Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Céčka aneb Poklad Husákových dětí

13. 06. 2016 6:13:00
Sedím u starého psacího stolu na němž voní turecká káva, vychutnávám si retro sušenku Milu, zpívám si Jarka Nohavicu - ,,za stěnou z umakartu, piju druhou kávu a kouřím třetí Spartu" ... a mezi prsty mi šustí céčka.

Ano, pravá céčka z osmdesátých let - žádné novonapodobeniny. Tolik céček co mám teď na stole, to jsem snad neměla ani v dětství.

Možná se vám budu zdát divná (nakonec nebylo by to asi poprvé ani naposled), ale pro mne jsou céčka takovej malej poklad. Mně se o nich při psaní Zrzavého dětství v socialismu kolikrát i zdálo. Hrozně jsem si přála mít je zase v ruce, slyšet ten zvuk, když si je pouštíte z dlaně do dlaně. A teď je mám. Díky vám!

A to by bylo, abych se díky nim nepřenesla zase v čase a nenapsala o tom pokladu Husákových dětí pár řádků.

Céčka, kdo sbíral céčka - nebo spíš kdo je nesbíral? Už ani nevím, kdo s tím tenkrát na základce přišel do třídy, ale vím přesně, jak jsem prosila mámu. ,,Maminečko prosím tě, zeptej se v práci jestli někdo nemá známe v Kotvě, je to podpultovka, to se jinak než přes známé nesežene."

Mamka jeden sáček barevných céček sehnala a já byla to nejšťastnější dítě pod sluncem. O rychlý nárůst množství jsem se postarala sama. Ať už hraním čáry nebo šmelením známek za céčka - ne každý byl z těch umělohmotných písmen unešen jako já. Třeba takovej sousedovic Mirek měl raději známky. On měl dost céček od strejdy, já měla staré známky od mamky z pošty. Je pravda, že táta málem omdlel, když se o mém skvělém kšeftu dozvěděl, ale mamka byla ráda, že neškemrám o eska, géčka, paragrafy či trojky.

Občas mi nějaký ten sáček z Armáďáku (kde pracovala) donesla. Její kolegyně věděly, že pokud někde v centru náhodou uvidí toto nedostatkové zboží, musí mi ho koupit. A já tím pádem mohla měnit tři obyč za jedno průhledné, pět za perleťové a deset za fosforeskující.

Před spaním jsem si pouštěla céčka mezi prsty jako řetízek a dávala si je pod polštář. Nepamatuju, že by někdy nějaké křuplo.

Ty dnešní napodobeniny céček se prý lámou už při samotném spojování. Už to není to co to bejvalo. Ostatně jako všechno ,,novoretro."

Když jsem v Praze dostala od mých čtenářů spousty retro výrobků, byla jsem šťastná. Zase ochutnám ty dobroty, říkala jsem si. Šťastná jsem za ty dárky furt, protože jsem to opravdu, ale opravdu nečekala. Ovšem z těch chutí už jsem tak nadšená nebyla. A já se ptám - jak je možné, že dnes už výrobce neumí udělat stejný výrobek, jako před třiceti lety? Všechno je dnes lepší - stroje, suroviny, technologie. Alespoň nám to stále tvrdí. Proč je teda Pedro tvrdé jako podrážka, když před třiceti lety jsem si ho nalepila každou přestávku na papírek do lavice a ještě večer jsem z něj dělala bubliny.

Pedro jsem včera žvýkala pět minut a ztratilo jak barvu, tak i chuť. Najednou z té žvýkačky bylo kus tuhé bílé hmoty bez chuti. Jediné co šlo, udělat bublinu. I když ne stejné velikosti, jako v letech osmdesátých. Tenkrát mi prásklá bublina z Pedra zalepila celou hubu.

Vitacit mi po desátém líznutí rozedřel jazyk a ve vodě neměl absolutně žádnou chuť. No, jaký býval ve vodě v dobách mého dětství, to už si vlastně ani nepamatuju. Taková škoda, dát Vitacit do vody - ten byl jedině na lízačku a do vody se dávala malinová šťáva Ovocit (má nejoblíbenější).

Rumové pralinky jsem chtěla nejdřív vyplivnout - opravdu chutnají uměle, ale pak jsem si řekla: ,,Kájo je to dárek a je to škoda." U mne se jídlo nevyhazuje. Pokud není hnědé, zelené nebo neodchází samo. A tak mám pralinky v lednici a občas si jednu zobnu - při nostalgii. Pak se mi tak zkřiví ksicht, že to musím zajíst Studentskou pečetí, která je z těch retro ,,lahůdek" jediná docela jedlá. Teď mě tak napadlo, mohla bych to zapít rumem, ten mi připadá stále stejný. Možná to bude tím, že jsem ho v dětství nepila. A když jsem začala, tak už komunistům dávno odzvonilo, takže vlastně nevím, jestli býval jiný. Ale teď mi chutná. Jo, dám si do lednice vedle pralinek rum!

