Teda Kájo, já tě měl za romantickou duši a přitom lítají hrnce i s nudlema. Asi přehodnotím svůj náhled. Kecám..... já věřím, že to bylo jen a jen z čisté lásky

Vlastíku já jsem takovej mix Já jsem hlavně hrozně emoční nebo jak se to řekne. Když mě někdo naštve, lítaj hrnce - lítaly, ted už jsem starší a klidnější No ale jinak jsem romantička, zrovna dneska jsem seděla na zídce, pozorovala přírodu - jaro a psala si do notýsku, jaká je to nádhera. Myslíš, že o tom mám napsat blog? Aby to nebyla nuda, ted nevím .....ale pro mne to byla krása

Noo, Kájenko, začátek teda fáákt hustéééj! Ale vy budete přesně ta dvojka, co se bude milovat až do smrti, kterou si přivodíte společně přesně jako ti Roseovi. V podstatě by to ani jinak nešlo, protože jeden bez druhého byste už jen přežívali...

A víte jak se to u nás říká - láska nehněvaná není milovaná..

A taky Vám chci ještě napsat, že mi přijde praktické to házení hrnci namísto nádobí, že nejsou střepy, za to u mě, jakožto pořádku milovné osoby, máte karmu!!

Mirko děkuju .........jsem ráda, že už je to pryč, protože jsem setaky mojí blbostí málem utopila. Pohadali jsme se, já naschvál naštvaně odešla k rozbouřenému moři, aby se on bál , on zůstal v autě a mě málem smetla vlna - fuj. Byl tam jeden pán nad pláží a řval na mne, jestli jsem se rozhodla umřít .......no jak píšu na začítku - já jsem taková krá.. .....teda byla jsem

Taky jsem to tak měla. Dřív. Kolem 35 se to zklidnilo.

Jednou mne absolutně dostal jeden můj (svatý) partner. Poté, co se mu za hlavou rozplácnul o dveře tavený sýr se na mne upřeně zadíval velkýma hnědýma očima a udiveně řekl "to ale přece nemůžeš, takhle se ke mně chovat..."

Potom je to s Itálií těžké, když ten druhý nejeví pochopení.

tak takové jsem měla dva partnery ..chudáci - se mnou. Muj manžel byl takovej dobrák, že když jsem po nem hazela brombory, tak jen uhejbal a pak je psbíral. Ten pak, Francesco byl to stejné, nadávala jsem mu neprávem a on mi řekl - ano miláčku, máš pravdu. Já asi potřebuju soupeře ...co jeví pochopení

Káji, taky Vám tu pohodu moc přeji, ale ono k ní jde dospět i přes Itálii, ale ne každý je toho schopen a ochoten. První manžel hysterik, další skoromanžel cholerik (těžkej, Tvoje Itálie je proti tomu romantika non plus ultra. Házení věcí s ním nehnulo a o romantickém udobřování ani památky. A mimochodem, nepomáhalo ani být v klidu či se snažit rozumně argumentovat. Jediným řešením bylo bič a pryč.

Zato teď to mám podobně jako Zuzka. Manžel těžkej pohodář, vychoval nás všechny. Děti původně v šoku a teď spokojené, že se s nimi nedohaduju, že nekřičím a usmívám se. Takže mně Itálie neschází

Dášo mně taky ne, vůbec Ale jsem ráda, že jsme to spolu vydrželi a ted je ta pohoda. Ti Vaši byli asi trochu extrém, to pak jedině ten bič

Tu pohodu Vám oběma moc přeji.

:))))Tu italskou?:))))))

Můj muž je kliďas, já ne. A třískej si pak nádobím, když jeho to nechává naprosto v klidu. U nás byly hádky jen kvůli dětem, ty jsou už z domu a tak u nás už roky panuje idylka. Jsem za to moc ráda.

Hezkou sobotu, Kájo!

Zuzi jak ty to stíháš, psát, běhat a ještě číst? Já dneska odzimovala balkony, umyla okna a nestihla jsem si přečíst ani zprávy Ale je fakt, že mě žere čas Fb. Hezkou neděli a jsem ráda, že máš doma taky pohodičku

Kájo, díky za úžasné, upřímné vyznání Smála jsem se až do půlky blogu, a pak přišlo krásné zklidnění - protože konec dobrý, všechno dobré!

Tak ať vám to opravdu dlouho vydrží. Díky oboustranné trpělivosti jste jak v růžové zahradě

baci

Maruško buongiorno a moc děkuju za bezva komentář i za přání Dnes v noci jsem nemohla usnout, furt jsem přemýšlela, jestli to není moc osobní, jestli to nemám smáznout. Ale tvůj komentář mě tak potěšil, že to tu asi nechám No co, byla to u nás ,,Itálie," ale teď musím klepat, protože to je fakt růžová zahrada - aspoň pro mne. Když jsem to včera četla Mauriziovi, že teď jsme naprosto v pohodě, řekl mi: ,,mluv za sebe." Ale smál se. Tak snad .... A i kdyby ne, hlavně že jsem v pohodě já Jen doufám a opravdu si přeju, aby nám to, jak píšeš ty, vydrželo

děkuju