O nevěře bych mohla přednášet

....... nebo napsat knihu Sex ve městě po česku, jak mi doporučovaly kamarádky. Nevěra byla, je a bude - nevěra je všude. Nebudu vám lhát, i já jsem byla nevěrná. Kdo nebyl.

Možná kvůli zrzavému dětství, měla jsem komplexy v dospívání. A možná kvůli zakomplexovanému dospívání, stala se ze mne v dospělosti potvora. No, to už je spíš jen výmluva. 

,,Proč mě nikdo nemá rád? No jo, kdo by taky chtěl chodit s hořícím Brandejsem." Stěžovala jsem si před třiceti lety, velkému bleděmodrému plyšovému medvědovi, který seděl na mé válendě v dětském pokojíčku, společně s malou opičkou (tu mám dodnes, ale už si jí nestěžuju). Všechny holky měly kluka, já s klukama jen kamarádila. Tak strašně jsem si přála, aby mě měl nějakej kluk rád, aby mi donesl kopretinu, jako Leontýnce ve filmu Ať žijí duchové, aby mi dal pusu na tvář. Nic. Pro kluky jsem byla zrzavej Kája, kterej s nima hrál fotbal nebo si z něj stříleli. ,,Anč banč pomeranč, cinka linka mandarinka." Tahle pisnička se chytla rychle - u nás v Hlubočepích. A nejen tahle, bylo jich víc. Možná proto jsem tak milovala film Sonáta pro zrzku. Na nějaký čas mě uchlácholil - nebyla jsem v tom sama.

Moje první rande přišlo až dlouho po tom, co jsem opustila základní školu, moje první velká pusa v sedmnácti a můj první sex jsem zažila v době, kdy už mé spolužačky čekaly rodinu (z některých jsou dnes babičky)..

Ale to, co jsem zameškala v dospívání, dohnala jsem v dospělosti. 

Kluci o mne začali pomalu, ale jistě jevit zájem. Možná tomu pomohla příroda, která z plochého Karla udělala řádně vyvinutou Karlu. 

Asi se nade mnou slitovala a řekla si, že těch nářků a proseb o nějakou lásku jako z filmu už bylo dost (romantické filmy jsem hltala od dospívání a mám je ráda dodnes), a že pokud mi nenadělí něco, za čím se chlap otočí, zůstanu určitě na ocet. Čím ale vylepšit zrzavou a pihatou holku, která má zuby jako veverka? Jedině něčím, co bouchne chlapa do očí dřív, než ty velké klofáky - takže kozáky. 

A nápadníků přibývalo. 

S každým novým vztahem, nové šimrání v žaludku, motýlci v břiše, celodenní úsměv vytištěnej na tváři a pocit, že se vznášíte. Milovala jsem ty začátky vztahů a začala jsem být závislá na zamilování! Konečně jsem prožívala ten romantickej film, o kterém jsem celé dospívání snila.

Nejspíš to všichni znáte, hlavně holky:  

Nemůžete jíst - pokud jíte sama, nechutná vám, stačí vám salát, kus chleba se sýrem, ale hlavně sklenička vína. Pokud jíte v přítomnosti nové lásky, máte žaludek sevřenej tak, že cokoli sníte, bolí vás břicho (alespoň mne bolelo skoro vždycky).

Nemůžete spát - když spíte sama, převalujete se, stýská se vám, objímáte polštář, čumákujete do tmy a myslíte na svého miláčka. Když spíte s ním, bojíte se, aby jste nechrápala jako prasátko. Kolikrát raději nespíte - náhoda je blbec. Ráno si běžíte opláchnout obličej ledovou vodou a vypláchnout pusu ústní vodou, ať nejste jako ropucha v rozkladu. až se to vaše štěstí probudí. Nespíte, ale celý den jste nabitá energií, jako zajíček Duracell.

Celý svět je krásný, jen vy jste samej beďar. Hodiny se šlechtíte před zrcadlem a stejně nejste spokojena s tím, co vám zrcadlo ukazuje. Tolik černejch teček na nose, první vrásky, pupínky na hrudníku - to tam nebylo do té doby, než jste se zamilovala. Nebo, že by bylo? Rozhodně to nevypadalo tak blbě, jako teď. Do skříně už se vám nic nevejde, ale vy nemáte co na sebe. Ovšem krom vašeho zevnějšku vám připadá všechno nádherné - celý svět. 

První doteky vám přivodí husí kůži po celém těle, i když on se dotkl jen vašeho malíčku. Co se stane, až se dotkne jiných částí? Bude z vás bublinková fólie nebo rovnou pás rumovejch pralinek. Brrr - nádhera.

Noční procházky, při kterých se s ním nikde nebojíte. I když normálně jste posera. Já se v noci bála sama domů i od auta. Než jsem odemkla barák, vyběhla pět pater a vlezla do bytu, srdce mi bušilo jako zvon. Ale byla jsem rychlá -  moje plíce doběhly půl hodiny po mně. Pět pater bez výtahu, to jsem měla nožky. Ale s ním, s ním jsem šla v noci i hlubokým lesem nebo spala na louce u řeky pod širákem.

