Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Za toskánským sluncem aneb Za neznámou do neznáma

11. 07. 2016 12:20:04
Jsou dny, kdy se vám nic nechce, všichni vám lezou na nervy a vy jste uvniř smutní, ač k tomu nemáte žádný důvod. Prostě vás jen rozhodila nějaká hloupost a nedokážete se nad tím povznést. Já v takových chvílích jím! Sežeru ...

... na co přijdu. Zrovna v sobotu jsem tu lednici pěkně vyluxovala!!!

A pak vám najednou zavolá holka, která má život plný trablí a do telefonu s úsměvem řekne: ,,Ahoj Káji, já jsem tak ráda, že jsme se viděly." V tu chvilku se i na mé tváři objeví smailík, tělem mi projede ten krásný pocit radosti a nahlas si řeknu: ,,Bože, já jsem taková kráva!"

Když jsem zjistila, že Majda pojede na dovolenou do Cortony v Toskánsku, věděla jsem, že ji musím vidět. Tuhle holku totiž nesmírně obdivuji, ač ji osobně neznám - tedy neznala jsem. Život se s ní nemazlil a ona je stále usměvavá a optimistická.

S čím vším se tahle čtyřicetiletá ženská musela potýkat a stále potýká, to vám psát nebudu, ale věřte, že to v životě nemá vůbec lehké.

Seznámila jsem se s ní před rokem na Facebooku. ,,No jo, ten požírač času Facebook" - řekne mnoho z vás. Ale já znám díky tomuto požírači času spoustu úžasných lidí a také jsem stále v kontaktu s českými kamarády. Proto na něj nedám dopustit!

Majda na iDNES četla mé blogy, a prý se u nich tak bavila, že mě chtěla poznat blíž. Napsala mi tedy na Facebook zprávu. Ale jelikož já neměla ani páru o tom, že od né-přátel zprávy padají do jiné kolonky, viselo mi jich asi dvacet (přibližně rok) ,,ve vzduchu."

,,No jo, hvězda, ani neodepíše," říkala si Majda, když dál četla mé blogy, ale odpověď na její zprávu žádná. A nebýt Hanky (mé další čtenářky a kamarádky Majdy), tak se možná ani neznáme. A to by byla veliká škoda, protože hned jak jsme se potkaly na parkovišti v Cortoně, začaly jsme si povídat tak, jako bychom se znaly dlouhá léta.

A teď už pojďme za toskánským sluncem.

Cortona je od Assisi asi hodinku cesty. No, mým autíčkem hodinku a půl. Moje stará Fiestička je na popojíždění po okolí výborná. Malé uličky v Assisi s ní lehce projedu, všude zaparkuju, nebojím se, že jí odřu a hlavně mi ji nikdo neukradne, i kdž bude celou noc otevřená. Na dálnici se s ní ale trošičku bojím. Přece jen je stará, malá a neudržovaná - chudinka.

A tak jsem jela přes Perugii a kolem jezera Trasimeno pomalu a kochala se tou krásou - jako pan doktor ve filmu Vesničko má středisková. Vždyť kochat se, to je přeci nádherný, je to relax. Nač stále někam spěchat?! Navíc, pokud si celou cestu po telefonu povídáte s vtipným a hezkým kamarádem, to se kocháte dvojmo. Miluju vtipné lidi co mě umí rozesmát. A vůbec mi nevadí, pokud vtipkují na můj účet.

Když mi v půlce cesty začal prokluzovat plyn, takže bylo pravděpodobné, že brzy budu potřebovat trojúhelník a oranžovou vestu, vůbec mi to nevadilo. Bylo mi prostě fajn. Jak se říká: ,,Cesta je cíl," a tentokrát jsem si tu cestu fakt užila.

Cortona je vidět už ze superstrády (neplacená dálnice). Malebné městečko, které založili Etruskové, je na rozhraní Toskánska a Umbrie a řadí se k nejstarším městům na kopci.

Kousek za jezerem Trasimeno jsem sjela z dálnice mezi lány slunečnic a hned jsem si vzpomněla na film Pod toskánským sluncem, který se natáčel právě v Cortoně a jejím okolí. V překrásném prostředí vznikl krásný film, který je přesným odrazem dnešního života cizinek v Itálii. Kdo tento film z roku 2004 neviděl a má rád Toskánsko - doporučuji.

