Karla Šimonovská - Slezáková

Mé hezké chvilky s kadeřnicí

4. 03. 2016 7:07:07
,,Ty máš novou známost?" Ptal se mě kamarád z Poříčí nad Sázavou. ,,Jak to víš? To je ještě tajný!" Vyvalila jsem na Davida oči a nechápala, kdo mě kde viděl. Vždyť jsem byla tak opatrná.

,,No máš novej účes." Smál se David a já mu musela dát za pravdu.

V mládí jsem totiž nestřídala chlapy jako ponožky, ale jako účesy. A jelikož jsem měla nejlepší kamarádku kadeřnici ........... .

Ano, měla jsem pár lásek, které jsem vyměnila za jiné lásky, ale těm předchozím láskám jsem to zapomněla nějaký čas říct. No, o tom raději až někdy jindy, to je na dlouho. Teď už jsem hodná, fakt. Jak jsem psala v předchozím blogu, buď moudřím, stárnu nebo blbnu. Každej by to nazval jinak, já si myslím, že jsem konečně dostala rozum. Sice s dvacetiletým zpožděním, ale lepší pozdě než vůbec.

I když ....... zrovna dneska mi Maurizio poklepal na čelo: ,,Haló, je tam někdo? Aspoň někdo malinkej? Není. Pan mozeček se ještě nenastěhoval."

Včera jsem totiž nalila do kávovarů ocet, abych je vyčistila - vodní kámen, to je prevít. Jenže nějak jsem ty kávovary zapomněla vypláchnout. No a ten můj Ital si dnes ráno s chutí udělal kafe, které bylo stejně kyselé, jako vzápětí jeho ksicht. ,,Ops," špitla jsem a zdrhla do koupelny. Nejlepší obrana je útěk. To už mi v Poříří nad Sázavou před dvaceti lety vysvětlovala Pavlova babička (Pavel je jeden z mých bývalých). A hlavně, chtělo se mi hrozně smát.

Každopádně jsem bývala anděl s ďáblem v těle - romantická duše, ve které se občas probudil nějakej čert, jenž pálil mosty a lámal srdce na počkání. A s každou změnou partnera, měnila jsem i účes.

Ale teď, možná pod dohledem svatého Františka z Assisi, stal se ze mne andílek ...... a za chvilku se ze mne stane nejspíš i jeptiška.

,,Maurí," přitulila jsem se včera k mému partnerovi s vidinou hezké siesty. ,,Co je, koukám na sport." Taky jsem chtěla ,,sportovat," ale Maurizia očividně zajímal víc fotbal než já. Pokusila jsem se ještě jednou, rukou šmátralkou, dostat se do jeho blízkosti. Nic, nepustil mě ani pod deku. Marná snaha, Lionel Messi nade mnou vyhrál. ,,Dobře, tak zaplať a já jdu ke kadeřnici." Sáhl do kapsy, vytáhl dvacku a s úsměvem mi ji podal. Já ji s úsměvem přijala a vypadla. Máme to doma prostě jako v bordelu, ale naruby.

Tenhle zvyk jsem zavedla před pár lety a spokojenost je na obou stranách. Maurizio má svůj fotbal a klid, já hezké chvilku u kadeřnice. Miluju, když mi někdo šmátrá ve vlasech. Masáž hlavy při mytí a hodina cizích rukou na mé kštici, to je kolikrát lepší než sex.

Ke kadeřnici bych mohla chodit furt, kdybych na to měla. Jenže jen foukaná tady v Umbrii stojí kolem dvaceti euro, o střihu či barvení nemluvě. To si to raději natočím doma sama a tu dvacku prožeru.

Občas se stane, že mě Maurizio potká doma v natáčkách.

,,Fuj to sem se lek! Počkej, já si tě vyfotím, aby mi lidi věřili, že žiju se strašidlem, ty to totiž umíš výborně maskovat."

Člověk si dá natáčky, aby byl krásnej, ušetřil za kadeřníka a ten blbec si mě vyfotil, že to prý dá na Facebook.

