Nepláču, moc jsem to nezažila. Pamatuju spíš to, jak se MDŽ ignoroval a přáníčka jsme dělali ke Dni matek. K tomu luční kytky a bylo.

Tak to my - pastelky a šup velké MDŽ na štorc

My jsme mívali buď posezení v zasedačce+kytka a dárek, nebo brzká večeře v restauračním salonku+kytka a dárek. Záleželo, kolik bylo ve fondu FKSP. Od té večeře se pak vytrácely matky dětí i jiní, zbylo jen takové jádro, které si tu oslavu dojíždělo za své a po svém, přesně jak praví báje.

My jsme často dostávaly frézie. Nevydržely tak dlouho, jak karafiáty, ale překrásně voněly. Někdy jsme dostaly brambořík v květináči, ten se mi taky líbil. Letos bych si chtěla ty frézie koupit sama, trochu se mi po nich zastesklo.

U nás v rodině to dopadlo tak, že MDŽ zaniklo, a na Svátek matek se moc nezvyklo, každý druhý je zapomenut.

Po té době nepláču. Mně nějak moc nevadí ten rozdíl v regálech obchodů, já nejsem ani dnes utrácivý typ. Jako největší pozitivum doby beru, že po převratu jsem si mohla přestat dělat starosti, zda se moje děti dostanou na studia podle svých plánů a schopností.

Ze svého dětství pamatuji, jak se objednávala malá dortová srdíčka (peníze dodali tatínkové), šili jsme s papíru kaezety ve tvaru srdíčka a plnili sáčky bonbonů apod. Vždy pak byla ve vesnické hospodě besídka, kde jsme přednášeli krátké básničky o mamince. Taky jsme sborově zpívali. Dojatí rodičové slzeli v obecenstvu. Moje děti zase měly krátkou besídku na počest maminek ve školce.

Dík za připomenutí, člověk si s Vámi pěkně zavzpomíná.

Paní Pokorná, my jsme slavili Svátek matek vyparádění v dětských krojích s živou dechovkou, takové malé slovácké hody. Nezapomenutelné.

Jo, to já když něco ukrad, tak mě hned chytli

No vida, po ,,Valentýňácích" jsou tu ,,eMDéŽáci" Zdravim a přeju!

Mne zatím ne ......ale raději klepu na čelo, protože kytky loupím i ted, ve dvaačtyřiceti Jinak já jsem retro pisálek, o Valentýnkách nepíšu

Hernajs, to zírám.

Pustím si nějaký starý film pro osvěžení paměti.

Já si právě loni pustila Bakaláře a viděla, že muži byli na plech a ženy strhané, ale v diskuzích jsem se dozvěděla, že to prý bylo jinak.

V době bujarých oslav MDŽ, byl v kurzu tento vtip: Vážený soudruhu řiditeli, omluvte prosím moji manželku z dnešních oslav MDŽ, rozhodl jsem se , že si ji ožeru a opíchám sám.

fakt? Tako tom jsem ještě nikdy neslyšela

Máte to trochu popletené.

Ženy ani náhodou neseděly samy. Pilo a dovádělo se hromadně a na případný "úlet" nebyl brán zřetel.

Protože, co se přihodilo na MDŽ, jakoby s nepřihodilo.

pili hlavně chlapi. manželky na ně čekaly doma, aby se jim dobře střřízlivělo

Hezké povídání.

Já jsem své manželce nosil kytky úmyslně jindy než na MDŽ.

Dnes jí je nosím skoro jen na to MDŽ.

Mám ji rád každý ten už tolik roků - ale když jsem zapomněl na výročí svatby, bylo zle. Když ona zapomněla na výročí svatby, nic se nedělo. Tož, je to složité, s těmi ženami.

my se brali na manželčiny narozeniny. ty si i po těch letech ještě pamatuju. a navíc mám o jednu kytku míň