Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem prožila další zemětřesení v Itálii

24. 08. 2016 16:52:44
Bylo 3,36 ráno, když se mi začala klepat postel. Velká skříň tancuje ode zdi ke zdi a podkrovní pokoj v domě u mé kamarádky Simony, kde už tři týdny bydlím, vypadal jak kajuta na lodi. Všechno se houpalo a klepalo.

Z obýváku byl slyšet cinkot skleniček v sekretáři a v prvním patře rychlé kroky Simony a jejího manžela Maurizia. Seděla jsem na posteli a srdce mi bušilo jak zvon: ,,Už je to tu zas, jak já to zemětřesení nenávidím."

Okamžitě jsem si zapnula telefon, abych viděla kde bylo epicentrum a v jaké hloubce. Po těch letech v Itálii už vím, co je důležité vědět, jak se zachovat, kam jít.

Většina z nás tady má aplikaci na zemětřesení. Itálie je celá sismická, stále se to někde klepe, ale od roku 1997, kdy spadla střecha kostela v Assisi, nebylo tady v okolí naštěstí žádné větší zemětřesení.

Až dnes.

Seběhla jsem v pyžamu o patro niž, děti naštěstí spaly, Simona a Maurizio u televize. Každý chce vědět, kde to zemětřesení bylo, jak daleko, jak silné, jak hluboké. Televize ještě nemá přesné info, a tak všichni hledáme na internetu, Facebooku atd. Začínají chodit zprávy od kamarádů.

Je to u Rieti, piše jeden, je to u Perugie, piše druhý - několik minut - které se zdají jako hodina - čekáme. Uf, není to Assisi, jako před lety, ale v blízkosti města Norcia, asi 60 km od nás. Každý si přeje, aby to bylo co nejdál.

Accumoli, malé městečko v okresu Rieti bylo srovnané se zemí. Další městečko Amatrice také. Neví se, kolik lidí zůstalo pod troskami. Stejně jako před lety ve městě Aquilla, i dnes udeřilo zemětřesení v hluboké noci, což je nejhorší. Lidé nestihnou utéct. Hrůza! Záchvěv 6.0 byl cítit od Rimini až po Neapol.

Chvilku přemýšlíme co dělat, bojíme se. Nejlepší řešení bude noc v autech. Dvě roční holčičky se probudí, šestiletého Tomáše musíme vzbudit.Rychle obléknout děti i sebe. Do tašky peníze, doklady, telefon, vodu a nějaké sušenky.

Další tašku pro děti připravuje Simona, ale to já už stojím ve dveřích s dětma. Ještě deky, v noci bude zima.

Simona dá děti do sedaček, Tomáš si s tabletem zaleze mezi ně. Odjedou. Musí je ježděním uspat. Já si na zahradě lehnu do auta Maurizia (manžela Simony). Je pět ráno, už se rozednívá.

Vzbudila jsem se v půl sedmé zimou. Ač je tu přes den horko, v noci byla zima. Teplákovka mě nestačila, že já si blbec nevzala deku, mohla jsem spát déle než hodinu a půl. V autě je to totiž bezpečné, tak jsem v klidu usnula - dneska už si tu deku vezmu, i polštář. V baráku bych se stejně strachy nevyspala.

Nad hlavou mi létají vrtulníky sem a tam. Norcia je sice 60km po silnici, ale jinak je vlastně jen přes kopec.

Ráno převezeme postýlky dětí pod nosné zdi, musíme je nechat vyspat. Nám pomáha Lavazza a strach, spát se nám nechce.

Když sedíme u stolu, zase se to zaklepe a židle se mnou popojede. Všichni vezmou mobil - tentokrát jen 3,5 st, ale v noci byly další dva záchvěvy přes 5st. Od prvního záchvěvu bylo už přes sto dalších a to jsme v půlce dne.

Zbytek dne budu vozit děti v kočárku po zahradě, v domech zůstávají jen nebojsové, což já rozhodně nejsem. Bojím se zemětřesení jak čert kříže.

Už ať jsem v Praze - ta Itálie fakt nechce, aby se mi po ní stýskalo!