Něžnosti - hezká slovíčka, líbání (při kterém se vám točí hlava), úžasný sex (při kterém se vznášíte), a pak objetí. v němž si pokaždé pomyslíte - kdyby tak šel zastavit čas.

Tuhle nádheru jsem prožívala znovu a znovu.

V každém zamilování jsem hned viděla vztah, soužití, svatbu, rodinu. Vždycky jsem si myslela, že je to láska na celý život. Ta, kterou jsem hledala a na kterou jsem čekala celé dospívání. Můj sen se splnil, prožívala jsem si můj romantický film, o kterém jsem snila. Ale život není film.

Po pár měsících zamilovanost vyprchala, motýlci uletěli a já cítila potřebu té ,,drogy." Hezký úsměv, pohled, romantické slůvko, káva a pár sms. Pak pálení mostů (jak říkávala moje mamka) a zase nanovo. 

,,Jirko, představuji ti Martina, to je ten pravej." Usmívám se jak měsíček na hnoji na diskotéce v Poříčí nad Sázavou, kam jsem zrovna dorazila se svým nápadníkem. ,,A kolikátej už? Zase je to na celej život?" Směje se můj kamarád a má pravdu. Ale já tenkrát opravdu věřila, že tentorát je to ten pravej.

V mém novém - dalším vztahu jsem zase viděla budoucnost. Představila jsem našim nového přítele, jezdila k jeho rodičům na víkendy a myslela si, že tentokrát už je to napořád. Vyprchalo zamilování, babočky uletěly a já ........ zamilovala jsem se do dalšího kluka. Po několikátém vztahu jsem si začala uvědomovat, že jsem závislá na zamilovanosti! Myslela jsem si, že když se vdám a budu mít miminko, že se mi tyhle strašné hormony změní.

Vzala jsem si hodného kluka, který věděl jaká jsem (vždyť i s ním jsem zahýbala mému ex), ale věřil, že děti mě změní. Děti nepřišly - naštěstí. Nejspíš by mě ani ony nezměnily. Musela jsem prostě dozrát. Navíc potřebuji pevnou ruku a přistřihnutá křídla. 

A teď, ve středním věku, je ze mne hodná holka. Prostě jsem asi dozrávala o dvacet let déle než ostatní. To jsou kraviny co? Pálila jsem mosty, lámala srdce na počkání, a teď se z toho snažím nějak vylámat já. 

Klidně mě suďte, kolikrát se soudím sama - mám výčitky a noční můry. Trápí mě svědomí, že jsem tolikrát ublížila. Ale na druhou stranu, kdybych ty kluky neopustila, tak by teď neměli krásné děti. Všichni moji ex mají rodinu - se mnou by ji neměli. No, takže jsem jim vlastně pomohla. Důležité je, umět si to dobře okecat.

Občas mě mé bývalé lásky straší ve snech. Tak třeba před pár dny mě můj ex manžel zavřel do vězení a ještě mi tam hodil moji knížku, abych prý udělala autorské čtení (čtení mě taky straší ve snech). To není reklama na moji knihu (o té už stejně všichni víte), to se mi fakt zdálo. O mém ex manželovi se mi zdá nejčastěji. Asi proto, že jsem mu po citové stránce ublížila nejvíc ze všech. No, alespoň si s ním občas pokecám, protože on se mnou dodnes nemluví. 

O nevěře bych mohla přednášet i díky spoustě příběhů, se kterými se mi svěřili kamarádi - a že jich bylo! 

Kluci za mnou jezdili přes den do práce, když nevěděli jak dál, holky večer domů. 

Možná to bylo tím, že jsem měla tolik zkušeností s nevěrou, možná tím, že jsem pracovala pod PL Bohnice a oni měli ,,psychoterapii" zadara. Každopádně tolik napínavých příběhů, tolik vášně, smutku, společně vykouřených cigaret, vypité kávy a lahví vína (doma, ne v práci) - to by byl opravdu dlouhý seriál. 

Jedním heslem jsem se však vždy řídila a to: Hlavně s ochranou! A říkám to i doma. ,,Kdybys mi někdy zahnul, tak se hlavně chraň. Protože jestli mě podvedeš a ještě něco přitáhneš, tak tě přede mnou nic neochrání." Maurizio se vždycky směje, že není já. Moji minulost zná (co nevím, to nepovím, nakonec to už víte i vy). 

Možná proto jsem tak žárlivá, protože vím, že k nevěře stačí pět minut - kdekoli.

Nakonec, kdo z nás nemá nějakého kostlivce ve skříni nebo alespoň malého kostlivečka - třeba nějaké to tajné líbání. Co? Že líbání není zahýbání? Taky jsem se takhle jednou snažila obhajovat, nevyšlo to!

Kdo je bez viny, ať hodí kamenem ..........,,au"........no dobře, pár vás tu bude, ale kameny nechte raději ležet, nikdy nevíte, koho na své životní cestě potkáte!