Jak jsme si užili Blogera roku (fotoblog)

Tak takhle, já zpočátku vůbec. Ruce se mi klepaly, potila jsem se až na ... kotnících, oko mi začalo tikat, no co vám budu povídat, cítila jsem se ,,parádně." 

Ale bylo to do třetice všeho dobrého. Nebo spíš nejlepšího, tak to už bych mohla umět mluvit do mikrofonu. ,,Takže nebuď tak nervózní, všechny tady znáš, jsou to kamarádi a fajn lidi, tak se zase uklidníme," říkala jsem si při pohledu na tenhle stůl. Skokan roku 2015, třetí místo jako Blogerka roku 2018 a do třetice jsem vyhrála první místo Blogerka roku 2021? Ani se mi tomu nechtělo věřit.

No jó Patrik, žádná tréma, ten má to moderování s mikrofonem zmáknutý. Jak by taky ne, za ta léta v médiích. Tomu nehrozí, že se zakoktá. Ale já byla tak nervózní, že ani nevím co říkal. 

A i když jsme hned při příchodu dostali skleničku výborného Prosecca, stejně ze mne ta tréma nespadla. Já bych nedokázala něco uvádět nebo někde veřejně vystupovat, fakt ne.

Ale nejen že jsem byla strašně nervózní, já se i strašně tvářila! Nemám jedinou fotku s oceněním, kde bych vypadala normálně - přirozeně, jako Patrik Banga. Ten se umí nastavit pro fotografa i mluvit na kameramana. 

Ale tak alespoň jednu na památku, jen já a íčko. I když ... fotek s ,,Ičkama,, mám za těch dvanáct let života v Itálii docela dost ;)

Za tabulí iDNES už čekala jiná tabule, která voněla po celé místnosti a na kterou se všichni těšili.

Jelikož mnoho z oceněných nedorazilo, zbylo víc slávy na Tomáše Vodvářku, Vláďu Kroupu a na mne. 

Původně jsem vůbec nechtěla mluvit, ale Lenka Bangová s Honzou Dvořákem mi poradili tak dobře, že jsem si nakonec vzala do ruky i mikrofon (poprvé v životě) a nakecala jsem toho až dost. Jen kdybych věděla co. Ta tréma byla tak silná, že mám tento moment trochu v mlze. Nebo že by to Prosecco? Nicméně vím, že jsem děkovala a děkovala a děkovala. Od iDNESU, přes čtenáře, blogery a přátele, poděkovala jsem tam snad všem. I partnerovi, prý se to tak na Oskarech dělá, tak jsem si to taky zkusila ;)

A pak se rozjela volná zábava a s ní i focení s blogerkama. Helča, Zuzka i Martina si se mnou společně zapózovaly. ,,Nohu dopředu, břicho zatáhnout, prsa vystrčit. No jo no, už nám není dvacet, ani třicet, ani ... no nic, furt jsme kočky.  Říká se, že nejkrásnější křivka ženy je její úsměv a to my umíme!

A i když nás bylo na tak velkej blog dost málo, což mě u některých ,,kolegů,, zamrzelo, že nepřijeli, zábava byla výborná. 

Rozhovor jen s Patrikem už byl v pohodě, protože moje tréma uletěla společně s vůní řízků, za kterými se do spodní části restaurace vydala celá blogerská parta.

Ještě jedna fotka s adminkou Terkou a s blogerkou Šárkou a hurá na raut.

Takových dobrot tam bylo, dole i nahoře. Tatarák, ryby, sýry, šunky, saláty, vegan placky, luxusní guláš atd. Ale jako každý rok, v první řadě se zaprášilo zase po řízkách. To se jí tak nějak samo a navíc, když je řízek křehoučký a na dvě kousnutí ... no nic, v Itálii to zase zhubnu.

Kytara šla z ruky do ruky. Zahrál nám Vlastík ....

Michael ...

Patrika jsme taky přemluvili. Na to, že je z muzikantské rodiny, nechal se přemlouvat pěkně dlouho šéfík ;) 

Tak ještě jednou moc, moc a moc děkuju, užila jsem si nejen tu chvilku slávy, ale hlavně celej skvělej večer s fajn lidma  ... až do zavíračky.

PS: Všechny fotografie jsou focené mým mobilem, tak omluvte kvalitu.