Kouzlo Vánoc ... nenechme si ho pokazit
Za prvé, chce to začít myslet na sebe! Nejen, ale také!
Protože když budete v předvánočním shonu myslet jen na druhé, budete u vánočního stolu orvaní jak borůvčí na Vysočině po nájezdu Pražáků. A tak vás vaše rodina určitě vidět nechce.
Já, když jdu například nakupovat vánoční dárky, sednu si i do masážního křesla (alespoň na patnáct minut) nebo nákupy proložím kávou s dortíkem a koukám i po dárku pro mne. Kupuji si ho pod stromeček za mamku a za tátu. Od té doby co tu nejsou, dělám to jak k narozeninám, tak k Vánocům. Zpříjemní mi to nakupování a jeden má hned lepší náladu, když si nese domů pěkný botky.
A myslím i na rodiče. A tak jsem letos u toho nakupování zavítala do Kotvy, kam jsme společně chodívali pro vánoční dárky v dobách socialismu.
Hned u dveří mě to vrátilo do dětství. Ten fukar u hlavního vchodu fouká pořád silně. Tam mi mamka vždycky při odchodu z Kotvy zapínala bundu a nasazovala čepici.
Jela jsem po eskalátorech (což byly asi první eskalátory, na kterých jsem jako malá stála) a vzpomínala, jak Kotva vypadala dřív. Nasávala jsem tu vůni, která mi připadá stále stejná jako tenkrát.
,,Viděla" jsem to módní molo, po kterém jsem se toužila procházet a záviděla modelkám s natupírovanou hlavou. Vybavily se mi i ty podlážky uprostřed každého patra, na kterých stály kočárky Liberta, kola Eska a umělé manekýny oblečené do elegantních kostýmků. Pak jsem sjela zase dolů a v papírnictví jsem našim koupila skleněné koule, takovou malou vzpomínku na dobu, kdy jsme byli o Vánocích spolu. Doma jsem je pověsila na jedlové větve k jejich fotografii.
O Vánocích jsem ještě více nostalgická než přes rok. Prostě magor. Ale bylo mi v té Kotvě moc fajn. Domů jsem z vánočních nákupů jela unavená, ale s úsměvem (oproti ostatním lidem v metru).
Za druhé, hledejme na všem to pozitivní, i když je to občas boj (já o tom můžu vyprávět).
Každý máme nějaké to trápení. Ať už s láskou, s dětma, s penězi, v práci nebo s rodinou.
Ale pokud nejde o život a o zdraví, všechno se nějak dá!
No, občas si teda myslím, že nedá. Občas je z Vršovic slzavé údolí a Kája je ten nejsmutnější člověk na světě. Většinou je to ta chvíle, když mě naštve moje láska nebo ségra (vyjímečně). Nikoho bližšího nemám, takže mě nikdo víc vytočit nemůže (dospěla jsem totiž do věku, kdy se už nerozčiluji kvůli ostatním, na to je život příliš krátkej). Takové stavy ale naštěstí trvají jen chvilku ... pár minut, max.hodinku - než usnu. Ráno jsem zase šťastná a pozitivně naladěná holka, co se těší do práce - na kafe.
Někdy se užírám tím, že jsem sama, že to stojí za vyližprdel (jak říkávala Mačurka), a že musím něco změnit. Ale abych zvedla zadnici a zajela k Mačurům do Hlubočep (kde mě vždy přijmou s otevřenou náručí) nebo někam ke kamarádce (třeba k Pavlíně a k Janě nebo ke Káje) to ne.
Říká se, že samota je zlá, ale lenost je taky pěkná sviňa. Kdybych nebyla lemra líná, hned by byla ta samota fuč. Jenže jet přes půl Prahy? V noci? Člověk si rychle zvykne na to, že pro něj na každou akci někdo autem přijede a zase ho odveze.
A potom mi zavolá kamarádka, jak ji štve její mamka i dcera, jak toho má moc a nic nestíhá, jak spí pět hodin denně a všechno ji bolí, ale nikdo z rodiny to prý nevidí.
Už jsem od několika lidí slyšela, jak se těší, až bude po Vánocích. V tu chvilku si uvědomím, že i to sama je někdy dobré - pozitivní. Nikam se nehoním, užívám si adventní čas, můžu chodit v tom předvánočním shonu třikrát týdně na country, doma furt uklizeno a spím osm hodin denně. Na všem musíme hledat tu pozitivní stránku.
