Tak jste svým novým článkem úplně přesně vystihla dnešní dobu. Celý život žiju na vesnici. Dřív měl každý nějakou tu škodovku nebo žigulíka, podobný příjem a nebylo si co závidět. Pak se najednou něco změnilo. Někdo začal podnikat, někdo zase přestal chodit do práce jen proto, že už nemusel a začaly být vidět rozdíly. Stačilo koupit si lepší auto a půlka vesnice vám přestala odpovídat na pozdrav. Bohužel se změnou režimu ubylo času i na přátele i příbuzné. Jako děti jsem spolu trávili prázdniny, víkendy a spoustu toho prožili. S dospělostí a odpovědností se naše dobré vztahy kamsi vytratily. Nastaly nám "dospělácké starosti". Ale máme aspoň na co vzpomínat. Viz vaše články.

Dnešní děti mají počítače, mobily, fejsbůky a na nich stovky virtuálních přátel. Ve skutečnosti nemají ani s kým jít někam ven. Zatímco pro nás byl trest domácí vězení, dnes je trestem "vypni to a jdi na hřiště".

Ve svém blogu jste to popsala úplně přesně. Děkuji za něj, těším se na další vzpomínání

Já si taky doteď pamatuju sousedy, vedle kterých jsme bydleli před třiceti lety: pan A. nad námi kýchal tak mohutně, že se nám třásl nábytek v obýváku, synovi sousedů V. jsme dali do svačiny housenku. A vůbec největší postrach byla paní N., která nesnesla bytˇ nepatrný nepořádek, každou ´zbytečnost´ hned vyhodila a její manžel pak marně hledal, kde má svůj jediný svetr apod.... Dnešní sousedy ani neznám, to je bohužel realita současnosti. Bezva článek.

Pavlo moc dík  Já sousedy tady v Itálii znám, protože Italové jsou víc ukecaný a hlavně je nás v baráku jen 14 bytů. Ovšem nenavštěvujeme se jako tenkrát v Hlubo (to ještě napíšu o těch ,,tetách,, z baráku ) Ale ve Vršovicích, kde je 28 bytů, tam znám jen sousedku a domovníka

milá člověčina, díky

Slovo člověčina mám moc ráda, díky 

Místo křiku dětí, hukot aut, je mi mnohem milejší. Vřískající spratky nesnáším.

 no někdy je to fakt síla (vedle v bytě mají tři tříleté vřískající holčičky), ale chtěla jsem tím spíš říct, že hřiště jsou dnes prázdná a nejen hřiště.

U nás v porubském vchodu paneláku byly všechno tety. Sedávali jsme u jednoho televizoru, nosili si buchty, obdivovali jediné auto v ulici, sázeli břízy (dnes je zase kácejí). Moc pěkný článek.

Magdo moc moc dekuju :) Presne tak. Dnes kaceji vsechno :(

jo, diky za takove vzpominani a karma

Take si vzpominam na osamele stare damy ktere nas zvaly na caj, a my nechapali z ceho mely babky takovou radost kdyz jsme "milostive" prisli.

A ty ktere jsme meli jako deti za blaznive, na jednu vzpominam, tak s odstupem casu jsem si uvedomil ze byla blazniva, ale zalem. To jako dite clovek nevidi. 

Pisete hezky

Milane děkuju moc za karmu a za poslední větu - to mě těší ještě víc než karma  Máte pravdu, teď vidíme spoustu věcí jinak 

Suprový článek. Jinak mi ale přijde, že jste musela být pěkný číslo !

Lído to jste zlatá, takový komentář jsem nečekala, ale moc mě povzbudil, musím se do toho psaní zase pustit. Já Vám řeknu, že jak vzpomínám a píšu o mém dětství, tak mě často napadne, že jsem byla pěknej zmetek. Sice mě řezali páskem i vařečkou a musela jsem klečet v koutě, ale asi to nestačilo 

Jé, to´s nakousla téma, že jsem se hned zasnil a zavzpomínal na babky mého dětství. I když ty moje se nacházely na víc místech, ten náš činžák nebyl nijak komunitní. Ale to není téma na diskuzní příspěvek, to by bylo na celý článek (a to jsem si zrovna teď vzpomněl na další babku).

Ahoj Kadliku, to mám radost že Tě vidím, jak to šlape chlape? To mě těší, že jsi si zavzpomínal. Chtěla jsem napsat o sousedkách, ale nějak mi hlavou proběhly ty babky - na tu paní Jačkovou jsem si nemohla léta vzpomenout, ale jak jsem začala psát, vyšla ,,na povrch,, i ona  Sice blog nic moc, nějak teď nepíšu - nestíhám, tak jsem z formy  Ale snad si čtenáři alespoň vzpomenou na babky ze svého dětství jako ty a to byl záměr