Uklidněte se, prosím
Já jsem mírumilovnej člověk, nerada se hádám, do politických debat se nemíchám (i proto, že do toho moc nevidím) a hned tak mě někdo nenaštve (slušně řečeno). Ale tohle?
Bojím se otevřít stránky Čechů v Itálii (kam běžně chodím), protože to tam jede jako ve slepičárně. A napsat jim, koho volím, to už vůbec ne! Všichni všechno ví, všemu rozumí, nadávají ostatním, ale kdo z nich pojede do Říma volit? Tak možná desetina!
Tady to taky raději neříkám, koho volím. Jsem citlivý člověk, všechno si beru moc k srdci, nad vším přemýšlím. A na blogu je to občas fakt drsný. Pamatuji mé začátky. A to jsem nepsala o politice. Naštěstí mi tenkrát psalo dost fajn lidí, co mi vysvětlili, jak to tu chodí. Jinak bych se tehdy asi smázla, když se do mne pustily jiné blogerky. No jo, byla jsem nová slepice v kurníku a navíc možná konkurence. Později zjistily, že nejsem ani jedno. A teď, teď jsme docela kámošky (protože jsem se nehádala). Ale politiky se na blogu stále bojím, když tak čtu ty diskuze. Jsem pacifista, fakt se nechci dohadovat a obhajovat jak a proč volím. Ale volila jsem a volit budu, i když není moc z čeho vybírat.
Já budu mít v paměti zaryté asi jen dva prezidenty. Prezident s velkým P byl pro mne pan Václav Havel. To byla srdcovka. To už asi nikdo nikdy nebude. A ten druhý, ten na mne koukal celé dětství z fotografií za katedrou. To není srdcovka, ale jelikož ráda vzpomínám na dětství, Gustáv Husák je s ním chtě-nechtě spojený. Jo tenkrát v Hlubočepích, to byla pro mne klidná vesnička a s ní spojené i krásné a klidné dětství, kdy jediný můj problém byl ten, co obleču panence nebo jestli konečně s někým vyměním těch deset céček za jedno průhledné. Vzpomínám ráda, často a furt bych o tom psala. Ale nechci se opakovat. Už je to asi všechno napsané v mé knížce. Tím vzpomínáním a psaním utíkám před dnešní drsnou dobou, ve které soused nezná souseda, kde už spolu v hospodě u piva chlapi nejdou proti komoušům jako tenkrát, ale nadávají si, kdo je větší idiot, protože volí toho nebo toho.
Když slyším, že už i v hospodě si lidi nadávají kvůli volbám, vzpomenu si na kamaráda Martina z bývalé Jugoslávie. To už je taky takové retro vyprávění, ale vidím to, jako by to bylo včera, i když je to víc jak pětadvacet let. On Srb a jeho nejlepší kamarád Romeo Chorvat. Oba tenkrát studovali v Praze na univerzitě, když u nich začala válka. Seděli jsme ve vysokoškolském baru někde na Děkance a kluci vyprávěli, jak to u nich je, jak proti sobě válčí kamarádi, jak nemůžou uvěřit tomu co se děje mezi rodinami, příbuzenstvem a kamarády z dětství. V očích měli beznaděj a bezmoc a to tenkrát ještě netušili, že to bude dlouhá a strašná válka. V té době jsem si myslela, že válka už být nemůže. Že už se v civilizované zemi nemůžou znásilňovat ženy a podřezávat muži. Že pokud by měla být válka, spadne atomovka a je po všem. Ale to, co mi vyprávěli kluci a před pár lety v Massa Martaně ještě jedna holka z Chorvatska, to mě tenkrát (jako dvacetiletou) nenapadlo ani v nejhorších představách. Tu holku zachránil italský novinář z Massa Martany v Umbrii (kde jsem pět let žila). Část její rodiny povraždili a znásilnili (včetně jí). Pak žila se zbytkem rodiny dva roky v nějaké díře v horách, aby přežila - čerstvě vystudovaná paní doktorka. Ten novinář tam tenkrát natáčel dokument a pomohl jim dostat se do Itálie.
Vím, to jsou dvě nesrovnatelné věci, ale prostě mi to vždy, když si lidi nadávají kvůli politice, ten večer připomene a trochu se bojím. Je mi z toho smutno, tak nějak mě to uvnitř mrzí, když čtu, jak se lidi urážejí, mažou se na Facebooku z přátel. Jedni se bojí uprchlíků, jedni Rusáků. Občanů z bývalého Sovětského svazu je teda na Žižkově jak much na dveřích do chlíva. Spodní Žižkov býval cikánů, teď už tu slyšíte jen rusky mluvící občany - nejen u nás v obchodě, ale i v autobusu a v hospodě. Koněvka, to je samej ruskej obchod, nápis, pojišťovna. A když přijdou k nám, do italského obchodu a jsou naštvaný, že jim nerozumím a nemluvím rusky, tak to bych je teprve poslala dopr.
Ale nejsou to jen oni. Žižkov je plný cizinců. A u nás, ve Vršovicích, tam je zase hlavní třída plná vietnamských obchodů všeho druhu (od potravin na každém rohu, přes oblečení po nehty). Všimněte si, že obchodů, kde pracují Vietnamci přibývá jak hub po dešti, ale malej českej krámek už bych ve Vršovicích a na Žižkově hledala jak jehlu v kupce sena.
Držme při sobě, jsme malej národ a zaplavujou nás jiné národy. Ale furt nás vidím v tom roce 1989 na tom našem Václaváku a věřím, že kdyby bylo nejhůř, potáhneme zase za jeden provaz.
