Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mrzí mě to velice, že zavíraj nám hranice

13. 04. 2016 6:07:03
Nedávno mi přišel e-mail od jedné čtenářky. Prý se chystá v květnu autem do Itálie a neví, zda je to bezpečné - kvůli imigrantům. V tu chvilku jsem se pousmála a řekla si, že ta česká panika je opravdu veliká.

Živě si vzpomínám, jak česká média psala o useknuté ruce v italském vlaku, prý imigranti! Velké haló, které se pak ukázalo absolutně mimo mísu. Jako většina těchto ,,velkých" informací. Nebo jak jedna česká holka, žijící v Itálii, popisovala po telefonu do hlavních večerních zpráv (na ČT 1 myslím), aktuální situaci v Itálii. Prý se lidi bojí chodit večer ven, znásilňují tu ženy a mlátí muže. Přitom ta holka je na mateřské a mezi přebalováním tří dětí, prasátkem Pepínou a Mášou, nestíhá nic jiného. Sama se nám pak přiznala, že na sledování zpráv o imigraci nemá čas a ven moc nechodí. A takové neověřené zprávy, lépe řečeno absolutní výmysly, pustí česká televize do éteru? To je horší jak pražská pavlač!

Z počátku jsem četla české i italské články o imigraci, koukala na televizi a sledovala internet. Teď už sleduji jen italské televizní noviny a dokumentární pořady o imigraci, natáčené v Itálii (moře, imigrační centra, děti v kanálech). Ano, děti v kanálech, to je ještě to nejmenší. Tisíce dětí zmizelo. Pokud zmizely útěkem nebo byly uneseny k nelegální adopci, je to smutné, ale není ta nejhorší věc, která se těm chudákům mohla stát. Už v létě mi jeden známý, který pracuje u námořní policie, vyprávěl jak se ztratilo přes pět tisíc dětí. Chtěla jsem o tom napsat - nesměla jsem. Prý je to tajné. No už asi není, když o tom byl dokumentární pořad a mluvili o tom i ve večerních zprávách. V centrech pro imigranty, na jihu Itálie, poučují tamní pracovníci rodiče, aby nepouštěli své děcko z dohledu. Dokonce jsou cedule s nápisy - hlídejte si své děti.

Mafie? Překupníci? Kdo ví. Ale do země se ty nevinné děti asi nepropadly.

Lidi jsou ...... no, nechci být sprostá a urážet nevinná zvířata, ale zvedá se mi žaludek z toho, že někdo dokáže vydělávat na cizím neštěstí. I když, v tom dnešním světě - už se nedivím ničemu!

Ale zpět k úvodu článku. Jak to tedy vypadá dnes v Itálii? Na pozoru by se měly mít hlavně ženy. V Itálii zemře každé dva dny jedna žena. Ale pozor - příčinou není imigrace, aby z toho zas někdo neudělal velkou ,,imigrační zprávu." Příčinou je domácí násilí!

Imigrace se v Itálii zatím bát nemusíte! Nevidím tu jedinou změnu, spojenou s tímto problémem.

Po naší ulici se občas projde nějaká muslimka, černošský pár a před obchodem stojí kluk, který žebrá, ale neprudí. Stojí, usmívá se, pozdraví.

Od Vánoc jsem projela Itálii ze středu na sever i na jih. Nikde jsem nenarazila na problém spojený s imigrací. Na parkovištích u benzínek klid, na silnicích a dálnicích také, o jihu a plážích nemluvě. Jasně, neviděla jsem celou Itálii, ale na Facebooku mám stovky známých, žijících po celé Itálii. Jsem si jistá, že kdyby byl někde jakýkoliv problém, už by to viselo na zdi.

Problém je teď jinde - Rakousko zavírá hranice u města Brennero i okolo. A to je jen začátek. No jo, Evropská unie, to je paráda! Pro Německo a Rakousko ovšem jen tehdy, když se jim to hodí!

Itálie po vstupu do Evropské unie brečela. Hlavně po změně měny. Měli se tu jak prasátka v žitě a teď - s eurem, mají skoro holé řitě. Vždycky když se mě ptají, jestli je v ČR euro, odpovím: ,,Copak jsme blázni? Podívej, jak jste s eurem dopadli vy a jak Slováci? My se držíme naší koruny zuby nehty."

Většina Italů by se k lirám vrátila hned, možná se domnívají, že by zas kafe stálo tisíc lir (18Kč) a ne jedno euro. No jo, byl to šok, dát za kafe 30 Kč a ne 18 Kč. A tak to bylo se vším. Italové vzpomínají na starou dobrou Itálii s nostalgií. Kdo by nevzpomínal, když měli kapsy plné peněz a mohli jezdit po světě, jak se jim zachtělo. Často slýchávám, jaké to bylo v Československu skvělé. Křišťál za hubičku, o restauracích nemluvě. Nejlepší hotely, krásné holky a magická Praha. Tak tenhle svět už dávno není ani pro ně, ani pro nás.

Bojíme se imigrace - my Češi (já jsem totiž doma tam i tady), ale že je Praha plná Rusů a ruských stánků, že Rumuni žebraj na ulicích a prodejci z ex Jugoslávie prodávají šmejdy a říkají tomu Made in Czech Republic, to nám nevadí? Mně je vždycky z obchůdků v centru Prahy a hlavně z Václavského náměstí smutno.

