Můj kamarád zkolaboval. Pětatřicetiletý kluk, který dělá všechno tak, jak by se mělo - sportuje, nekouří, nepije, jí každý den ovoce, zeleninu a navíc žije v lůně zelené Umbrie Jediné co nedělá je absolutní relax.
Stalo se mu to před pár dny, když doma večeřel se svou rodinou (žena a tři děti). Najednou přestal vidět, srdce bilo na poplach a dýchat mu šlo hůř a hůř. Začínal ztrácet vědomí. Jeho žena volala okamžitě sanitku.
Doktoři změřili tlak, EKG a položili mu otázku: ,,Odpočíváte?" ,,Ano. Večer, když jdou děti spát, sednu si k počítači nebo koukám na televizi "
Doktor ale myslel absolutní odpočinek - těla i mysli.
Můj kamarád neodpočívá nikdy. Ráno odvede syna do školky, pak práce v rodinné firmě (když pracujete na svém, pracujete většinou na 150% ne na 80% jako zaměstnanci). Na oběd domů (pokud nemá pracovní obědy), ale siestu nestíhá, protože pomáhá své ženě obstarat roční dvojčata. Odpoledne pracovní schůzky, spousty telefonátů a před večeří si ještě stihne pohrát se synem. O víkendu hraje fotbal nebo zajde do posilovny, plus rodinné obědy či večeře, které v Itálii trvají x hodin. Žije naplno každý den, ale tělo potřebuje i odpočinek.
Jedno staré moudro říká: ,,Važ si svého těla, a aby ti dobře sloužilo odměňuj se mu odpočinkem."
Absolutní odpočinek - každý si pod tím pojmem představuje něco jiného. Někdo gauč a televizi, někdo vanu, někdo zahrádku (s kafem, ne okopávání ředkviček) a někdo procházku v přírodě. Mluvím teď o každodenním odpočinku (ne o dovolené). Alespoň na hodinu denně by měl člověk vypnout.
K odpočinku těla i mysli však musíme vypnout naše myšlenkové pochody a hlavně mobilní telefony (které sebou v dnešní době nosíme i tam, kam i císař pán chodil sám). Před pár dny jsem si sedla na zahradu, vystavila obličej (i mé bílé nohy) jarnímu slunci, poslouchala švitoření ptáku na stromech, nasávala vůni čerstvě posekané trávy a pozorovala stovky včel, jak si pochutnávají na rozkvetlé třešni. Splynula jsem s přírodou a cítila se uvolněná, spokojená. Takovej absolutní relax.
Dříve jsem si myslela, že můj relax je třeba kafe a pokec s kamarádkou nebo shopping. Chyba. Domů jsem přišla unavená, ať už z dvouhodinového tlachání nebo z běhání po obchodech a zkoušení hadříků. Hlava celou dobu pracovala - přemýšlela nad problémem kamarádky či nad cenami oblečení. Vlastně i nad tím, jestli se mi ty hadry vejdou do mé přeplněné skříně. Navíc jsem měla výčitky, že jsem zase utratila peníze za oblečení, které dám po nějakém čase do bazaru (skříně Maurizio odmítal kupovat). Čím víc věcí jsem kupovala, tím víc jsem potřebovala pracovat, abych si na tu módu vydělala. No módu - já měla navíc tu úchylku, že mě bavilo kupovat jen ve slevě. Vždycky jsem říkala: ,, No nekup to, za ty prachy." A nakonec jsem stejně nosila džíny a tričko, jako ostatně celej život (od té doby, co mi mamka v roce 1985 dovezla z Maďarska první džíny -plísňáče mrkváče).
Tahle fáze je naštěstí za mnou. Skříně mám stále plné, protože při tom množství se oblečení prostě nezničí (každoročně vyřazuji jen to, co se mi ,,smrsklo praním." A že je toho letos hodně, asi mi blbne pračka). A klidně nosím džíny, které jsem si koupila před pěti lety. Nakupuji teď méně, tím pádem nemám výčitky, když pracuji méně a mám více volného času. Třeba jako dnes na psaní nebo včera na relax, z nějž jsou některé fotografie. Pozorování zvířat a přírody, ať už na zahradě, v lese nebo u moře, mě prostě baví čím dál víc, dělá dobře mému tělu i mysli (alespoň pan doktor to říkal), nestojí nic a dá mi mnohem víc než shopping. Zkuste to taky. Pracujte a nakupujte méně a relaxujte více. Krásní jsme přece i v tričku z předloňska!