A za třetí, nejdůležitější je zdraví. Všichni si to přejeme, ale v běžném každodenním životě na to zapomínáme. Uvědomujeme si to jen ve chvíli, kdy nám někdo shora ukáže, jací jsme blbci.
Jako mně nedávno, když jsem jela do práce.
Všední ráno - nestíhám. Je to snad mé prokletí, že i když vstanu dřív, vyjdu pozdě. Vždycky mi do toho něco skočí. Ten den se mi rozbil telefon. Prostě zčernal a už nenaskočil. Prosila jsem ho, hladila, líbala, celej rozebrala a vyčistila ... nic. Je pravda, že už mu bylo šest, takže vlastně přesluhoval, ale byl to můj miláček, první Galaxy Note.
Naštvaná dobíhám tramvaj, řidič na mne s úsměvem čeká. Poděkuji a najednou je mi líp, ale stále mám v hlavě můj porouchaný telefon a myšlenky, kde já jen vezmu prachy na novej mobil a k tomu na nedoplatky za plyn a elektřinu, které mi také pokazily vánoční náladu.
,,To zas budou Vánoce, budu muset šetřit, makat od rána do večera, abych měla prachy na dárky, to si ty Vánoce neužiju." Brblala jsem si pro sebe v tramvaji a měla jsem ten nejkyselejší ksicht z celé Prahy.
Na další zastávce dobíhá tramvaj další dívka. I tentokrát řidič čeká. Najednou si všimnu, že ta dívka má bílou hůl. Přiskočím, pomáhám jí do schodů a posadit se. ,,Strašně moc vám děkuju," usměje se. V tu chvilku zapomenu na můj mobil, na všechna moje trapná trápení a zadívám se na tu nevidomou dívku, která ,,kouká" z okna a vůbec nemá kyselej obličej - naopak, usmívá se.
,,Pane Bože promiň, já jsem taková kráva!" Řeknu si a začnu se s úsměvem taky koukat z okna.
Jsem šťastná, že vidím všechnu tu krásu kolem (o Vánocích obzvlášť), že můžu dojít do práce, kde mám možnost vydělat si na složenky, že ač je ten můj telefon černej, moje oči ne ... a to je to nejcenější!!!
V tu chvilku jsem si až v morku kostí uvědomila, že pokud vidím, slyším, mluvím a chodím, tak že to ostatní nějak zvládnu. Byl to opravdu hrozně silnej vnitřní pocit, kterej mě probral a zase jsem si řekla, že žiju krásnej život. Jen občas asi potřebuju facku, abych si to uvědomila. A nejspíš nejen já.
Jsme-li schopni vidět, slyšet, chodit, mluvit a pokud je navíc někdo, kdo nás má rád a my jeho, jsme neuvěřitelně bohatí - nezapomínejme na to :)
Tak šťastné a veselé, ze srdce přeji Vám, ať nikdo dnes u stolu, nesedí sám. Tak šťastné a veselé, i když nejsou bílé, užijte si s rodinou, ty slavnostní chvíle. Tak šťastné a veselé a do příštího roku, přeji nám všem hodně zdravíčka a pozitivních kroků!
KRÁSNÉ VÁNOCE A SPOKOJENÝ ROK 2018 VŠEM MÝM ČTENÁŘŮM ... a nejen :)
Kája
Karla Šimonovská - Slezáková
Nekritizuj
,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Padesátiletá Pipina
,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.
Karla Šimonovská - Slezáková
Když Husák visel nad katedrou
Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)
Karla Šimonovská - Slezáková
Nenechám se vyhazovat!
Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.
Karla Šimonovská - Slezáková
Tak jsem zase v Itálii :)
Moc ráda se vracím do mého druhého ,,domova," kterým je Itálie. Miluju tu spoustu věcí, ale jedno mám nejraději ...
Karla Šimonovská - Slezáková
Svlékněte se, uvolněte a vychutnejte si tu slast
Ženy odhoďte podprsenky i kalhotky, pánové slipy či trenky ... a nejen. Pak uvidíte, jak si to léto lépe užijete.
