Zjistil jsem, že v českých končinách má Kája dnes svátek. Sice je tak pracovitá, že ani nemá čas na své věrné čtenáře, ale i tak snad přijme políbení na čelíčko

Jééé děkujuuu Já teda ty blogy ted fakt nestíhám, ale myslím na Vás .....na všechny  On ten můj Ital chce 2x deně teplé jídlo, pak každý den dopol.pracuju, někdy i odpol a hlavněěě - do Vánoc mi prý vyjde knížkaaa  Zatím jen e-kniha, ale prý pokud by se prodávala, tak i tištěná. To by byl sen - hlavně kvůli našim 

A to je zase pěknej blog!  Kájo, proč myslíte, že ve svých téměř 37 letech "pracuji" s dětmi?! Protože mě baví blbnout, odvázat se, vymýšlet pro děti různé blbiny, hlavně, abychom se zasmáli, miluju dětský smích a tu jejich upřímnou radost! Ale co Vám budu psát, v den volna ( pracuji dle daných směn ) si dávám dohromady tělo a hlasivky!

Navštěvuji masérku, abych vydržela a kdybyste slyšela jak u ní skučím! Kolikrát mi říká " Mirko, nekřičte tolik, nebo mi lidi za dveřma, co jsou po vás, utečou!"

Děkuju Já se dneska nad usmevem te trimesicni holcicky rozbrecela - teda tekly mi slzy dojetim. Smala se a jemnym hlaskem mi rikala nejake bla bla. Děti jsou jak andilci ..........do dvou let, pak to jsou certi a certice

Všem moc děkuju za komentáře, odepíšu hned jak mě synovec nechá vydechnout 

:)))))) vidíš, síla zvyku! A už máš mínus taky:))))))))) tak promiň, mělo být plus!!!

Hezké, ale na takový článek máte nárok, až vám bude 62 a ne 42. Vždyť vy jste ještě v plném rozpuku ! 

 tak dík 

To jsem ráda, že v tom "nejedu" sama. Mám to úplně stejně. Skotačivá, stará puberťačka!

Díky za milý blog, Kájo!:))))))))

Maruško ahoj, mám tu synovce a furt s ním někde lítám a nestíhám jít ani na PC. Tak to je super, že v tom nejsem sama  Šárka se s tím mínusem asi sekla

No co, svět nemusí být dokonalý. Bez brýlí je můj pohled do zrcadla milosrdnější. Hned vypadám od dvacet let lépe, nebo snad ne?

Jasně  Pavlo jednou jsem se koukla do toho zrcadla co zvětšuje a docela jsem se lekla 

Tak tyhle pocity jsem měla před rokem, kdxž jsem doprovázela 16 lezou dceru do tanečních.Připadalo mi to docela nedávno,co jsem chodila do tanečních já a ono už to bylo 30 let! Hrozný! Já přece nejsem tak stará! Jenom už hodně pamatuju : ))

 A já myslela, že je to tím, že nemám děti ........není 

Jejda, Kájo a ostatní, tak to jsem moc rád, že v tom nejedu sám.

Na jaře mi bylo 47, tělesná schránka sice chátrá, neduhů mám dost, ale nestačí to ani na částečnej invalidní důchod, permanentně mě bolej záda v kříži, kolena, na dálku mám cylindrický -0,5D (beru si je hlavně do auta, vidím s nima ostřeji), na blízko obyčejný +1D (už bez nich neazostřím na 10cm, ale nejblíž na 30cm), odlomily se mi kousky dvou stoliček, na temeni se rozšiřuje náměstíčko a vlasy mi nikdy nenarostly delší než ždibec pod ramena, několik let jsem se nestříhal a jsou furt stejně dlouhý.

Zato mozek si myslí, jako by mi bylo nějakých 22-25. Jsem náruživej počítačovej hráč, sledovač filmů a seriálů, jednou měsíčně zajdu do kina na nějaký ten 3D film (klidně i animák od Pixaru), furt někde něco čtu na netu (na druhou stranu ale odmítám sociální sítě), mlsám sladkosti...

Momentálně pracuju jako profesionální uklízeč, takže nějaký domácí úklid mám totálně na háku, vysávám po 2 týdnech, prach ometám po měsíci, nádobí meju následující den po použití...

Pavle měla jsem tu synovce a nestíhala jsem, tak se omlouvám, že odepisuji až ted. Za ten týden co tu byl jsem zjistila, že večer v autě vidím kuličky, bez siesty to nedávám a u mytí nádobí mě tak louplo v zádech, že jsem si málem cvrnkla do trenek Váš přístup je super, taky se na prach asi vykvajznu 

Karlo, naprosto chápu, mám a vnímám to stejně.

Být nad věcí, je jediný způsob, jak přežít. Mám věkový rozdíl 20 let mezi nejstarším a nejmladším synem (známý prohlásil, že jsme si porodila vnouče), takže s malým (rok) blbneme a honíme se a válíme sudy, zatímco ty starší (dcera 18) se chystají maturovat či skládat zkoušky na vš a řeší dospělácké povinnosti. S úklidem jsem to vyřešila tak, že do podkroví, kde jsou děti, nechodím a dole uklízím sice Savem, ale s vědomím, že to za chvíli stejně nebude vidět. Ale co, synek to vypulíruje tepláčkama! Brýle si stejně nemůžu nasadit, malý mi je rozsedl a pes rozkousal pouzdro 

A víš co? Dětství starších dětí jsem prouklízela a prosnažila se být dokonalá (máma, hospodyně, manželka, žena...). Dnes si chci užít každého dne, každé vteřiny. I tak se manžel směje mému "syndromu mýval", tedy okamžikům, kdy jdu ála komando a vše vysávám, vytírám a uklízím do myčky, pračky a tak

P.S. omlouvám se za tyknutí, ale když už se stalo, snad mohu (jako nepatrně starší) navrhnout, aby to tak zůstalo

Jak říkala jedna moje kolegyně: Sundám brejle a je uklizeno.

Neboli - lepší už to nebude

Já jsem o tu dvacítku let starší, o příslušný počet kil nad ideálem, takže skákat gumu bych nedala. Zkusila jsem onehdy skákat "panáka" - bohužel, prvně bych musela shodit, po jedné noze mi to nejde. Když jsem měla zlomenou nohu, tak jsem viděla, že po jedné to jde jen s vysokými berlemi, s francouzskými holemi vůbec. Kdepak můj děda, starý rolník, taková sušinka, ten mi předváděl bruslení, pokoušel se mne naučit šplhat po silném stromě jako medvěd, když ta první větev je ještě vysoko atd. Vždycky konstatoval: Děcka, vy jste ale dřeváci.  A to jsem pak byla na základce ve školním atletickém družstvu.

 Brejle budu brát jen na čtení  .......a jinak ....jsem taky dřevák