem dvě zemětřesení, považte v Praze na Petřinách (kolej) a druhé v Karlových Varech, předesílám nic drastického. Sedím si tak u stolu na koleji, učím se a najednou se vše se mnou zatočilo. Ten den jsem byla dávat krev, usoudila jsem, že je mi asi blbě. Ale když jsem viděla, že se houpá hladina limonády v lahvi, vylétla jsem na chodbu. Tam už byly holky a smály jsme se tomu jak prdlé. Podruhé jsem si četla v posteli, najednou ťukyťukyťukyťuk, začal se tetelit voňavý keramický přívěsek na skříni. Postel popojela hore dole, vyletěla jsem do obýváku, manžel vyjevený - "Čoveče, hnulo se mi křeslo!" Tehdy jsem konečně pochopila termíny pružnost a pevnost. Náš barák stál na nábřeží řeky Teplé a základy měl někde v řečišti.

Hned jak jsem uslyšel o zemětřesení, tak jsem si vzpomněl na tebe, jestli tě to taky nepostihlo. Jsem rád, že jsi v pořádku. Přečetl jsem taky to tvoje rozhodnutí vrátit se zpátky domů. Já bych asi taky nedokázal žít nikde jinde. Věřím, že v Itálii je krásně, ale doma je holt doma

Myslel jsem, že to bylo v Abruzzu a ne až takhle dole..

Omlouvam se, ze nepisu pod komentare, moc za ne dekuju, snad si je v Praze v klidu prectu a odepisu. Ted jsem na pc jen na chvilicku, nez pujdem spat do auta, protoze se to tu furt klepe a ja se fakt klepu taky. Dneska mi psalo spousta lidi do e-mailu, zprav i na Fb, jak to tu vypada, jak se mame, jestli jsme v poradku a jak jsme to v noci zvladli - jak to probihalo. Pry at to napisu aspon do blogu, ze si to vsichni prectou. Byla jsem moc rada, ale nestiham odepisovat na vsechny zpravy, a tak jsem napsala behem pul hodiny rychlej blog, o kterem jsem si rikala, ze neni nic moc (byl fakt nejrychlejsi co jsem kdy napsala), ale dam tak vedet vsem tem dobrym lidem, co se o mne - nas boji. Vubec jsem fakt nemyslela na pocet ctenaru, ale na to, jak rychle napsat, ze tady diky Bohu nic nespadlo!

myslim zmenu ... ale ty mi asi rozumis, to je zemetreseni vzdycky

zvladas to, zvladnes i to dalsi zemetreseni ....drz se

... a možná se Itálie zlobí, že odjíždíte ... ?

Buch s tebu, děvucho. Dam si na tvoje dobre zdravi skleničku Tokaje. A hlavně na štěsti, bo ti synci a děvuchy z Amatrice byli zdravi dost, ale co jim bylo platne, že?

Zdá se, že se vracíte do Prahy v pravou chvíli.

budu nepatetickej: to je treba zapít!