I ta nejhodnější tchyně je stále tchyně

Měla jsem několik ,,tchyní." Nebyly to opravdové tchyně (jen jedna), ale pokud s partnerem žijete roky v jedné domácnosti, tak jeho matka je prostě tchyně. Chová se tak ona - k vám, ale i vy - k ní. Některá tchyně byla lepší, některá horší, ale se žádnou jsem ještě netrávila měsíc v jednom bytě. Měla jsem docela kliku co? Až do teď!

Po dvou týdnech s tchyní v našem bytě, jsme všichni trošku na nervy. Když měla přijet, docela jsem se těšila. Netušila jsem, že u nás zůstane víc jak měsíc. Musím nakoupit zásobu čokolády, abych to ustála!

První dny byly fajn. Povídala jsem si s ní u kafíčka, chodila s ní na procházky, na trh, po obchodech. První dny jsou vždycky fajn, když vás přijede někdo navštívit. Ale jak se říká tady v Itálii ,,návštěva je jako ryba, po třech dnech smrdí." Netvrdím, že návštěva ,,smrdí" po třech dnech, ale po deseti už ano. Každá návštěva!

I když přijede moje ségra, tak první dny jsou super, po týdnu si ,,vjedeme do vlasů" a poté to spolu ještě pár dní vydržíme. A to je ségra, moje krev. Né ochránce padesátiletého ,,chlapečka." A navíc ségru můžu poslat někam, říct jí co si myslím - tchyni ne! 

Je to určitě i tím, že u nás jsme spolu čtyřiadvacet hodin denně - ať už je to ségra a nebo tchyně. V Praze či v Kalabrii je to jiné, tam trávíme čas odděleně. Celý den jsem ve městě s kamarády nebo u moře. Spolu jsme jen u oběda a u večeře - někdy ani to ne. Ale co tady? Tady teď začíná trochu ,,ponorka."

Pokaždé, když je situace napjatá a už, už chci něco říct, zatnu zuby, pěsti, prostě vše co se zatnout dá a říkám si ,,drž hubu Kájino nebo ty další tři týdny nevydržíš!"

A řeknu vám, že pro mne, jakožto pro Střelce, to je hodně náročné! Já kolikrát řeknu i to, co nechci. Ale s tchyní v bytě nemůžu říct ani to, co bych chtěla. Naštěstí mám dobré kamarády, se kterými můžu hodiny telefonovat a vykecat se z toho. Pro upřesnění české kamarády! Ať už kecám hodiny (díky Vibru jinak bych se nedoplatila) s Prahou, s Londýnem a nebo s Terni, vždycky mi to pomůže. A jelikož se vykecávám hezky česky, nikdo mi nerozumí a to je taky výhoda.

Ona tchyně může být sebehodnější, ale je to furt máma vašeho partnera. ,,On to takhle nemá rád," upozorňuje při vaření a kouká vám pod ruce od stolu, kde už hodiny sleduje pořady, které vy nesnášíte. ,,Proč mu tohle říkáš, to od tebe není hezké." Nelíbí se tchyním, pokud máte něco proti partnerovy. ,,On mi říká to samé, ještě v horším," odpovím klidně. ,,Ale to by můj syn nikdy neřekl a pokud ano, tak jen z legrace." Pokud je tchyně v bytě, snacha (zeť) by si měli pořídit diktafon. Zákonitě jsou vždy dva na jednoho!

A pokud se partneři hádají, matka stojí ve většině případů na straně svého dítěte. ,,To se nemůžeš hádat, když on přijde unavený a nervózní z práce, to si ho musíš vyslechnout, i když je protivnej a řve bezdůvodně. Ty jsi hrozná." To bych skočila kolikrát hlavou proti zdi, tohle poslouchat.

A on? Přizná, že je také nervózní z přítomnosti jeho matky, i když je hodná. Ale jak řeknu něco málo proti tchyni, tak mi odpoví i on ,,ty jsi hrozná." A tak žeru čokoládu, po které mám obličej jako puberťák, koušu si nehty jako na základce a říkám si ,,nejsi hrozná Kájo, jsi dobrá, protože to vydržíš!" Chtěla bych vidět jeho, kdyby byl s tchyní měsíc. S jeho povahou by se po týdnu odstěhoval do hotelu! 

Ve skupině Italky (Češky a Slovenky v Itálii) jsem četla spousty příběhů o šílených tchyních, které dělají naschvály a rozvrací vztahy. Něco jako film - Příšerná tchyně. A nejsou to jen italské tchyně, i když ty jsou opravdu ve většině případů horší, jak ty české. Ti italští chlapečci jsou pro ně miminka i v padesáti. Většina Italů s matkou bydlí až do svatby, i když se žení třeba v pětačtyřiceti letech. Ale i české tchyně jsou kolikrát na odstřel. Ne nadarmo je o nich tisíce vtipů.

,,Jaký je rozdíl mezi tchyní a mlhou - žádný, nejlepší je, když se zvedne a zmizí!"

,,Proč má tchyně kruhy pod očima, protože čert nikdy nespí!"

,,Vždy, když se hádám s tchyní, poslední slovo je moje. A co jí říkáš? Ano maminko!"

Já jsem ve svých čtyřiceti letech a po x tchyních dospěla k závěru, že je lepší snažit se vycházet s tchyní po dobrém, nepouštět se do diskuzí a do bitev, pokud to není nezbytně nutné. Pokud jezdíte ke tchyni jen na návštěvu a nemusíte s ní bydlet - což nikomu nepřeji, protože to musí být ,,na mašli," tak zatněte zuby, pěsti a vydržte to! I já se o to teď snažím, i když to není vůbec lehké. Naštěstí v Perugii začal Eurochocolate festival a tak mám nakoupené zásoby čokolády!