Moji spolužáci - krásky a fešáci
Najít mne nebude problém :) A vedle mne Nanynka Dietlová.
Mohla bych zalistovat v paměti a napsat něco o každém z mých spolužáků. Za těch osm let školní docházky jsme se poznali docela dobře a stýkali jsme se nejen ve škole, ale i po škole. Nepíšu však třídní kroniku (ve třídě nás bylo skoro čtyřicet), proto jen letmou vzpomínku na ty, kteří mi nejvíce utkvěli v paměti.
A o těch, se kterými jsem se vídala i po ukončení školy a vídám se stále, o těch budu psát postupně v každé kapitole. Vždyť oni jsou díky Bohu, mou součástí dodnes!
V každé třídě na základní škole byl kluk, co se líbil všem holkám - univerzální hezoun. O něm snila každá z nás, alespoň jednou za těch osm let. U nás byli hned tři. Filip, Martin M. a Martin K. Filipa jsem znala už od školky, ale on stál při tělocviku vždy na začátku řady a já na konci. Mezi námi byl rozdíl mnoha centimetrů. Nicméně na druhém stupni se z hezounka vyklubal opravdu fešák a já si zpívala písničku ,,proč nejsi větší, proč nejsi větší, aspoň o pár cenťásků?" Samozřejmě zase jednostranná záležitost. Mě však stačilo to, že se mi Filip neposmíval a občas jsme spolu - ve třech, chodili ven. On byl totiž Pavlův nejlepší kamarád.
Další srdcové eso byl Martin M. ze Žvahova. Jelikož bydlel blízko nejhezčí holky z naší třídy - Moniky a chodili spolu ze školy, tak jsme je tak nějak brali jako dvojici. Takový ten ,,král a královna plesu." Martin se mi moc líbil, a taky jsem se před ním moc styděla. Ještě víc, než před ostatníma klukama - vždycky jsem byla stydlivka. Skoro jsem se s ním nebavila, jen jsem ho z dálky, z poslední lavice pozorovala.
Byla jsem jedna z nejvyšších ve třídě, tudíž jsem musela sedět v posledních lavicích, většinou vedle Bohdana a Petra - dvou největších kluků, jak do výšky, tak do šířky.
Ta poslední lavice mi připadala tak nějak za trest. Soudružka učitelka mi vždy vysvětlila, že to není nic proti mně, ale aby ostatní dobře viděli na tabuli. Takže i mou výšku jsem začala brát jako vadu a říkávala si ,,proč se ten Pán Bůh na mě tak vyřádil." Ted´mu naopak za ty ,,vady" děkuji! Italové, ať muži či ženy, berou totiž výšku jako velikou přednost. Dokonce větší, než velké poprsí!
Zato s Monikou jsem se bavila, spíš hádala. A to dost často. Byla v tom žárlivost a určitě i závist z mé strany a namyšlenost z její. Ona byla ta, o které snili skoro všichni kluci ze třídy a moc dobře to věděla. Já jsem byla pihatá, nohatá veverka. Povahou jako kluk, takže jsem pro ,,ránu" nešla daleko.
Jednu scénku si pamatuji velmi dobře. Stojíme s Monikou v hloučku před školou a hádáme se. Po chvilce se začneme i strkat. Chtěla jsem jí dát pěstí, ale moc dobře jsem věděla, že ona bude ta chudinka princezna a já ten hajzl rváč. A tak jsem flusla! Ale fakt flusla jak kluk, až jsem se zastyděla. Zpět už to vzít nešlo. Maximálně setřít z Moničiné bundy. To mi zas má hrdost nedovolila, a tak jsem odešla. Odešla jsem i proto, že na mě všichni koukali, jako bych jí dala opravdu pěstí. Myslím, že to byl můj první a poslední plivanec vůči někomu, tudíž si ho tak dobře pamatuji.
Poslední idol byl Martin K. ze Zlíchova. Měl ještě dva mladší bráchy (všechny tři jsem loni potkala v Praze v hospodě a bylo to úžasné setkání po cca.25 letech) a hodně se kamarádil s mojí kámoškou Erikou. Oproti Martinovi M. byl Martin K. takovej trempík. Byl něco jako Tomáš z filmu Páni kluci, jen v hezčím vydání.