Život se nám kvůli těm nahoře může změnit v cukuletu. Jsme jen maňásci v jejich divadle. Buďme alespoň na sebe hodní, nenadávejme si, nepociťujme nenávist a neurážejme se jen kvůli tomu, že má někdo jiný názor!
Už se těším, až bude po volbách a budeme společně řešit u piva naše hokejisty na olympiádě ;)
Karla Šimonovská - Slezáková
Nekritizuj
,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Padesátiletá Pipina
,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.
Karla Šimonovská - Slezáková
Když Husák visel nad katedrou
Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)
Karla Šimonovská - Slezáková
Nenechám se vyhazovat!
Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.
Karla Šimonovská - Slezáková
Tak jsem zase v Itálii :)
Moc ráda se vracím do mého druhého ,,domova," kterým je Itálie. Miluju tu spoustu věcí, ale jedno mám nejraději ...
Karla Šimonovská - Slezáková
Svlékněte se, uvolněte a vychutnejte si tu slast
Ženy odhoďte podprsenky i kalhotky, pánové slipy či trenky ... a nejen. Pak uvidíte, jak si to léto lépe užijete.
Karla Šimonovská - Slezáková
Čtenářům blogů iDNES
Budu chvilku hlasem blogerů, když oni jsou bez hlasů, ač čtenářů i diskutujících mají víc než dost.
Karla Šimonovská - Slezáková
Na seniory mi nesahejte!
,,To je hrozný, zase důchodcům přidali, ti se mají líp než my pracující. Baba jedna stará, dědek plesnivej."
Karla Šimonovská - Slezáková
Jsem prý blázen
,,Ty jsi blázen, ty nejsi normální, ty jsi magor," slyšela jsem nejednou. Ano, žiju dvojí život, i když to tak na první pohled nevypadá. Někdy mě to těší, někdy je mi z toho zase smutno, ale jinak to nejde a už asi nikdy nepůjde.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jarní milování
Dnešní článek je o milování, protože podle mne je to společně se zdravím to nejdůležitější, co v životě máme.
Karla Šimonovská - Slezáková
V Německu bych žít nechtěla
,,Domove sladký domove." Řekla jsem si hned na letišti, po návratu z Kolína nad Rýnem. My si vůbec neuvědomujeme, v jak klidné a krásné zemi žijeme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Výrobky z dob socialismu mě dokáží potěšit iDNES
Místo dětského psychologa vařečka, pásek nebo pár facek. Místo televize knížka s baterkou pod peřinou. Místo tabletu asfalt a barevné křídy. A přesto na dětství sedmdesátých a osmdesátých let všichni tak rádi vzpomínáme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Hotely na jednu noc
,,Já bych to dělat nemohla, já bych se bála," řekla mi nejedna z mých kamarádek. Ale mě to baví, je to cestování, poznávání nového a ještě za to mám peníze. Navíc konečně tu mojí pusu využiju i na něco jiného, než na průsery.
Karla Šimonovská - Slezáková
Snad každý má ve středním věku nějaké to trápení
,,Proč já se takhle svévolně trápím, proč tu stojím jak jelito s očima plnýma slz místo toho, abych se někde courala v nákupáku nebo zašla za kámoškou na kafe. Né, já opravdu nejsem normální.“
Karla Šimonovská - Slezáková
Obyčejný život je neobyčejný
Včerejší pracovní cesta Prahou mě donutila k zamyšlení, které mě provází celým dnešním dnem a všude tu paní z ulice vidím. Možná by ji měla vidět i spousta jiných lidí.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jak jsem byla na křtu knížky aneb Knihovna Václava Havla je takový obýváček
A že to byl křest zajímavý. Patrik Banga křtil svojí knihu, kterou mu pokřtil režisér Václav Marhoul, spisovatel Jáchym Topol a spisovatelka Petra Dvořáková. Hrála kapela, víno teklo proudem, všude kamery a byla jsem tam taky já!
Karla Šimonovská - Slezáková
Ano bylo líp, ale bylo i hůř aneb Jsme hodně zhýčkaní
Vzpomenete si ještě na svoje dětství a mládí? Na to jak jste se měli, co jste jedli, kam jste jezdili, jak vaše rodiče doma dřeli? Porovnejte to s tím, jak se máte dnes a přestaňte si stěžovat!
Karla Šimonovská - Slezáková
Rozdíly mezi Českou republikou a Itálií jsou stále stejné a nepřehlédnutelné
Je to přesně 22 let, co jsem se srdcem svázala s Itálií a každá cesta tam, je pro mne plná emocí, vjemů a zážitků. A tak, když mi ve čtvrtek pan ředitel oznámil, že bych mohla letět pracovně na veletrh čokolády do Assisi
Karla Šimonovská - Slezáková
Blbý a blbější na Moravě
Češi, Moraváci, Slováci - všude se najdou blbci, ale na lodích na Baťově kanálu si minulý víkend snad udělali československý sraz!
Karla Šimonovská - Slezáková
Miluju návraty do osmdesátých let
Jsem vděčná za cokoli, co mi připomene dětství, ať už jsou to věci nebo místa. Takže když mě kolegyně Péťa pozvala na jejich třítýdenní dětský tábor, jela jsem s radostí, i když jsem jako malá pionýrské tábory strašně nenáviděla.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 264
- Celková karma 35,43
- Průměrná čtenost 3736x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!