Jojo,taky taky.A to jsem "Husákovo dítě"(78) a bydlel jsem na sídlišti.Naštěstí na kraji města jen pár set metrů od lesa s rybníkem a náš "akční rádius" sahal až několik kilometrů do okolí-zahrádky s "bezprizorním" ovocem,rybníky,les...fotbal,potyčky s klukama ze sídliště,ostřelování vosího hnízda prakem,pád z pětimetrové výšky z koňského kaštanu,chytání čolků v potoce...V té době (90.léta) již bylo mnoho mých vrstevníků otroky televize,videa,prvních počítačů a "konzolí"...Když jsem některé z nich učil lézt na stromy,bylo to pro ně Největší Dobrodružství...

Petře koukám stejné - krásné  dětství na okraji města  To je nostalgie

Ty mě vždycky rozbulíš:)

To nechci  ....chtěla bych Ti - Vám vyčarovat úsměv, takovej ten pohled do ,,prázdna" - do vzpomínek a ten  úsměv od srdce

ach jo, nějak se mi zaleskly oči...

 to je super, protože mně je moc líto lidí, kteří maji na dětství ošklivé vzpomínky. Dětství by mělo být to nej 

no nejsou ty počítače lepší?nejsou

 nejsou, včera jsem s dětma co je hlídám hrála člobrdo, dneska beru blechy 

Taky si pamatuji, vzpominam jak jsme s kamosem lezli pro stromech a trhali tresne. Pak na nas vylez hlidac s holi a my jsme utikali ale s plnou taskou.Jako kluk jsem stale byl venku dnesni deti to vubec neznaji.

Já je trhala do trika, pak jsem skočila a měla jsem marmeládu  Díky za krásný komentář 

Ovoce se nekradlo...ale chodili jsme na pajtl ;)

Dobré ráno Kájo  A co je to pajt? Včera jsem tady v Itálii nakradla a uvařila kukuřici, asi jsem se chtěla nějak vrátit do dětství. Jedna holčina na Fb mi říkala, že kukuřice se nekrade, že je všech. No možná za komančů, ale ten italskej soukromník nesdílel stejný názor a já se schovávala v poli  Ale byla dobrá 

Hm, něco mi to připomíná, ale už je to hrozně dávno. Dnešním dětem to může znít jako pravěk.

Já teď hlídám pětileté a dedmileté kluky. Velká zahrada, bazén, pole, hry všeho druhu. A oni? Tablet, televize, nintendo. Přemluvit je k nějaké hře je zázrak. A já bych si tak hrála škatulata, na třetího, polívka se vaří atd.