Karla Šimonovská - Slezáková
Čtenářům blogů iDNES
Budu chvilku hlasem blogerů, když oni jsou bez hlasů, ač čtenářů i diskutujících mají víc než dost.
Karla Šimonovská - Slezáková
Na seniory mi nesahejte!
,,To je hrozný, zase důchodcům přidali, ti se mají líp než my pracující. Baba jedna stará, dědek plesnivej."
Karla Šimonovská - Slezáková
Jsem prý blázen
,,Ty jsi blázen, ty nejsi normální, ty jsi magor," slyšela jsem nejednou. Ano, žiju dvojí život, i když to tak na první pohled nevypadá. Někdy mě to těší, někdy je mi z toho zase smutno, ale jinak to nejde a už asi nikdy nepůjde.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jarní milování
Dnešní článek je o milování, protože podle mne je to společně se zdravím to nejdůležitější, co v životě máme.
Karla Šimonovská - Slezáková
V Německu bych žít nechtěla
,,Domove sladký domove." Řekla jsem si hned na letišti, po návratu z Kolína nad Rýnem. My si vůbec neuvědomujeme, v jak klidné a krásné zemi žijeme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Výrobky z dob socialismu mě dokáží potěšit iDNES
Místo dětského psychologa vařečka, pásek nebo pár facek. Místo televize knížka s baterkou pod peřinou. Místo tabletu asfalt a barevné křídy. A přesto na dětství sedmdesátých a osmdesátých let všichni tak rádi vzpomínáme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Hotely na jednu noc
,,Já bych to dělat nemohla, já bych se bála," řekla mi nejedna z mých kamarádek. Ale mě to baví, je to cestování, poznávání nového a ještě za to mám peníze. Navíc konečně tu mojí pusu využiju i na něco jiného, než na průsery.
Karla Šimonovská - Slezáková
Snad každý má ve středním věku nějaké to trápení
,,Proč já se takhle svévolně trápím, proč tu stojím jak jelito s očima plnýma slz místo toho, abych se někde courala v nákupáku nebo zašla za kámoškou na kafe. Né, já opravdu nejsem normální.“
Karla Šimonovská - Slezáková
Obyčejný život je neobyčejný
Včerejší pracovní cesta Prahou mě donutila k zamyšlení, které mě provází celým dnešním dnem a všude tu paní z ulice vidím. Možná by ji měla vidět i spousta jiných lidí.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jak jsem byla na křtu knížky aneb Knihovna Václava Havla je takový obýváček
A že to byl křest zajímavý. Patrik Banga křtil svojí knihu, kterou mu pokřtil režisér Václav Marhoul, spisovatel Jáchym Topol a spisovatelka Petra Dvořáková. Hrála kapela, víno teklo proudem, všude kamery a byla jsem tam taky já!
Karla Šimonovská - Slezáková
Ano bylo líp, ale bylo i hůř aneb Jsme hodně zhýčkaní
Vzpomenete si ještě na svoje dětství a mládí? Na to jak jste se měli, co jste jedli, kam jste jezdili, jak vaše rodiče doma dřeli? Porovnejte to s tím, jak se máte dnes a přestaňte si stěžovat!
Karla Šimonovská - Slezáková
Rozdíly mezi Českou republikou a Itálií jsou stále stejné a nepřehlédnutelné
Je to přesně 22 let, co jsem se srdcem svázala s Itálií a každá cesta tam, je pro mne plná emocí, vjemů a zážitků. A tak, když mi ve čtvrtek pan ředitel oznámil, že bych mohla letět pracovně na veletrh čokolády do Assisi
Karla Šimonovská - Slezáková
Blbý a blbější na Moravě
Češi, Moraváci, Slováci - všude se najdou blbci, ale na lodích na Baťově kanálu si minulý víkend snad udělali československý sraz!
Karla Šimonovská - Slezáková
Miluju návraty do osmdesátých let
Jsem vděčná za cokoli, co mi připomene dětství, ať už jsou to věci nebo místa. Takže když mě kolegyně Péťa pozvala na jejich třítýdenní dětský tábor, jela jsem s radostí, i když jsem jako malá pionýrské tábory strašně nenáviděla.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 264
- Celková karma 35,43
- Průměrná čtenost 3736x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!