S Majdou jsem se měla sejít v centru městečka, ve tři odpoledne, na schodech do kostela. Ideální místo pro schůzku s neznámou. Ale v tom vedru!? V těhle dnech se teploty vyšplhaly ke čtyřiceti stupňům a centrum Cortony je jak rozpálená pec. Kdyby tam byla alespoň ta fontána, která je ve filmu uprostřed náměstí. Ale před lety jsem ji marně hledala, stejně jako vilu Bramasole.

Tento úžasný název vily vznikl od slova bramare (přát si, toužit) a sole (slunce). Vila Bramasole však (oproti fontáně na náměstí) existuje. Jen ji najít!

,,Sejdeme se na tom parkovišti pod stromy, u vstupu do města," Řekla jsem Majdě den před odjezdem. Její telefon nefunguje, a tak mi volala od správce rezidence, ve které byla se svojí kamarádkou Lenkou ubytována. Klikatou silnicí jsem vystoupala z údolí pod hradby města a zastavila se na prvním parkovišti, před branou do centra. Čekám a čekám a čekám. Po půl hodině jsem se zeptala kolemjdoucích, jestli je tu víc takových parkovišť. Bylo, i když menších! Já v Cortoně parkovala jen jednou, před sedmi lety a pamatovala jsem si pouze tohle první a největší. Co teď?

A tak jsem se rozjela po všech parkovištích okolo hradeb Cortony a doufala, že se nějak najdem.

Když už jsem přestávala doufat a chtěla se vrátit do Assisi, zazvonil mi telefon. Majda s Lenkou čekaly na posledním možném parkovišti, o kterém jsem neměla ani zdání. Naštěstí si od kolemjdoucích půjčily telefon a zavolaly mi. Po hodině hledání jsme se konečně sešly. Zpocené jak dvéře od chlíva, žíznivé a lehce nervní, ale stále s úsměvem.

A po minutě vysvětlování jsme si padly kolem krku, jako staré známé a rozhodly se, že pokecáme lépe u bazénu v agriturismu než v klimatizované kavárně.

Z Cortony, která leží v nadmořské výšce 500 metrů, vyjely jsme do agriturisma, v nadmořské výšce 800 metrů a byla to nádhera.

Miluji Toskánsko a Umbrii. Tu zeleň všude kolem (i v horkých letních měsících), ta panoramata, ty zalesněné kopce, ta slunečnicová pole, ty rozsáhlé vinice a olivové háje nad údolím.

Historická vila, kamenné domečky v zahradě, dva bazény a úchvatný výhled na kopce kolem, to stálo za těch pár serpentýn, ze kterých mi sice nebylo nejlépe, ale ledová káva se zmrzlinou to spravila.

Tři hodiny jsme si povídaly o životě, o Itálii (kterou Majda tak miluje), o jejich dlouhé a komické cestě z Chebu do Toskánska a o chlapech - to věčné a vděčné téma!

,,Kájí, můžu si tě vyfotit? Chci mít památku na to, že jsem se sešla s českou spisovatelkou pod toskánským sluncem. Jako v tom filmu, vidělas ho?" Majda vyndala fotoaparát a začala mě fotit ......já se začala usmívat jak pako a potit!

Naštěstí jsem byla rudá už od sluníčka, tak ty mé rozpaky holky nezaznamenaly a obě začaly mačkat spoušť. Přiznám se, dělalo mi to dobře, i když jsem u toho v bazénu uklouzla a málem si rozbila hubu.

Ale stát se na chvilku spisovatelkou Frances (Pod toskánským sluncem) a k tomu fotomodelkou, to za nějakej ten držkopád na schodech bazénu rozhodně stálo!

Čas ale utíká nejrychleji, když je vám fajn. A tak se těch několik hodin zdálo jako pár desítek minut. Škoda, že jsem druhý den ráno musela do práce. Mohla jsem si dát s holkama Prosecco u bazénu, koukat na západ slunce a povídat si celou noc pod hvězdným nebem. A v takové nadmořské výšce, daleko od měst a silnic, to má člověk pocit, že si na ty hvězdy může sáhnout.

Tak snad zase za rok holky, bylo to moc fajn!!!

