Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Srdce na dvě půlky aneb Tak já teda nevím ...

29. 05. 2016 23:23:01
V hlavě i v srdci mám bordel, všechno je najednou naruby. Můj poklidný italský život, moje skleněná růžová koule - rozbila se na tisíc kousků. A já? Já nevím co s tím

Po třech letech jsem letěla na tři týdny do Prahy. Hned jak jsem vystoupila z letadla, měla jsem zvláštní pocit. Cítila jsem se jinak, tak nějak volněji. Věděla jsem, že kamkoli půjdu, všude se bez problému domluvím, všechno okecám. Ne že bych se v Itálii po dvanácti letech nedomluvila, ale neznám toho spoustu - technické názvy, odborné výrazy, dvojsmyslné fráze, přirovnání. Třeba mojí knihu bych nikdy do italštiny nepřeložila - nenajdu stejná slovní spojení.

Můj hodnej, krásnej a inteligentní synovec - pravej opak tety, odvezl mě z letiště rovnou na Čarodějnice. Asi mi tím chtěl něco říct.

Na DDM Klamovka, kde moje ségra hrála na kytaru, my zpívali a opékali buřta, cítila jsem se doma. Blízkost rodiny, zvuk kytar, vůně ohně i špekáčků .... Tohle je můj domov, pomyslela jsem si.

A to stejné jsem si pak myslela celé tři týdny - připadalo mi, jako bych nikdy neodjela, jako kdybych v Praze žila a byla i včera, před týdnem, před rokem.

Hned druhý den, běžela jsem na oběd za kamarádkou Erikou, se kterou si volám (díky Vibru) několikrát týdně. ,,Kájo, přijď dnes večer k nám do hospody, budou tam kytary." Na kytary mě nikdo nemusí přemlouvat dvakrát. Od dětství je miluju a znám spousty trampských písniček - asi jako většina lidí v mém věku. Vždyť celé naše dětství a mládí bylo provázeno táboráky s kytarou. A jelikož jsem měla mít sraz i s vydavatelem (první schůzka), řekla jsem si, že to sfouknu najednou a pozvala ho na kytary taky.

Restaurace U Tří Hrušek na Bělehradské ulici je naproti Nadaci Českého literárního fondu, kde pracovala moje mamka. Vrátit se po letech na to místo, být obklopena kamarády, zase poslouchat a zpívat staré trampské písničky - to bylo pro mne jako návrat v čase. A tentokrát to nebyl návrat jen v myšlenkách, jako mívám u psaní mých vzpomínek. Tentokrát to bylo opravdové - vrátila jsem se duší i tělem o dvacet let zpátky. Tenhle pocit štěstí byl silnější než Vánoce a dovolená v Kalábrii dohromady. A vy víte, jak miluju moře i vánoční období.

Z celého srdce jsem si přála, aby se zastavil čas.

S Erikou a s její mamkou, vzpomínaly jsme na staré dobré časy a s mým vydavatelem popíjeli červené víno z Moravy. Seznámila jsem se s úžasnou Verčou, která má srdce na dlani a skvělej kytarista Jirka nám k tomu hrál nejen trampské písničky a Montgomery s kytarou za hlavou, ale i písničky Tomáše Kluse, kterého v Itálii stále poslouchám a miluju jeho texty i životní názory. Byl to nezapomenutelný večer, který ve mně něco nalomil a souběh dalších událostí zlomil mé srdce napůl.

Od Tří Hrušek jsme v dobré náladě odjeli hromadně do Hlubočep, kde se zrovna ten pátek otvíralo občersvení U Prokopa.

A tak jsem se ještě ten den, ocitla před domem, ve kterém jsem se narodila a kde bydlela moje babička Boženka. ,,Tak to kecáš Eri, já jsem u babičky." Vykřikla jsem nadšeně, když jsem vystoupila z taxiku. Věděla jsem, že jedeme do Hlubočep, ale netušila, že zrovna do ulice K Dalejím.

Další taxík mě po pár hodinách vyložil u Eriky na Barrandově, kde jsem přespala.

Ráno vylezu na terasu a koukám jako blázen. Přímo naproti - FS Barrandov, o kterém toho v mé knížce taky není málo. Připadala jsem si jako v Kaňce do pohádky. Jako bych vlezla na těch dvanáct hodin do mé knížky. Možná se vám budu zdát jako magor, ale mně se na té terase u Eriky zalily oči štěstím. A to jsem ještě netušila, že pocit stejného štěstí pocítím za pár hodin u Barrandvských teras, které už konečně opravdu opravují.

Následující tři týdny (původně jsem letěla na dva) byly podobné. Každý den dlouhá snídaně se ségrou (tak skvěle jsme si léta nepokecaly), denně několik schůzek s kamarády, pár úžasných návštěv u ,,tety" Dany - nejlepší kamarádky mojí mamky a večery v hospodě s kytarou.

A pak ....... tři splněná přání, o kterých vám napíšu příště.

1. Sraz blogerů a předávání cen Bloger roku 2015 (to íčko je fakt nádherný).

2. Autogramiáda mé knihy (kde jsem poznala spoustu zajímavých lidí).

3. Setkání s Tomášem Klusem (na mé autogramiádě).

Jako bych chytla zlatou rybku. Ale podle mne to není rybka, ale moje zlatá mamka a táta, co mi tam shora pomáhají.