Hezkých holek bylo ve třídě víc. Namátkou třeba Markéta - vždy krásně upravená, v šatičkách jak ,,z domu módy." Nanynka - dcera známého scénáristy Jaroslava Dietla, vždy s úsměvem na tváři. Renata - blondýnka, sportovní typ, jezdila výborně na kolečkových bruslích a byla vyšší jak já. Jana - drobounká a hrozně chytrá holka, vždy sedávala v první lavici, protože byla nejmenší ze třídy. Možná, kdybych taky sedávala v první lavici, tak jsem taky vystudovala vejšku - to byl vtip, mě by nepomohlo ani sedět pod katedrou.
Ale o těhle holkách mě psát nebaví. Né proto, že byly hezké a já zrzek (nepíšu schválně ošklivá, protože žádné dítě není, aspoň pro svojí mámu ošklivé), ale protože jsem s nima nějak nekamarádila a nic neprožila. Moje nej kámošky byly Lucka, Gábina, Erika, Eva - na tyhle holky nikdy nezapomenu a o nich budu v mém vzpomínání ještě hodně psát!
Stejně jako na pár kluků, mezi kterými byl zrzek Pavel, soused Mirek a syn přátel mých rodičů Jarda.
K Jardovi jsem chodila s našima od malička a nikdy jsem nevěděla, že byl do mne zamilovanej. Byl nesmělej, ukazoval mi vždy svoji sbírku plechovek a mluvit jsem musela většinou já. Jardy táta jezdil ,,kukačkou" a vozil mu plechovky od limonád. V té době jedinečná sbírka, tudíž jsem nebyla sama, kdo se na tu ,,výstavu" chodil koukat. Měl na zdi udělané dřevěné police a na nich vyskládané stovky plechovek. Každou jinou, pro nás v té době každou úžasnou. Někdo měl na zdi plakáty, na kterých byl Glen Medeiros a nebo Jason Donovan v životní velikosti - vystříhaný z Bravíčka, někdo plechovky.
Jarda byl hrozně fajn, ale nikdy se neprojevil ani náznakem, že bych se mu líbila. Mohl mě ,,zachránit," nemusela jsem se tak trápit a po večerech si zpívat písničku, kterou vůbec nevím kde jsem vzala, ale z níž si kus pamatuji do teď ,,......a když mi na podnosu nesli, čokoládovou Venuši, tak chytila jsem prodavače losů a zařvala mu do uší. K čemu je mi čokoláda, ta mi dobře nedělá, já chci míti chlapce ráda, i když nejsem dospělá."
Jak nás ten čas mění! Teď kdyby mi někdo dal na výběr mezi dobrým čokoládovým dortem a schůzkou s nějakým fešákem - zvolím čokodort!
Nicméně o Jardově náklonnosti jsem se dozvěděla pozdě, snad až na učňáku a od mamky. Takhle jednou přišla od rodičů Jardy, kde byla na kafíčku a řekla mi, že za Jardou tam chodí nějaká holka, ale on s ní nechce jít ani do kina. Tak se ho ze srandy zeptala ,,proč se ti nelíbí, to bys chtěl radši naší Káju?" A Jára řekl ,,jó Kája, to je temperament!" Určité věty si člověk pamatuje dobře a rád.
S Jardou se teď náhodou vídám v Hlubočepích vždy, když mění prahy u kamionu. Nevím, jak často se tyto prahy mění. Za těch dvacet let, co v Hlubanech nebydlím, jsem Járu potkala 2x. Pokaždé před domem jeho rodičů, pokaždé když spravoval kamion - prahy. Prostě Jardu Pražského z Prahy, potkám vždy, kdy spravuje prahy.
Někdy stačí hrát s klukama fotbal, lést pod školou na navážce po skalách a nebo obdivovat sbírku plechovek. I tak se do vás může někdo zamilovat! I když jste zrzavá, pihatá a nohatá. Takže holky, hlavu vzhůru!
Jen to chce ty kluky trochu popostrčit, oni jsou kolikrát stydlivější jak my!
Karla Šimonovská - Slezáková
Nekritizuj
,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Padesátiletá Pipina
,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.
Karla Šimonovská - Slezáková
Když Husák visel nad katedrou
Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)
Karla Šimonovská - Slezáková
Nenechám se vyhazovat!
Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.
Karla Šimonovská - Slezáková
Tak jsem zase v Itálii :)
Moc ráda se vracím do mého druhého ,,domova," kterým je Itálie. Miluju tu spoustu věcí, ale jedno mám nejraději ...
