Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nekritizuj

,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.

V pátek večer jsem byla v divadle na Vinohradech a to mě pošťouchlo k napsání dnešního blogu.

Jsem ostuda, já to vím. Pražanda od narození, bytem již léta ve Vršovicích a ještě nikdy jsem nebyla ve Vinohradském divadle. Naštěstí mi Ježíšek nadělil vstupenku na jedno nádherné představení, takže jsem se tam konečně podívala. A jelikož miluji budovy a věci ze starých časů, byla jsem okouzlena vším, i dámskou toaletou. Každý jistě obdivuje interiér divadla, jenž zůstal k velkému štěstí národa zachován v původní podobě. Co jsem se dočetla, tak toto divadlo od svého otevření v roce 1907 neprošlo žádnou velkou rekonstrukcí a je to opravdu úžasný pocit vejít dovnitř a ocitnout se v jiné době. A jak říkám, i ty dřevěné dveře na toaletách s měděnou klikou mě upoutaly, jen mi bylo hloupé fotit si je. 

Jenže asi jsem měla, jelikož píší ve zprávách, že v tomto roce se bude konat tříletá rekonstrukce toho skvostného divadla - z důvodu havarijního stavu. Tak snad ho jen opraví a zachovají jeho krásu a jedinečnost. Po přečtení článku o chystané rekonstrukci cítím velký vděk za to, že jsem se do divadla podívala ještě před jeho přestavbou. 

Podobné štěstí jsem měla i s ,,naším" Raudnitzovým domem. Také jsem ho navštívila a zavzpomínala na dětství, jak v chodbách či pod podloubím, tak u dveří a schránky co dělal táta. Do té dřevěné krabičky nám nosila paní doručovatelka pohledy, dopisy, občas i korespondenční lístky. To byla krásná doba, když se cestou domů otevřela poštovní schránka a vypadl na mne pohled s velikonočním obrázkem a pozdravem od tety z Opavy nebo dopis od sestřenice z Piletic. Ve mně vzpomínky zůstávají stále tak živé, na všechno a na všechny. Prolezla a nafotila jsem tehdy celý dům i s půdou - chvilku před jeho rekonstrukcí.

Nebo jsem se svezla v roce 2018 na horské dráze Cyklon ve Fučíkárně, těsně před zbouráním. Z toho mám i video - jela jsem třikrát dokola. Tahle legendární horská dráha tu oproti divadlu a našemu domu stála ,,jen" od roku 1975, ale svezlo se na ní x-krát snad každé dítě co nemělo strach a navštívilo pouť na dnešním Výstavišti v Holešovicích. Všichni tuhle krásnou horskou dráhu znali a skoro každý se těšil nejvíc z celého tehdejšího Parku kultury a oddechu Julia Fučíka právě na ni. Od dětství až do středního věku - než ji museli zbourat. 

A nesmím zapomenout na obchodní dům Kotva, do kterého jsem šla s kamarádkami těsně před jeho uzavřením. Aniž bych o chystané rekonstrukci věděla, přemluvila jsem holky k návštěvě retro muzea a prošly jsme si celou Kotvu. Dokonce jsme jely ven po zavíračce výtahem, kterým jezdívala moje mamka, když v Kotvě v devadesátých letech pracovala. Hned jsem o tom začala psát fotoblog, který snad brzy dopíšu.

Ale teď už konečně k podstatě článku. Seděla jsem s Miluškou (mojí úžasnou osmdesátiletou kamarádkou) v divadle nad skleničkou vína a chlebíčkem se šunkou, což je tradice při každé divadelní návštěvě. Kochaly jsme se nádherným interiérem a náhle jsem zaslechla rozhovor dvou žen, věkem kolem padesátky, které stály hned vedle mne.

,,Ten můj kolega je fakt neschopnej, on se to snad s tím novým přístrojem nikdy nenaučí, musím to říct vedoucí, že mu to nebudu furt vysvětlovat." Stěžovala si blondýnka. ,,Ale vždyť jsi říkala, že ho vaše šéfová chválí, protože to umí výborně s pacienty a ti si ho vyloženě vyžadují." Odvětila brunetka. Jenže blondýnka začala kolegu kritizovat dál. Jejich hlasitý rozhovor nešlo přeslechnout, i když jsem se snažila soustředit na ruch kolem. Ta kritika pana doktora od blondýnky, kterou se snažila rozporovat brunetka, tak ta mě fakt vytáčela. A čím víc mě vytáčela, tím víc jsem ji poslouchala. Nebylo to poprvé, co jsem někde zaslechla rozhovor plný kritiky ohledně kolegů v práci. V tu chvilku mě vždycky napadne písnička z filmu Císařův pekař - Pekařův císař. Vždyť ten umí to a ten zas tohle ... tak proč kritizovat? Třeba ta blond paní umí výborně s přístrojem, ale nezvládá jednat s pacienty - což už jsme někdy u lékaře zažili všichni. Nemůžeme přece umět všechno, tak nekritizujme ostatní. Oni třeba nezvládnou to co umíme my, ale udělají zase spoustu jiných věcí, které my bychom zvládli stěží nebo vůbec. A to je přece v pořádku, tak si raďme a pomáhejme, vždyť dohromady uděláme moc!