Italové se nebojí, nepanikaří, i když jim na jejich pobřeží připlouvá každý den loď plná imigrantů. Být to v ČR, tak už spousta lidí hraje ,,naživo" K 7 - potopeno. Italové hrají lodě jen na kostičkovaném papíře. Nemají v sobě tolik strachu a nenávisti. Možná díky náboženství, možná díky každodennímu slunci, které jim vykouzlí úsměv a zahřeje srdce. Nebo díky tomu, že většině z nich, někdo z jejich předků emigroval. A nejčastěji lodí do USA. Ve světě je prý osmdesát milionů Italů.

Já jsem napůl Češka a napůl Italka. Půlka mne se bojí co bude, ale ta italská půlka je optimista a věří, že to bude dobrý. A v Itálii to zatím dobrý je, tak se nebojte a kliďně přijeďte!

PS: A kdyby jel někdo do střední či jižní Itálie a potřeboval radu, klidně pište (Fb, e-mail). Jen se mě prosím neptejte na ubytování, protože já znám u moře jedinej hotel, kterej se jmenuje Maria neboli u úžasné tchyně ;)

Autor: Karla Šimonovská-Slezáková | středa 13.4.2016 6:07 | karma článku: 30.76 | přečteno: 2796x

Další články blogera

Karla Šimonovská-Slezáková

Už to bude rok .......

Je to zvláštní pocit, když začnu vzpomínat na Itálii. Vidím přesně každý ,,kámen." Každý obchod, všechny ty ulice i restaurace, každý detail v ,,mém" bytě a někdy slyším i ty cikády, co mi koncertovaly celé léto pod okny.

31.5.2017 v 11:04 | Karma článku: 34.43 | Přečteno: 1806 | Diskuse

Karla Šimonovská-Slezáková

Tak jsem zase tady aneb Proč jsem tak dlouho nepsala

Tenhle blog jsem začala psát na konci září. Jenže pak jsem měla blok - nemohla jsem psát. Ten návrat do Čech nebyl tak jednoduchý, jak jsem si představovala a všechno mě to nějak semlelo.

7.2.2017 v 13:55 | Karma článku: 34.17 | Přečteno: 1899 | Diskuse

Karla Šimonovská-Slezáková

Nikdy neříkej nikdy

,,Jaké to je, vrátit se po 12 letech života v Itálii do rodné země, začínat ve středním věku vše od začátku, zvykat si na rozdílný životní styl a po letech zase pracovat?" Na tohle se mě teď hodně lidí ptá. A já? Zatím se usmívám.

22.9.2016 v 13:04 | Karma článku: 42.45 | Přečteno: 5529 | Diskuse

Karla Šimonovská-Slezáková

Jak jsem prožila další zemětřesení v Itálii

Bylo 3,36 ráno, když se mi začala klepat postel. Velká skříň tancuje ode zdi ke zdi a podkrovní pokoj v domě u mé kamarádky Simony, kde už tři týdny bydlím, vypadal jak kajuta na lodi. Všechno se houpalo a klepalo.

24.8.2016 v 16:52 | Karma článku: 39.00 | Přečteno: 6435 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Tomášek

Halič a severní Slovensko 1997

Tenkrát bylo Polsko taková země neprobádaná – už nevím přesně kdo s nápadem na cestu sem přišel – ale každopádně jsme jeli čtyři. Jedna dívka a tři pánové.

26.6.2017 v 23:21 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Lukáš Swoboda

Když církev zdědí dům v němž žijete. Aneb: "My jsme církev, my neděláme chyby":-)

To se povedlo i mě. Zaklepali na dveře a něco chtěli. Jsem přívětivý. Svědky kohokoliv klidně vyslechnu ať rozšířím nejen obzory. Jenže!:-) Oni chtějí rozšířit jen jedno. Tvoji peněženku. Nebo tě prostě jen tak z legrace vyho...

26.6.2017 v 23:16 | Karma článku: 6.14 | Přečteno: 294 | Diskuse

Eva Zwemmer Tauerová

Japonská zahrada Clingendael

Barevně voňavé, květinové povídání o tom, jak holandská hraběnka asijskou perlu v anglickém parku ukryla.

26.6.2017 v 21:33 | Karma článku: 7.31 | Přečteno: 133 | Diskuse

Jan Tomášek

Období krátkých cest na Vysočinu

Zvláštní, že i co se týče cestování, tak lze mluvit o různých cestovatelských období. V tomto období se žádné velké cesty do zahraničí nekonaly, ale na přetřes přišly vlastivědné toulky kolem mého bydliště v Brně.

26.6.2017 v 16:24 | Karma článku: 6.54 | Přečteno: 130 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend v Rusku (Moskva)

Poznávací víkendy v Rusku nepatří zrovna k nejlevnějším. Pokud se ale rozhodnete do nich investovat, můžete si být jisti, že odměnou budou nezapomenutelné vzpomínky.

26.6.2017 v 15:00 | Karma článku: 26.05 | Přečteno: 696 | Diskuse
VIP
Počet článků 132 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2540

Pražanda žijící x let ve střední Itálii, která ráda vzpomíná na osmdesátá léta v Československu a píše také postřehy z každodenního italského života.

 

Co mě baví? Žít, snít, jíst a vzpomínat :) 

 

Právě vyšla má první kniha Zrzavé dětství v socialismu. Jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!

 

Zrzavé dětství v socialismu

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.