Karla Šimonovská - Slezáková
Svlékněte se, uvolněte a vychutnejte si tu slast
Ženy odhoďte podprsenky i kalhotky, pánové slipy či trenky ... a nejen. Pak uvidíte, jak si to léto lépe užijete.
Karla Šimonovská - Slezáková
Čtenářům blogů iDNES
Budu chvilku hlasem blogerů, když oni jsou bez hlasů, ač čtenářů i diskutujících mají víc než dost.
Karla Šimonovská - Slezáková
Na seniory mi nesahejte!
,,To je hrozný, zase důchodcům přidali, ti se mají líp než my pracující. Baba jedna stará, dědek plesnivej."
Karla Šimonovská - Slezáková
Jsem prý blázen
,,Ty jsi blázen, ty nejsi normální, ty jsi magor," slyšela jsem nejednou. Ano, žiju dvojí život, i když to tak na první pohled nevypadá. Někdy mě to těší, někdy je mi z toho zase smutno, ale jinak to nejde a už asi nikdy nepůjde.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jarní milování
Dnešní článek je o milování, protože podle mne je to společně se zdravím to nejdůležitější, co v životě máme.
Karla Šimonovská - Slezáková
V Německu bych žít nechtěla
,,Domove sladký domove." Řekla jsem si hned na letišti, po návratu z Kolína nad Rýnem. My si vůbec neuvědomujeme, v jak klidné a krásné zemi žijeme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Výrobky z dob socialismu mě dokáží potěšit iDNES
Místo dětského psychologa vařečka, pásek nebo pár facek. Místo televize knížka s baterkou pod peřinou. Místo tabletu asfalt a barevné křídy. A přesto na dětství sedmdesátých a osmdesátých let všichni tak rádi vzpomínáme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Hotely na jednu noc
,,Já bych to dělat nemohla, já bych se bála," řekla mi nejedna z mých kamarádek. Ale mě to baví, je to cestování, poznávání nového a ještě za to mám peníze. Navíc konečně tu mojí pusu využiju i na něco jiného, než na průsery.
Karla Šimonovská - Slezáková
Snad každý má ve středním věku nějaké to trápení
,,Proč já se takhle svévolně trápím, proč tu stojím jak jelito s očima plnýma slz místo toho, abych se někde courala v nákupáku nebo zašla za kámoškou na kafe. Né, já opravdu nejsem normální.“
Karla Šimonovská - Slezáková
Obyčejný život je neobyčejný
Včerejší pracovní cesta Prahou mě donutila k zamyšlení, které mě provází celým dnešním dnem a všude tu paní z ulice vidím. Možná by ji měla vidět i spousta jiných lidí.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jak jsem byla na křtu knížky aneb Knihovna Václava Havla je takový obýváček
A že to byl křest zajímavý. Patrik Banga křtil svojí knihu, kterou mu pokřtil režisér Václav Marhoul, spisovatel Jáchym Topol a spisovatelka Petra Dvořáková. Hrála kapela, víno teklo proudem, všude kamery a byla jsem tam taky já!
Karla Šimonovská - Slezáková
Ano bylo líp, ale bylo i hůř aneb Jsme hodně zhýčkaní
Vzpomenete si ještě na svoje dětství a mládí? Na to jak jste se měli, co jste jedli, kam jste jezdili, jak vaše rodiče doma dřeli? Porovnejte to s tím, jak se máte dnes a přestaňte si stěžovat!
Karla Šimonovská - Slezáková
Rozdíly mezi Českou republikou a Itálií jsou stále stejné a nepřehlédnutelné
Je to přesně 22 let, co jsem se srdcem svázala s Itálií a každá cesta tam, je pro mne plná emocí, vjemů a zážitků. A tak, když mi ve čtvrtek pan ředitel oznámil, že bych mohla letět pracovně na veletrh čokolády do Assisi
Karla Šimonovská - Slezáková
Blbý a blbější na Moravě
Češi, Moraváci, Slováci - všude se najdou blbci, ale na lodích na Baťově kanálu si minulý víkend snad udělali československý sraz!
Karla Šimonovská - Slezáková
Miluju návraty do osmdesátých let
Jsem vděčná za cokoli, co mi připomene dětství, ať už jsou to věci nebo místa. Takže když mě kolegyně Péťa pozvala na jejich třítýdenní dětský tábor, jela jsem s radostí, i když jsem jako malá pionýrské tábory strašně nenáviděla.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 264
- Celková karma 35,43
- Průměrná čtenost 3736x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!