O přestávce, v dlouhé frontě na toaletu, vyslechla jsem zase rozsáhlé vyprávění jedné dámy, které proložila častou kritikou. Během rozhovoru starší paní pomluvila svoji známou, potom začala kritizovat i kolemjdoucí slečny - jaké mají oblečení a nakonec se kritika svezla i na divadelní kavárnu a toalety - jak je to tu holé a staré. Ona na těch starých dveřích nevidí tu krásu jiné doby, ale těžkost jejich otvírání. Nevidí nádheru toho velkého prostoru, ale holost kavárny. Neviděla v těch holkách sebe, když byla mladá, ale zmalované puberťačky v teniskách k šatům, které se neumí do divadla obléknout. Ta dáma nebyla vnitřně šťastná, ač by se z jejího povídání (o všem co má) mohlo z počátku zdát, že jí ke štěstí nemůže nic chybět. 

Stejně tak, jako mnozí nevidí ve starých věcech a na starých místech tu krásu ,,zubu času" ani ty příběhy lidí, kteří tu za stovky let prošli, tak nevidí krásu lidí, kteří procházejí kolem nich dnes a stále jen někoho úplně zbytečně kritizují. 

Jenže tím ubližují hlavně sami sobě. I když mají teď pevné zdraví - o které mnoho lidí prosí dennodenně pána Boha, mají rodinu - kterou někteří postrádají, vlastní bydlení i peníze na život - což je pro mnohé luxus, tak jsou stejně vnitřně nespokojeni. To je taková škoda - jejich škoda. 

Když se tak kolem sebe koukám, tak si myslím, že štěstí je povahová vlastnost. Buď vrozená nebo vývojová. Znám totiž lidi co mají všechno, jenže stejně nejsou šťastní a stále někoho kritizují. A pak znám pár osob, které to neměli v životě jednoduché už od dětství, nemají baráky, ani třeba děti, žijí skromně a přesto září štěstím. Ti to prostě mají od kolébky nebo to možná během cesty životem získali. A takové lidi já vyhledávám, s těmi je mi dobře.

Kochejme se  ... vším co je kolem nás! Ať je to příroda či lidé, města, cesty, věci. Protože na všem je tolik krásného a zajímavého.

Ten kdo si uvědomí že jsme tu jen na chvíli, že nic není samozřejmé a i když život bývá někdy těžký - je nádherný, tak ten pak bude opravdu vnitřně šťastný. A to vám ze srdce přeju!!!

Autor: Karla Šimonovská - Slezáková | úterý 20.2.2024 19:51 | karma článku: 37,34 | přečteno: 3116x
  • Další články autora

Karla Šimonovská - Slezáková

Pohlaď svoje tělo

Taky se sami občas hladíte? Ne? Tak to zkuste a podívejte se na své tělo alespoň někdy jako na zázrak.

21.4.2024 v 11:11 | Karma: 33,32 | Přečteno: 2454x | Diskuse| Ostatní

Karla Šimonovská - Slezáková

Padesátiletá Pipina

,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.

11.2.2024 v 20:44 | Karma: 34,05 | Přečteno: 1729x | Diskuse| Ostatní

Karla Šimonovská - Slezáková

Když Husák visel nad katedrou

Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)

22.10.2023 v 22:36 | Karma: 35,82 | Přečteno: 4278x | Diskuse| Fotoblogy

Karla Šimonovská - Slezáková

Nenechám se vyhazovat!

Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.

4.9.2023 v 6:33 | Karma: 41,19 | Přečteno: 8923x | Diskuse| Ostatní

Karla Šimonovská - Slezáková

Tak jsem zase v Itálii :)

Moc ráda se vracím do mého druhého ,,domova," kterým je Itálie. Miluju tu spoustu věcí, ale jedno mám nejraději ...

10.7.2023 v 21:03 | Karma: 38,14 | Přečteno: 3374x | Diskuse| Fotoblogy
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Precheza dostala novou pokutu za únik oxidu siřičitého, má zaplatit půl milionu

27. dubna 2024  11:27

Přerovská chemička Precheza dostala za únik oxidu siřičitého do ovzduší v říjnu 2014 od České...

Čínská armáda se vrátila k Tchaj-wanu. Dvanáct letadel přeletělo dělící linii

27. dubna 2024  11:11

Tchaj-wan v sobotu zaznamenal obnovenou aktivitu čínské armády ve své blízkosti. Tchajwanské...

Rusové v noci ničili ukrajinskou infrastrukturu, znovu útočili i na Charkov

27. dubna 2024  8:05,  aktualizováno  10:41

Sledujeme online Rusko v noci na sobotu zaútočilo na energetickou strukturu Ukrajiny. Ve třech oblastech poškodili...

Zemřel Robert Kvaček. Spisovateli a uznávanému historikovi bylo 91 let

27. dubna 2024  10:10,  aktualizováno  10:24

Ve věku 91 let zemřel historik a spisovatel Robert Kvaček. Ten patřil k největším osobnostem...

  • Počet článků 265
  • Celková karma 34,90
  • Průměrná čtenost 3722x
Pražanda, která žila 12 let ve střední Itálii, ráda na ni vzpomíná, ale ještě raději vzpomíná na osmdesátá léta v Československu.

Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :) 

Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!