Jen teda nevím, odkud příště budu psát. Jestli z Itálie nebo z Prahy. Zatím jsem v Itálii.

Proč píšu zatím? Protože od té doby, co jsem se vrátila z Prahy, mám v Itálii ,,itálii." Stýská se mi po Praze a je to na mně dost znát. V práci mě chlácholí a povzbuzují. ,,Tak lítej do Prahy čtyřikrát ročně nebo jednou měsíčně na prodloužený víkend, my tě chápem, musí se ti stýskat."

Doma mě nechápou, což chápu, takže se mnou nemluví ani klika u dveří. Uvidíme jestli to ustojíme.

Moje kamarádka Lucka z Terni říká, že my, co žijem nebo jsme žili léta v Itálii, budeme mít vždycky srdce na dvě půlky. V Itálii nám schází naše kořeny a rodná zem, v Čechách milovaná Itálie.

Ať budem tam či tady, vždycky nám bude něco scházet, vždycky se nám bude po něčem stýskat.

PS: Omlouvám se všem mým věrným čtenářům za víc než měsíční pauzu. Mám Vás ráda, i když mám těď srdce na dvě půlky ;)

Autor: Karla Šimonovská-Slezáková | neděle 29.5.2016 23:23 | karma článku: 35.19 | přečteno: 3199x

Další články blogera

Karla Šimonovská-Slezáková

Už to bude rok .......

Je to zvláštní pocit, když začnu vzpomínat na Itálii. Vidím přesně každý ,,kámen." Každý obchod, všechny ty ulice i restaurace, každý detail v ,,mém" bytě a někdy slyším i ty cikády, co mi koncertovaly celé léto pod okny.

31.5.2017 v 11:04 | Karma článku: 34.43 | Přečteno: 1806 | Diskuse

Karla Šimonovská-Slezáková

Tak jsem zase tady aneb Proč jsem tak dlouho nepsala

Tenhle blog jsem začala psát na konci září. Jenže pak jsem měla blok - nemohla jsem psát. Ten návrat do Čech nebyl tak jednoduchý, jak jsem si představovala a všechno mě to nějak semlelo.

7.2.2017 v 13:55 | Karma článku: 34.17 | Přečteno: 1899 | Diskuse

Karla Šimonovská-Slezáková

Nikdy neříkej nikdy

,,Jaké to je, vrátit se po 12 letech života v Itálii do rodné země, začínat ve středním věku vše od začátku, zvykat si na rozdílný životní styl a po letech zase pracovat?" Na tohle se mě teď hodně lidí ptá. A já? Zatím se usmívám.

22.9.2016 v 13:04 | Karma článku: 42.45 | Přečteno: 5529 | Diskuse

Karla Šimonovská-Slezáková

Jak jsem prožila další zemětřesení v Itálii

Bylo 3,36 ráno, když se mi začala klepat postel. Velká skříň tancuje ode zdi ke zdi a podkrovní pokoj v domě u mé kamarádky Simony, kde už tři týdny bydlím, vypadal jak kajuta na lodi. Všechno se houpalo a klepalo.

24.8.2016 v 16:52 | Karma článku: 39.00 | Přečteno: 6435 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Iva Marková

Povodeň dvacetiletá

7. července to bude dvacet let ode dne, kdy náš kraj u Tiché Orlice zažil povodeň, jakou do té doby nikdo neviděl. Tehdy byl zatopen i dům mých rodičů, a tehdy také vzniklo těchto pár poznámek:

26.6.2017 v 21:01 | Karma článku: 6.67 | Přečteno: 145 | Diskuse

Pavel Skramlík

Hodina od Prahy a kafkovské téma

Netušil jsem, jak snadno a zdařile může člověk udělat dobrý krok k velké a pozitivní životní změně. Po 48 letech života v Praze jsem se přestěhoval do jednoho nevelkého/nemalého města na severu Čech. Donutilo mne to přemýšlet.

26.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 13.44 | Přečteno: 256 | Diskuse

Lucie Amálie Sulovská

Slunce svítilo i v noci (II.)

(Povídka) Římské letiště přivítalo kardinála Bangouru každodenním shonem. Tentokrát to ale pro něj neměl být jen obyčejný let do vzdálené destinace. Po patnácti letech v Římě se na příkaz papeže vracel domů, do Afriky.

26.6.2017 v 5:45 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 383 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Postup vpřed

Ano, chci psát. Ano, mé články se čtou. Ano, umím být i vtipná. Ano, mám snahu postupovat vpřed. Chci na sobě pracovat a chci postupovat dál.

26.6.2017 v 5:00 | Karma článku: 4.30 | Přečteno: 76 | Diskuse

Katarína Lorenčíková

Voila!!!

Občas pozorujem svet okolo mňa menej.. občas viac.. obcas nechápem, ako sa to všetko synchronizuje.. toto je príbeh o Veronike a o mojej ceste...

25.6.2017 v 22:14 | Karma článku: 4.83 | Přečteno: 116 | Diskuse
VIP
Počet článků 132 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2540

Pražanda žijící x let ve střední Itálii, která ráda vzpomíná na osmdesátá léta v Československu a píše také postřehy z každodenního italského života.

 

Co mě baví? Žít, snít, jíst a vzpomínat :) 

 

Právě vyšla má první kniha Zrzavé dětství v socialismu. Jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!

 

Zrzavé dětství v socialismu

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.