Autor: Karla Šimonovská-Slezáková | středa 24.8.2016 16:52 | karma článku: 39.18 | přečteno: 6472x

Další články blogera

Karla Šimonovská-Slezáková

Jsem toho plná

Musím vám to hned napsat, i když to prý psát nemám. Ale já se cítím jako znovuzrozená. A už to konečně chce nějakej pozitivní blog, po tom mém ročním fňukání. No ne?

19.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 30.65 | Přečteno: 1284 | Diskuse

Karla Šimonovská-Slezáková

Díky za každé dobré ráno

Říká se, že všechno, co v životě uděláš, vrátí se jako bumerang. Ať je to dobré nebo špatné. Čím déle jsem na tomto krásném světě, tím více to vidím - vnímám. Prostě co zaseješ, to také sklidíš! A pod to bych se dnes už podepsala.

28.7.2017 v 13:26 | Karma článku: 36.15 | Přečteno: 2225 | Diskuse

Karla Šimonovská-Slezáková

Už to bude rok .......

Je to zvláštní pocit, když začnu vzpomínat na Itálii. Vidím přesně každý ,,kámen." Každý obchod, všechny ty ulice i restaurace, každý detail v ,,mém" bytě a někdy slyším i ty cikády, co mi koncertovaly celé léto pod okny.

31.5.2017 v 11:04 | Karma článku: 35.94 | Přečteno: 2264 | Diskuse

Karla Šimonovská-Slezáková

Tak jsem zase tady aneb Proč jsem tak dlouho nepsala

Tenhle blog jsem začala psát na konci září. Jenže pak jsem měla blok - nemohla jsem psát. Ten návrat do Čech nebyl tak jednoduchý, jak jsem si představovala a všechno mě to nějak semlelo.

7.2.2017 v 13:55 | Karma článku: 34.46 | Přečteno: 2094 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Milan Zajíc

Za svojí láskou ......

Dnes je úterý a to je den, kdy se snažím pravidelně navštěvovat svojí lásku. Kdo čeká nějaké romance typu žena + muž + růžový obláček + mačkání rukou do modra a podobné divoké akce, tak bude asi trochu zklamán.

22.8.2017 v 16:09 | Karma článku: 9.09 | Přečteno: 183 | Diskuse

Marek Síbrt

Teror nacismu, mlčení komunismu a pseudopouťová atrakce současnosti v Krušných horách

Bývalý cínový důl Rolava v odlehlé části Krušných hor se stal turistickou atrakcí. Ale způsobem, který dějiny místa bulvarizuje. Proč nedokážeme dát lokalitě důstojnější a bezpečnější podobu?

22.8.2017 v 13:30 | Karma článku: 19.36 | Přečteno: 705 | Diskuse

Libor Čermák

Na třicet let starém kole podél Vltavy

Tuto neděli docela vyšlo počasí, a tak jsem se rozhodl pro další výlet. A to výlet rovnou na kole. Vydal jsem se podél Vltavy z pražského Braníku, přes Zbraslav do Vraného mad Vltavou a Skochovic a zpět. A docela zážitek.

22.8.2017 v 11:28 | Karma článku: 12.95 | Přečteno: 284 |

Jiří Jurčák

Ligurie potřetí, aneb „proč my nejezdíme do Chorvatska“

Nedávno jsem tady četl zajímavý článek od kolegy blogera, ve kterém se snažil, pokud možno objektivně, porovnat dovolenou v Chorvatsku a Itálii. Ten první důvod shrnuje docela výstižně dokument pana Remundy Obnažený národ.

22.8.2017 v 8:18 | Karma článku: 19.75 | Přečteno: 1050 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 207: Ve Walesu z hradů a vrcholků hor do skoro italské vesnice

Bláznivý sen uskutečněn. U ústí "ledovcové řeky" Dwyryd do Průlivu sv. Jiří ve Walesu vznikla vesnička jakoby ze Středomoří. Nechal ji postavit potomek prvního nositele titulu Prince of Wales Owaina Gwynedda Clough William-Ellis..

22.8.2017 v 7:25 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse
VIP
Počet článků 134 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2547

Pražanda žijící x let ve střední Itálii, která ráda vzpomíná na osmdesátá léta v Československu a píše také postřehy z každodenního italského života.

 

Co mě baví? Žít, snít, jíst a vzpomínat :) 

 

Právě vyšla má první kniha Zrzavé dětství v socialismu. Jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!

 

Zrzavé dětství v socialismu

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.