Kadeřnici si dopřávám jen v Kalábrii, tam chodím i 2x týdně - absolutní relax pro mne i pro mojí peněženku. Nevím, jak to ty kadeřnice dělají, ale foukaná stojí pět až sedm euro a ostatní ceny jsou podobné.

Moje tchyně mě v tomhle podporuje, také ráda chodí do kadeřnictví. Někdy jdeme spolu, sedneme si pod sušák, dostaneme kafíčko, časopis, občas i něco sladkého. V Kalábrii si vás hýčkají i za sedm euro.

Představte si film z osmdesátých let - přesně tak vypadá nejen malé kadeřnictví, ale i já, když odcházím. ,,Ještě trochu natupírovat, pořádně přelakovat a hotovo." Kadeřník, ke kterému chodí má osmdesátiletá tchyně je úslužný, ale češe i čtyřicetileté jako osmdesátileté. Naštěstí bydlíme hned za rohem, tak to doma rychle ,,sklepnu." Doma,pak pan chytrej nezapomene prohodit: ,,Ty jsi se česala bombou v ruce?"

Něco podobného říkával Jirka, ex přítel mé pražské kadeřnice: ,,Pavlíno, ty máš hlavu jak nasranej lev." Jiná fráze, stejnej význam - a stejnej vůl, řekla bych. Tenkrát jsem nechápala, jak to ta holka s tím vtipálkem vydrží a nakonec mám doma to samé. Ale řeknu vám, člověk se aspoň nenudí (já nudu nesnáším).

Jak už jsem psala, má kadeřnice v Praze byla i mojí nejlepší kamarádkou. Znaly jsme se z Poříčí nad Sázavou, chodily jsme spolu na diskotéky, vyprávěly jsme si velká tajemství a v Praze jsme se vídaly několikrát týdně. Tu kafíčko, tu foukaná, tu návštěva u mne ve Vršo nebo u Pavlíny na Proseku. Ráda vzpomínám na ty hezké chvilky s mojí kamarádkou kadeřnicí. Na hlavě jsem za těch patnáct let měla širokou škálu barev i střihů. Pavlína mě česávala už jako čerstvě vyučená. Ještě teď se směju, když si vzpomenu na první ,,úžasný" sestřih od ní.

,,Pavlí, chtěla bych to na mikádo, zvládneš to podstříhat?" Že váháš, to jsme ve škole dělali už ve druháku. A tak jsem si sedla a relaxovala jako vždy.

,,A je to." Na první pohled super mikádo. ,,Pájí a ten vylepanej spodek, to tak má být? Vypadám trochu jako pankáč." Bála jsem se, aby se má kamarádka neurazila, ale zdálo se mi to divné. Chtěla jsem sestřih do podkovy, podle komisařky Makepeacové, v mém oblíbeném seriálu Dempsey a Makepeasová. Tenhle účes, zdál se mi poněkud jiný. Když jsem zvedla vlasy, abych si udělala culík, měla jsem hlavu vystříhanou až nad uši.

,,Ano Káji, tak se to přesně dělá." No co už, vlak do Čerčan nám jel za hodinku, tak rychle na nádraží. Ve vlaku mě Pavlína ještě přetupírovala a na diskotéce v Poříčí se můj sestřih líbil i Kristýně, kolegyni Pavlíny.

,,Kristýno, mě se to zdá moc vylepaný, co ty na to, jako kadeřnice?" Stále jsem si nebyla jistá, zda se Pavlína přece jen nespletla. ,,Ne ne, přesně takhle to má být." Kristýna se chtěla smát, ale neshodila kámošku. ,,Pavlína ti to Kájo ostříhala výborně."

A tak jsem si pár měsíců nedělala culík a po několika letech se mi Pavlína přiznala, že jí to ,,trochu" ujelo.

Teď stříhá nejlépe ze všech kadeřnic co znám a na Proseku má svůj vlastní salon. Na někom se to holt musela naučit, od čeho jsou kámošky ;)

Autor: Karla Šimonovská - Slezáková | karma: 29.67 | přečteno: 2007 ×
Poslední články autora