Mila - ta jediná mě překvapila. Tahle sušenka je furt stejná. Je vidět, že na Slovensku ty retro recepty ještě dělají poctivě.

Jediné co jsem z dárků od vás ,,neochutnala" jsou mýdla a Pitralon. Občas si k nim přivoním, abych se zase vrátila do koupelny v Hlubočepích, a pak ji vidím opravdu do detailů. Ale o té už jsem psala.

PS: Strašně moc vám všem děkuju za tyhle retro poklady, které mě vrátily v čase nejen ve vzpomínkách, ale i fyzicky.

Ano, díky vám všem! Nebýt vás, nevyhrála bych Skokana roku, nejspíš bych nejela do Prahy a tím pádem by mi moje čtenářky a moji čtenáři nedonesli tyhle úžasné dárky, které jsem hned po příjezdu dala ,do úschovy" k rodičům a pomalu je užírám ;)

Autor: Karla Šimonovská-Slezáková | pondělí 13.6.2016 6:13 | karma článku: 28.83 | přečteno: 1405x

Další články blogera

Karla Šimonovská-Slezáková

Jsem toho plná

Musím vám to hned napsat, i když to prý psát nemám. Ale já se cítím jako znovuzrozená. A už to konečně chce nějakej pozitivní blog, po tom mém ročním fňukání. No ne?

19.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 30.65 | Přečteno: 1284 | Diskuse

Karla Šimonovská-Slezáková

Díky za každé dobré ráno

Říká se, že všechno, co v životě uděláš, vrátí se jako bumerang. Ať je to dobré nebo špatné. Čím déle jsem na tomto krásném světě, tím více to vidím - vnímám. Prostě co zaseješ, to také sklidíš! A pod to bych se dnes už podepsala.

28.7.2017 v 13:26 | Karma článku: 36.15 | Přečteno: 2225 | Diskuse

Karla Šimonovská-Slezáková

Už to bude rok .......

Je to zvláštní pocit, když začnu vzpomínat na Itálii. Vidím přesně každý ,,kámen." Každý obchod, všechny ty ulice i restaurace, každý detail v ,,mém" bytě a někdy slyším i ty cikády, co mi koncertovaly celé léto pod okny.

31.5.2017 v 11:04 | Karma článku: 35.94 | Přečteno: 2264 | Diskuse

Karla Šimonovská-Slezáková

Tak jsem zase tady aneb Proč jsem tak dlouho nepsala

Tenhle blog jsem začala psát na konci září. Jenže pak jsem měla blok - nemohla jsem psát. Ten návrat do Čech nebyl tak jednoduchý, jak jsem si představovala a všechno mě to nějak semlelo.

7.2.2017 v 13:55 | Karma článku: 34.46 | Přečteno: 2094 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anna Rathkopf

Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane

Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já

21.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 18.85 | Přečteno: 578 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,Malá" retrospektiva, aneb Jednadvacet, jednadvacet, 68/69

Něco historie, něco prožitků, pár ohlédnutí se za minulostí. Léta šedesátá. A ,,některá“ z dat, která velmi ovlivnila i poznamenala naší historii a osudy mnoha lidí. Několik generací. V mnohém až po dnešek. Takže kousek ze života

20.8.2017 v 23:20 | Karma článku: 10.19 | Přečteno: 270 | Diskuse

Andrea Špičáková

Útok v Barceloně pohledem z Katalánska

Je to sice už tři dny, co katalánskou metropoli ochromil zásah několika bláznů, kteří ublížili nevinným lidem, ale po návratu z Barceloně nedalekého Lloret de Mar bych okomentovala situaci, jak to vypadalo Katalánsku hodiny poté.

20.8.2017 v 20:53 | Karma článku: 29.03 | Přečteno: 1084 | Diskuse

Lucie Gavendová

Svět se mění a my s ním

Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.

20.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.67 | Přečteno: 251 | Diskuse

Jan Tichý

Třístovkové bilancování

Říkal jsem si, kdy provedu nějaké změny na blogu, nejlépe vyměním profilovou fotku, aby tam nestrašila pořád ta stejná (postupem času letitá).

20.8.2017 v 12:35 | Karma článku: 7.10 | Přečteno: 152 | Diskuse
VIP
Počet článků 134 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2547

Pražanda žijící x let ve střední Itálii, která ráda vzpomíná na osmdesátá léta v Československu a píše také postřehy z každodenního italského života.

 

Co mě baví? Žít, snít, jíst a vzpomínat :) 

 

Právě vyšla má první kniha Zrzavé dětství v socialismu. Jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!

 

Zrzavé dětství v socialismu

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.