Autor: Karla Šimonovská-Slezáková | pondělí 11.7.2016 12:20 | karma článku: 32.74 | přečteno: 3345x

Další články blogera

Karla Šimonovská-Slezáková

Už to bude rok .......

Je to zvláštní pocit, když začnu vzpomínat na Itálii. Vidím přesně každý ,,kámen." Každý obchod, všechny ty ulice i restaurace, každý detail v ,,mém" bytě a někdy slyším i ty cikády, co mi koncertovaly celé léto pod okny.

31.5.2017 v 11:04 | Karma článku: 34.43 | Přečteno: 1806 | Diskuse

Karla Šimonovská-Slezáková

Tak jsem zase tady aneb Proč jsem tak dlouho nepsala

Tenhle blog jsem začala psát na konci září. Jenže pak jsem měla blok - nemohla jsem psát. Ten návrat do Čech nebyl tak jednoduchý, jak jsem si představovala a všechno mě to nějak semlelo.

7.2.2017 v 13:55 | Karma článku: 34.17 | Přečteno: 1899 | Diskuse

Karla Šimonovská-Slezáková

Nikdy neříkej nikdy

,,Jaké to je, vrátit se po 12 letech života v Itálii do rodné země, začínat ve středním věku vše od začátku, zvykat si na rozdílný životní styl a po letech zase pracovat?" Na tohle se mě teď hodně lidí ptá. A já? Zatím se usmívám.

22.9.2016 v 13:04 | Karma článku: 42.45 | Přečteno: 5529 | Diskuse

Karla Šimonovská-Slezáková

Jak jsem prožila další zemětřesení v Itálii

Bylo 3,36 ráno, když se mi začala klepat postel. Velká skříň tancuje ode zdi ke zdi a podkrovní pokoj v domě u mé kamarádky Simony, kde už tři týdny bydlím, vypadal jak kajuta na lodi. Všechno se houpalo a klepalo.

24.8.2016 v 16:52 | Karma článku: 39.00 | Přečteno: 6435 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Tomášek

Halič a severní Slovensko 1997

Tenkrát bylo Polsko taková země neprobádaná – už nevím přesně kdo s nápadem na cestu sem přišel – ale každopádně jsme jeli čtyři. Jedna dívka a tři pánové.

26.6.2017 v 23:21 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Lukáš Swoboda

Když církev zdědí dům v němž žijete. Aneb: "My jsme církev, my neděláme chyby":-)

To se povedlo i mě. Zaklepali na dveře a něco chtěli. Jsem přívětivý. Svědky kohokoliv klidně vyslechnu ať rozšířím nejen obzory. Jenže!:-) Oni chtějí rozšířit jen jedno. Tvoji peněženku. Nebo tě prostě jen tak z legrace vyho...

26.6.2017 v 23:16 | Karma článku: 6.14 | Přečteno: 294 | Diskuse

Eva Zwemmer Tauerová

Japonská zahrada Clingendael

Barevně voňavé, květinové povídání o tom, jak holandská hraběnka asijskou perlu v anglickém parku ukryla.

26.6.2017 v 21:33 | Karma článku: 7.31 | Přečteno: 133 | Diskuse

Jan Tomášek

Období krátkých cest na Vysočinu

Zvláštní, že i co se týče cestování, tak lze mluvit o různých cestovatelských období. V tomto období se žádné velké cesty do zahraničí nekonaly, ale na přetřes přišly vlastivědné toulky kolem mého bydliště v Brně.

26.6.2017 v 16:24 | Karma článku: 6.54 | Přečteno: 130 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend v Rusku (Moskva)

Poznávací víkendy v Rusku nepatří zrovna k nejlevnějším. Pokud se ale rozhodnete do nich investovat, můžete si být jisti, že odměnou budou nezapomenutelné vzpomínky.

26.6.2017 v 15:00 | Karma článku: 26.05 | Přečteno: 696 | Diskuse
VIP
Počet článků 132 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2540

Pražanda žijící x let ve střední Itálii, která ráda vzpomíná na osmdesátá léta v Československu a píše také postřehy z každodenního italského života.

 

Co mě baví? Žít, snít, jíst a vzpomínat :) 

 

Právě vyšla má první kniha Zrzavé dětství v socialismu. Jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!

 

Zrzavé dětství v socialismu

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.