Tak dneska uřela, láska moje A řeknu vám, je to bolest fyzická, je mi na prd, ale doufám, že jí je dobře

Drž se, kočko, přebolí to.

Pes který zvládá sáňky si zaslouží metál.

Náš Dalan z nich vždycky v panice seskočil jen jsem je rozpohyboval...

Ahoj Honziku  Treba jsi se rozpohyboval moc 

Sunny 

Kájo, to je jako bych to psala sama. Pěkně jsem si zaslzela.

Ještě, že jsi napsala o té babě, co za ní doběhly plíce:))

Díky za ten blog, opravdu napsaný od srdce. Sunnynce držím palce, ať ji nic nebolí.

Maruško díky, dneska je trochu horší, je to jak na houpačce 

Nás před časem opustil 16-ti letý belgický ovčák Buddy - Badík. Byl zdravý jen do svých dvou let. Pak začaly problémy s alergiemi, lečba kortikoidy, pak léčba jater postižených léčbou kortikoidy... Tak jsme léky vzdali a dalších 10 let jsme pejskovi vařili rýži s masem, granulemi... A věčně nemocný opelichaný Badík se statečně všemu postavil, a radoval se ze života do letošního ledna. Je to skutečně jakoby nás opustil rodinný příslušník, i když jsme, samozřejmě, věděli, že se jeho konec blíží. Nebyl to zdaleka náš první pejsek, a doma nám šteká ještě dalších pět, které z různých důvodů hledali nový domov, a u nás ho našli.

A domov u nás má momentálně i šest kočiček. A věřte, že nejen pejsek, ale i kočička může být plnohodnotný člen rodiny. Kdo má doma chlupatého, mňoukajícího miláčka, tak také ví, o čem mluvím. Před čtyřmi roky jsem si třeba odnesla z útulku nádhernou peršanku, a ta mě mi dnes a denně dává všemožným způsobem najevo, jak je ráda, že je u nás. Půlrok dříve jsme se také byli podívat v útulku, den před štedrým dnem, a odjížděli jsme z černobílým vzteklým mrnětem, ze kterého se časem vyklubala krásná, ale svérázná kříženka asi mainky, a obrovským bílomourovatým kocourem, který prostě uhranul mého bratra velikýma zelenýma očima, a do dneška mu ducá hlavičkou kam došáhne, a tvoří spolu nerozdělitelný tandem.

Neumím si představit život bez pejsků a kočiček. (Leze to do peněz, mezi námi), ale oni nám to svou přízní vrchovatě vrátí.

My měli taky dvě kočky, jsou na fotce na mém blogu http://kajasimonovska.blogspot.it/

Maurizio je pred vic jak dvaceti lety nasel v popelnici, tak si je vzal a nastesti se se Sanny snesly. Emma umrela na stari predloni v srpnu, Bice loni  Ale ty musel nakonec Maurizio uspat a to brecel i on. Ja mela zvirata od te doby co bydlim sama, od mych 20let furt. Psa, papousky, cincilu, kralika. Papousek jeste zije u meho ex tady v Italii  Bez zvirat bych zit asi nemohla, natož, když nemůžu mít děti. Musím tu lasku nekomu dát a Maurizio ji moc nechce 

Můžu říct, že ztráta psího přítele, zvlášť po dlouhých letech společného života, je nevýslovně smutná věc. A čk si může stokrát říkat, že je to přirozená součást života. Nás opustila sedmnáctiletá fena v dubnu, ještě ji tu všude vidíme...Rozhodování, zda ji nechat uspat nebo ne, mě dlouho strašilo ještě ve snu. Brečeli jsme s přítelem ve psí nemocnici i cestou domů. Když jsem pozorovala, jak je jí zle a už nechce bojovat, nemohla jsem jinak. Měla hezký dlouhý život, to bylo mou jedinou útěchou...

Ivanko tak to muselo byt hrozne  Ale máte pravdu, mela dlouhy a urcite krasny zivot, taky si to o Sanny rikam.

Karlo, ať vám dělá Sunny ještě dlouho radost (a kdyby ne- ať se příliš netrápí).

Šáry díky